Ničí těžba zlata přírodní rezervace?

K článku V. Koteckého Čtyři mýty o zlatě (Vesmír 77, 28, 1998/1)

Omlouvám se V. Koteckému za to, že trpím nešťastnou kombinací znalostí, jak ji zmiňuje v úvodu svého článku [pozn. red.: kombinací rozsáhlých vědomostí o geologickém průzkumu či těžbě obecně a omezenou znalostí konkrétních sporných kauz]. Úryvky z článku V. Koteckého cituji zkráceně.

• [...] množství rudniny ložiska Mokrsko-západ, tj. 68 milionů tun rudy o kovnatosti 1,43 gramu zlata na tunu, jsou zásoby bilanční (tedy v dnešních podmínkách technicky i ekonomicky těžitelné) ...

  V. Kotecký vychází z Morávkovy zprávy, která byla zpracována koncem 80. let. Od té doby klesly nominální ceny zlata z více než 380 až 480 amerických dolarů za trojskou unci (trojská unce je 31,1031 g) na současných přibližně 290. Při započtení inflace jsou reálné ceny zlata nyní přibližně poloviční až třetinové. Druhou stranou bilance ložiska jsou provozní, investiční a finanční náklady. Jak se za deset let změnily ceny práce, energie a materiálu při těžbě několika milionů tun ročně? Jaký vliv na náklady má vývoj technologií těžby a zpracování rud? Jak se do minimálně potřebných kovnatostí promítne skutečnost, že koncem 80. let byla bilančnost počítána s normovaným ziskem pod 10 % a jaké je nyní úrokové zatížení dlouhodobých půjček? Jak se např. vyrovnat se skutečností, že daňové odpisy jsou podstatně delší než fyzická životnost těžebního souboru za půjčku pořízeného? A když bude nutné těžit bohatší rudy na pokrytí podnikatelského rizika, kde jsou záruky, že těžař nebude obviněn z rabování ložiska, tj. ze špatného zacházení se svěřeným majetkem, neboť majitelem ložiska je stát? Pokud V. Kotecký zná číselně vyjádřitelnou odpověď na tyto otázky, pak může, např. metodou analýzy peněžního toku, zjistit, zda jsou zásoby ložiska bilanční, tj. i do budoucna těžitelné se ziskem. Pokud je nezná, je jeho tvrzení zavádějící a je jen na něm, aby posoudil, zda není pouze účelové.

• Nikdo neví, jak by těžba vypadala.

  Jsem rád, že teď již to vím. Faktem je, že díra do země je díra do země. Jednou jde o nádherný a dramatický výtvor tvořivých či ničivých sil přírody (kráter sopky, propast Macocha), v případě těžby jde o odstrašující devastaci. Sto let po zatopení jsou však zhusta území porušená povrchovou těžbou vyhlašována za rezervace, či aspoň zóny klidu (Borovská jezírka v CHKO Žďárské vrchy, Skutečsko aj.). O mýtu nediskutuji, protože nevím, co je to krajina. Definice typu „krajina je zónou interakce atmosféry, hydrosféry, geosféry a biosféry“ považuji za nesmysl, protože za vzhled současné naší krajiny mohou hlavně lidé (viz článek V. Ložka, Vesmír 76, 583, 1997/10). A taky o tom, co je a co není „významný krajinný prvek“, se rozhoduje v prvé řadě úředně, a z toho mám hrůzu.

• Problém představuje i neustálé znečišťování okolí dolu prachem obsahujícím arzen.

Souhlasím s V. Koteckým, že rizik je při těžbě a zpracování rud daleko více a v konkrétním případě je třeba je znát. Zvláště poté, co J. Skalický prohlásil, že v průmyslu jsou používány horší jedy než kyanidy. Má připomínka se týká arzenového rizika. Nejde totiž jen o to, kolik je arzenu v ložisku a co by mohl tento prvek způsobit při těžbě, ale i o to, kolik a kde je ho dnes a co asi způsobuje. P. Morávek et al. v nedávné publikaci „Gold in Bohemian massiv“ uveřejňuje údaje o obsazích arzenu na ložisku Mokrsko a horninách nejbližšího okolí. Podle těchto údajů jsou obsahy arzenu v ložisku ve stovkách ppm (miligramů na kilogram) a jsou nižší než v horninách v okolí ložiska.

Rovněž část práce „Sledování distribuce těžkých kovů a arzenu v okrese Příbram“ (Dubec J. et al, 1996) se zabývala distribucí As v okolí ložiska Mokrsko. V této práci byla přehodnocena rozsáhlá geochemická vzorkování (regionální i detailní). Cituji z výsledků: [...] při monitorování stavu životního prostředí v okolí ložiska zlata Mokrsko byly v sedmnácti studnách ve stejnojmenné obci v letech 1985–1987 sledovány obsahy As (Geoindustria s.p.). Z nich v r. 1985 17 a v roce 1987 15 překračovalo povolenou normu obsahu As v pitné vodě, tj. 50 mikrogramů na litr. Nejvyšší zjištěné obsahy dosáhly 1856 mikrogramů na litr, průměry se pohybovaly ve stovkách. Obdobné výsledky byly zjištěny v této obci pracovníky OHES Příbram i v pozdějších letech (dnes je osada zásobována pitnou vodou z veřejného vodovodu) [...]

Intenzivní anomální plocha (arzenu) byla zjištěna v revíru Psí hory (Mokrsko, Prostřední Lhota, údolí Vltavy). Vzorkování nepokračovalo směrem ke zlatodolu Libčice a tak známá anomální plocha není tímto směrem ohraničena [...] V širším okolí obcí Mokrsko a Prostřední Lhota byly zjištěny obsahy 200–2000 ppm As [...] Na všech kontrolních profilech byla potvrzena existence vysokých obsahů As v půdách, v generelu kopírujících obsahy v metalometrických anomáliích. Zjištěné obsahy se pohybují ve stovkách ppm (mg/kg), což mnohonásobně převyšuje doporučený a maximálně přípustný obsah As v půdě pro zemědělské účely [...] a dodávám: převyšuje i doporučené limitní obsahy pro obytné, rekreační, a dokonce i průmyslové využití území.

Vzhledem k tomu, že české zákony na ochranu životního prostředí přírodní anomálie nepovažují za znečištění, nastává zajímavá situace. Pro těžaře vyvstává nutnost chránit lom, těženou rudu, provozní prostory i odpady (bude-li zvolena technologie odstraňující arzen) před kontaminací arzenem z okolních lesů, vod a strání. Také může dojít k tomu, že těžba nebude povolena vzhledem k tomu, že obsahy arzenu v okolí ložiska znemožňují průmyslové využití území (ložisko se do norem jakž takž vejde). A jaké jsou v takovémto prostředí oprávněné zájmy místních i vzdálenějších občanů? Obdobně vysoké přirozené obsahy arzenu v půdách jsou totiž na stovkách km2 využívaných pro zemědělské účely ve zlatém prutu země České mezi Říčany u Prahy a Kašperskými Horami. Pokud někoho zajímá, kdo něco dělá pro ochranu obyvatel ČR před možnou produkcí kontaminovaných potravin, pak na Příbramsku je to Okresní úřad a Okresní hygienicko-epidemiologická stanice, nikoli Green Crusaders.

Nejsem si jist, že těžba zlata ničí rezervace. Např. vyhláškou Okresního soudu Benešov ze dne 1. 7. 1994 byla zřízena přírodní památka Roudný k ochraně brouka čeledi svižníkovitých Cicindela arenaria, který se usadil na odpadních haldách někdejšího zlatodolu Roudný-Danice (Bořkovice I). Na odkaliště Danica byly do třicátých let tohoto století ukládány odpady pro kyanizaci bez jakékoliv stabilizace. Odkaliště nebylo při zakládání izolováno. Ze svrchních decimetrů odkaliště již byly kyanidy, těžké kovy a arzen vyplaveny, podle orientačních sond však lze vnitřní části odkaliště klasifikovat jako jedovatý odpad, takže jde vlastně o úředně schválenou „časovanou přírodní památku“.

Souhlasím s tím, že pro ochranu životního prostředí jsou potřeba věcné mezioborové diskuse. Možná k nim přispějí i zde uvedená fakta. Zatím však stále platí bonmot mého zesnulého kolegy: Kdyby nebylo lidí, lidstvo by nemělo problémy s životním prostředím.

Odpověď Vojtěcha Koteckého viz Vesmír 77, 326, 1998/6