BOŘIVOJ ZÁRUBA: Otisky času

Autor citlivě zvážil míru faktografičnosti a snahy nahradit střídmost podání poutavým textem, který svou přístupností oslovuje širší okruh čtenářů. Spoléhá na dosud nepřekonanou suverenitu Zdeňka Buriana, jehož představuje v nejširším možném spektru jeho rekonstrukční tvorby. Není tím míněno jen hledisko chronologické, kde vedle obrazů ze 40. let můžeme vnímat například rekonstrukce z let sedmdesátých, ale i aspekt výtvarně technický, neboť se nabízí srovnání olejomaleb s pracemi kvašovými či temperovými. Odborníci, kteří se Burianem zabývají, tak mohou v tomto pravěkém panoramatu sledovat vývoj Burianova kompozičního přístupu k rekonstrukční činnosti (od přísně až schematicky dominantních živočichů vzniklých ze spolupráce s profesorem Josefem Augustou až po celkové několikaplánové „záběry“ krajiny s typickými představiteli fauny, jež byly v ateliéru korigovány

Z. V. Špinarem). Pakliže se v poslední době v souvislosti s Burianovou rekonstrukční tvorbou hovoří o magickém realizmu, je Zárubova publikace důkazem, že zmiňovaný termín je oprávněný.

První kapitoly jsou sondami do dějin, záhad a metod paleontologie, která je představena jako věda plná vzrušení a tajemství. Poté se autor pouští do systému pravěké živočišné říše, jenž je spíše pestrou mozaikou než stroze koncipovanou vývojovou linií. Text je odlehčen zajímavostmi, prolínají se vědecké poznatky s hypotézami a exkurzy. Autor se čtenářem komunikuje, nepodceňuje ho, trpělivě vysvětluje.

Otisky času jsou přívětivou symbiózou textu s Burianovými rekonstrukcemi. Kdo by hádal, že je to v pořadí již 56. odborný titul, který jeho tvorbu využívá! Nelze se nezmínit o vynikající reprodukční kvalitě většiny obrazů, i když grafické řešení využívající částečně překrývání jednotlivých obrazů je místy necitlivé, kompozičně nevyvážené (například s. 279) a prozrazuje, nakolik byl cit výtvarného redaktora limitován počítačovou technikou.

Mám slabost pro Burianovy obrazy a tentýž „handicap“ cítím u B. Záruby. Ani dnes nemá Z. Burian své pevné místo v kontextu našeho výtvarného umění, v Nové encyklopedii českého výtvarného umění (Academia 1995) jeho jméno chybí. A jestliže Burianovy obrazy získaly v osobě B. Záruby vědce schopného sestoupit z kabinetních sfér k mladému čtenáři, je naděje, že mé obavy budou zcela liché.