Tvar a tvor

To, že slova „tvar“ a „tvor“ (a „tvořiti“, „tvářiti se“ a „tvář“) spolu geneticky souvisejí, všichni cítíme a tušíme. Etymologové to potvrzují a dodávají, že „tvořiti“ znamenalo původně ohrazovat plotem, tedy oddělovat od jiného, vyčleňovat, osamostatňovat. Máme to zachováno ve slově „závora“ – původně „zátvora“. A později to pak znamenalo svírat, pevně držet. Tvar je to, co drží pohromadě a tím se odděluje od ostatního. Tvorové jsou pak zvláštní tvarové, kteří se nějak dokáží postarat o sebe a své blízké. A to platí i pro potvory, stvůry a nestvůry.

Vznik, vývoj a zánik tvarů je trvalou záhadou. Kdysi jsem na jednom semináři referoval o pokusu vytvořit (na počítačích) umělou inteligenci tak, že se bude simulovat evoluce. I inteligence je tvarem, jde opět o odlišování, vymezování, vybírání inter- a legere – mezi mnohým – toho pravého, správného a pravdivého. No a ten problém umělé inteligence byl právě v tom výběru: jak z toho množství, které počítač nageneruje, „naevolvuje“ něco (inteligentně) vybrat, a hlavně kde se zastavit, aby to byl opravdu tvar. Není problém simulovat třeba růst prstu, potíž je v tom, kdy ten růst má přestat. Na nějaký přirozený výběr nemá ani ten nejrychlejší počítač dost času a předepsat moment zastavení znamená postavit se do role stvořitele (třeba stvořitele evoluce). To je problém „tvořivého vývoje“ (l’évolution créatrice): proč evolucí vzniká něco a nikoli, což by bylo pravděpodobnější, nic. A je to i problém „vývoje zákonů“ (řídících evoluci).

Karel Pauzer tvoří tvary-tvory. A hněte je z hlíny, tedy právě z něčeho, co je prototypem beztvarosti. A hnětení z hlíny, prachu země, je prototypem tvoření i stvoření. Hnětení z hlíny bylo také původním významem latinského fingere (příčestí fictus), z nějž máme slovo „figura“. A ještě dodejme, že latinské slovo figura bylo použito i jako překlad řeckého schéma.

V souvislosti s Pauzerovými tvary-tvory se hovořívá o bestiářích a připomínají se podněty gotické, manýristické, barokní. Může být, ale zdá se mi to přece jen trochu povrchní. S bestiáři je totiž spojováno zobrazování lidských neřestí a symbolizace křesťanské nauky. V pozadí za tím je hierarchie nižších a vyšších tvorů, nadřazenost člověka jako pána a vlastníka. Klement Alexandrijský však píše, že „šelmy ze všech nejhorší jsou lidé: ti nejfrivolnější ptáci, nejzrádnější plazové, nejukrutnější lvi, nejchlípnější vepři a nejloupeživější vlci“. Zdá se, že vlastnosti lidské byly promítány na zvířata, ne obráceně. O mnohém nás poučila etologie, která ke starému a stále opakovanému „člověk člověku vlkem“ dodává: „Kéž by!“ Ale křesťanské bestiáře měly ještě druhé hledisko, podle nějž jsou zvířata blíže přirozenosti a jsou to „přečistá zrcadla boží vůle“.

Pauzerovi tvorové bydlí ve Štěchovicích, odpočívají na zahradě, zabydlují půdu přilehlého stavení. Rozvalují se tam, vyhřívají se a čekají, až je navštíví jejich stvořitel, pejsek Frodo, některá ze tří koček – nebo návštěvníci z Vesmíru. Když jsme je fotografovali, zdálo se nám, že je jim tam dobře. Jsou blízko svého tvůrce-stvořitele a vzdávají mu chválu a čest.