Červové útesy

Společenstvo korálových útesů potřebuje ke svému rozvoji čirou proudící vodu a dostatečný přísun živin, tepla a světla. Naopak špatně snáší pohyb zrn písku po útesech (např. při bouřích), který může jemnou tkáň korálových polypů poškodit. Proto korálové útesy vznikají jen na příhodných místech v tropických oblastech.

Východní pobřeží Floridy je tvořeno většinou plochými písečnými plážemi a přílivovými plošinami. Podstatná část zrn tamějších písků vzniká přímo na místě „rozemletím“ schránek organizmů (zejména měkkýšů) a jen menší část (hlavně na severu) připadá na křemenná zrna. Oblast je koncem léta a v zimě pravidelně postihována hurikány. Ty vyvolávají vlnění, které přemísťuje obrovská množství písku a mění tvar pobřeží.

Jestliže i zde vznikají útesy, je zřejmé, že jejich tvůrci nemohou být „choulostiví“ koráli. Útesotvorným druhem na pobřeží východní Floridy je Phragmatopoma caudata (obrázek), živočich náležející do kmene kroužkovců (viz text v rámečku 1 ). Na rozdíl od korálů jsou kroužkovci na přítomnosti pískových zrn ve vodním sloupci závislí. Vytvářejí si z nich a z pevně tuhnoucího bílkovinného slizu ochranné trubice. Nežijí však osamoceně, jako třeba larvy chrostíků v našich řekách, ale těsně nalepeni jeden na druhém (obrázek), takže hustota populace je 15–60 tisíc jedinců na čtvereční metr. Jednotlivé shluky trubic mají tvar bochníků, bambulí a plochých, stolům podobných těles decimetrových až metrových rozměrů (obrázek). Celý útes má pak podobu „hřebene“ vystupujícího z písčitého dna, širokého několik desítek metrů a dlouhého až několik kilometrů (obrázek). Na rozdíl od korálů, kteří dočasné vynoření nad hladinu nepřežijí, mohou se kroužkovci tvořící útesy vyskytovat také v přílivové zóně a během odlivu zůstat i několik hodin nad hladinou. Pohyb vody a zvířených částic zajištěný přílivem a odlivem je nezbytný nejen pro „lapání“ zrn písku ke stavbě rourek, ale i k získání potravy (zejména mikroplanktonu) rozptýlené ve vodě.

Skutečnost, že se tito kroužkovci dožívají deseti i více let, přispívá ke stabilitě útesu. Červový útes však může také velmi rychle narůstat. Plovoucí (pelagické) larvy kroužkovců (obrázek), velké asi 1 mm a vybavené zrakovými orgány, si po přisednutí nejprve vytvářejí průsvitnou trubičku ze slizu. Jakmile začnou budovat písčitou rourku ze spirálně uspořádaných zrn určité velikosti, nemohou již změnit stanoviště. Výsledná hmota útesu je pak natolik pevná, že ji zpravidla nepoškodí ani hurikány. Běžný ošlap povrchu se obvykle rychle doplní, ale dlouhodobá zátěž může vést k odumírání rifu.

V minulosti byly floridské červové útesy nebezpečné. Řada lodí na nich ztroskotala a vraky se pokryly obydlími kroužkovců. Rychlý nárůst útesů občas znehodnocuje plavební dráhy. Floridské červové útesy jsou však dnes především turistickou atrakcí a předmětem výzkumu i ochrany.

Různé druhy sabellaridních kroužkovců, vytvářejících solitérní či nahloučené rourky z písčitého materiálu, najdeme na mnoha místech v různých klimatických pásmech. Jejich nejstarší známé fosilie jsou karbonského stáří, původ skupiny je pravděpodobně už v prekambriu. Červové útesy takových rozměrů, s jakými se setkáváme na Floridě, nemají v současné době obdoby. V geologické minulosti však byla úloha sabellaridních kroužkovců v sedimentárních pochodech zřejmě velká a dosud není zcela prozkoumána.