Obratlovci versus bezobratlí 4 : 1

Už před lety formuloval Susumo Ohno teorii evoluce genovou duplikací: pokud v genomu vznikla kopie nějakého genu, pro přežití stačilo, aby fungovala jen jedna z obou kopií. Druhá mohla „beztrestně“ podléhat nejrůznějším mutačním přestavbám, až se nakonec po urči–tém období nefunkčnosti vynořil gen s úplně novou funkcí. V tomto smyslu ještě účinnější formou, jak dodat evoluci genů materiál, mohlo být znásobení celé genomové sady – autopolyploidizace. Referoval jsem už (Vesmír 75, 685,1996/12) o teorii, že obratlovci jsou oproti bezobratlým (diploidním) živočichům vlastně oktaploidi a že patrně v jejich evoluci došlo k dvojí duplikaci genomů. Důkazy pro tuto domněnku poskytují stále přesnější mapy genomů. Ukazuje se, že v mnoha genových rodinách obsahují genomy obratlovců dvě, tři, nejčastěji a nanejvíš čtyři homology genů bezobratlých.

J. Spring (FEBS Letters 400, 2–8, 1997) teorii rozvíjí dál a domnívá se, že nejde o prosté zmnožení genomové sady, ale o výsledek mezidruhového křížení s uchováním genomů obou rodičovských druhů, tj. allopolyploidizaci. Dnes podobní mezidruhoví kříženci vznikají jen vzácně a mají dost komplikované životní osudy, ale na počátku dějin obratlovců v kambriu přece jen k takovým vzácným úspěšným fúzím mohlo dojít. Původně diploidní primitivní strunatci (kopinatec je recentním příkladem) vytvořili mezidruhovým křížením allotetraploidní linie. Autor za poslední dnes žijící skupinu takových allotetraploidů považuje jednu třídu kruhoústých .... (Myxiniformes). Tetraploidi pak zkoušeli mezidruhové křížení dál a založili oktaploidní linii, která dala vznik všem ostatním obratlovcům.