Ze slabikáře evoluční biologie

Ptá se velbloudě mámy velbloudice: „Mami, proč máme takový široký kopyta?“ – „No, to je přeci proto, že když jdeme po poušti, po písku, přes barchánky, tak aby se nám tolik nebořily nohy.“ „A proč máme takový dlouhý řasy?“ „To je zase proti větru – když začne foukat a ve vzduchu je plno písku, tak ten píseček krásně sklouzne dolů po těch našich dlouhých řasách, víš?“ „A proč máme ty hrby?“ „No protože v létě, když dlouho neprší, tak je poušť úplně suchá, ale hrby jsou naše zásobárna a tak se my velbloudi ani přes léto hladu nebo žízně nemusíme bát.“ – „Hele, mami, a nezdá se ti, že je nám to všecko tady v Tróji celkem na houby?“

Tomu se říká maladaptace. Co je to adaptace, to víme: je to dědičně dané přizpůsobení organizmu k nějakému prostředí nebo vnějšímu vlivu. A maladaptace je doslova adaptace k ničemu, ničemná a nanicdobrá, a dochází k ní, jak právě vidíme z tohohle vtipu, když se populace druhu, třebas byl perfektně adaptován na nějaké prostředí, octne v prostředí jiném, kde se všechny ty specializace stanou úplně zbytečnými, anebo se dokonce mohou stát osudnou přítěží. – Už jste si někdy všimli topící se mouchy, jak jsou jí její doposud skvěle funkční křídla najednou naobtíž? Musíme si totiž uvědomit, že organizmy jsou přizpůsobeny prostředí proto, že už se mu předtím přizpůsobily. Takže každá už vytvořená adaptace je zároveň abaptace, tedy přizpůsobení podmínkám v minulosti.

Jenže je to složitější: skutečně jsou velbloudovi v ZOO ty hrby a další bizarnosti k ničemu? Milý velbloude, pročpak si tě tu asi držíme, ne-li právě skrze ty tvé hrby? A dokonce kdyby šlo tlusté do tenkých a ZOO musela část chovanců propustit, kdo by to odskákal spíš? Velbloud, nebo jeho nešťastná sestřenice lama, která vypadá přinejlepším jako taková přerostlá koza? Tak tomu se zase říká preadaptace, tedy adaptace, která radikálně změnila funkci. Hrb a krásné oči sloužily velbloudovi jako adaptace na poušť, teď jsou stejně dobrou adaptací na popularitu a případné loudění od prostých daňových poplatníků, kteří mu na ty krásné oči letí.

A konečně: Když je to všechno takhle výhodné, pročpak to tedy nemáme taky? Takový hrb mít, to by se mi zrovna dneska hodilo – je půl jedenácté a já ještě nesnídal... Inu, hrb, krásné oči a široké kopyto nemám přesně z toho důvodu, že stejně občas vítané by byly taky rohy, křídla, ploutve, tři ruce (abych mohl tleskat dvakrát rychleji), jedna ruka (abych tleskat nemusel) apod. To se v evoluční vědě nazývá princip trade-off, což po česku znamená, že jeden všecko nestihne, a platí to pro organizaci vašeho pracovního dne i pro realizovatelný počet mutací vedoucích k výhodným adaptacím.