Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Poutník mezi dvěma řády

 |  5. 4. 1998
 |  Vesmír 77, 238, 1998/4

Zařazení Františka Kupky do výtvarné přílohy Vesmíru by mohlo někomu připadat jako porušení koncepce této přílohy; jenže ta není na prvním místě vymezena časově. Možná bych mohl nazvat tento sloupeček klidně i František Kupka, náš současník. Vnějším podnětem je ovšem velká výstava díla Františka Kupky, která právě probíhá v Národní galerii (Veletržním paláci) pod názvem František Kupka – průkopník abstrakce, malíř kosmu. Naposledy jsme velkou Kupkovu výstavu mohli vidět před třiceti lety, ale to byla jiná situace, a tedy, předpokládám, bylo Kupkovo dílo vnímáno jinak. A procházíme-li výstavou dnes, napadají nás nejen souvislosti a příbuznosti se současným výtvarným projevem, ale i pozoruhodné souznění s vůdčími myšlenkovými proudy naší doby.

Kupka se živě zajímal o nové objevy a teorie moderní vědy na počátku tohoto století (a zároveň o tehdy módní vědy duchovní). Jisté svědectví o tom podává i jeho kniha Tvoření v umění výtvarném; je to ale svědectví neúplné, psané jazykem a stylem patřícím spíše do druhé poloviny minulého století. To pravé, překvapivé svědectví podávají jeho obrazy. Na počátku století patřil mezi velmi čtené a diskutované autory matematik Henri Poincaré, který vedle zásadních matematických objevů uměl psát nádherné a hluboké eseje o základních matematických a fyzikálních problémech té doby (zaplnily pět knih, jež jsou neustále znovu vydávány a překládány). Stěží lze však předpokládat, že by Kupka mohl proniknout hlouběji do Poincarého teorie dynamických systémů a chování diferenciálních rovnic, která se o sto let později stala základem dnešních teorií nelineárních systémů, podivných atraktorů, deterministického chaosu. Ke sdělitelnosti a obecné přitažlivosti chyběly tehdy prostředky pro vizualizaci, kterou umožnily až dnešní výkonné počítače.

Přesto zůstáváme v údivu stát před podobností některých Kupkových obrazů s fraktály (Mandelbrot si při své návštěvě Prahy nechal v Národní galerii ukázat některé Kupkovy obrazy a souhlasil s přetištěním úryvku své slavné knihy v katalogu současné výstavy), před obrazy chaotického chování – a na druhé straně před obrazy s přísnou geometrickou strukturou, reprezentující organizaci a řád. Jaroslav Anděl právem nazval svůj příspěvek v katalogu Poutník mezi chaosem a řádem.

Nemyslím si však, že by zde byla skutečně nějaká těsnější souvislost s fraktály jakožto matematickými objekty; ostatně fraktály jsou při bližším ohledání dosti nudné. Odhadoval bych spíše opačné působení: fraktály se staly pro nás proto tak okouzlujícími, že už zde byla dlouhodobá zkušenost moderního malířství, které nám odhalilo (stvořilo) nové tvary, přineslo novou morfologii, umožnilo nám vidět dosud neviděné a nevídané.

S chaosem to také není jednoduché. To není nepřítomnost řádu, nýbrž určitého řádu. Zvykli jsme si na určitý druh řádu a pořádku, a to, co pod tento námi preferovaný (předepsaný) řád nespadá, co se mu vymyká, označujeme jako nepořádek, chaos. Druhým, velmi čteným a diskutovaným autorem na počátku století byl Henri Bergson, jehož musel Kupka v Paříži také číst – museli ho tehdy číst všichni. A Bergson to byl, který upozorňoval, že chaos není nedostatek řádu vůbec, nýbrž toho, co my v dané době za řád a pořádek pokládáme. Kupka je tak spíše poutníkem mezi dvěma řády.

Obrázky

Citát

H. Bergson: Vývoj tvořivý, přeložili F. Pelkán a F. Žákavec, J. Laichter, Praha 1919, s 315-317

Základním problémem teorie poznání jest vskutku otázka, jak jest věda možna, to jest, celkem, proč jest ve věcech pořádek a nikoli nepořádek. Pořádek existuje, jest faktem. Avšak s druhé strany nepořádek, který se nám jeví být něčím méně než vůbec nějaký pořádek, by byl, jak se zdá, oprávněn. Existence pořádku byla by tudíž tajemstvím potřebujícím objasnění, v každém případě problémem, jejž třeba si položiti. Jednodušeji řečeno, jakmile se jmu zakládati pořádek, pokládám jej za nahodilý ne-li ve věcech, tedy aspoň před zrakem ducha: pro věc, kterou bych nepokládal za kontingentní, nežádal bych žádného vysvětlení. Kdyby se pořádek nezjevoval jakožto vítězství nad něčím, nebo jako přídavek k něčemu (jež by bylo ‘nepřítomností pořádku’), nebyl by ani antický realismus mluvil o ‘hmotě’, k níž se připojí idea, ani by nebyl moderní idealismus položil ‘smyslovou rozmanitost’, kterou rozum organisuje v přírodu. Jest pak vskutku nepopěratelné, že každý řád jest kontingentní a jako takový myšlen.

Co rozumím tím, když vstoupím do světnice a usoudím, že je v ‘nepořádku’? Poloha každého předmětu vysvětluje se automatickými pohyby osoby, která ve světnici přespává, nebo kterýmikoli působícími příčinami, jež postavily každý kus nábytku, položily každý kus šatstva atd. na místo, kde jsou: pořádek, v druhém slova smyslu, jest tu dokonalý. Avšak já očekávám pořádek prvého druhu, pořádek, který vědomě do svého života vnáší spořádaná osoba, krátce pořádek chtěný a nikoli onen automatický. V zásadě vše to, co jest v nepřítomnosti jednoho z obou pořádků skutečného, vnímaného a dokonce myšleného, jest přítomnost druhého. Avšak druhý je mi tu lhostejný, zajímám se jen o první, a vyjadřuji přítomnost druhého ve funkci prvého, místo abych ji vyjadřoval, abych tak řekl, ve funkci jí samé, říkaje, že je to nepořádek.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné