Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Obratlovci versus bezobratlí 4 : 1

 |  5. 9. 1997
 |  Vesmír 76, 536, 1997/9

Už před lety formuloval Susumo Ohno teorii evoluce genovou duplikací: pokud v genomu vznikla kopie nějakého genu, pro přežití stačilo, aby fungovala jen jedna z obou kopií. Druhá mohla „beztrestně“ podléhat nejrůznějším mutačním přestavbám, až se nakonec po urči–tém období nefunkčnosti vynořil gen s úplně novou funkcí. V tomto smyslu ještě účinnější formou, jak dodat evoluci genů materiál, mohlo být znásobení celé genomové sady – autopolyploidizace. Referoval jsem už (Vesmír 75, 685,1996/12) o teorii, že obratlovci jsou oproti bezobratlým (diploidním) živočichům vlastně oktaploidi a že patrně v jejich evoluci došlo k dvojí duplikaci genomů. Důkazy pro tuto domněnku poskytují stále přesnější mapy genomů. Ukazuje se, že v mnoha genových rodinách obsahují genomy obratlovců dvě, tři, nejčastěji a nanejvíš čtyři homology genů bezobratlých.

J. Spring (FEBS Letters 400, 2–8, 1997) teorii rozvíjí dál a domnívá se, že nejde o prosté zmnožení genomové sady, ale o výsledek mezidruhového křížení s uchováním genomů obou rodičovských druhů, tj. allopolyploidizaci. Dnes podobní mezidruhoví kříženci vznikají jen vzácně a mají dost komplikované životní osudy, ale na počátku dějin obratlovců v kambriu přece jen k takovým vzácným úspěšným fúzím mohlo dojít. Původně diploidní primitivní strunatci (kopinatec je recentním příkladem) vytvořili mezidruhovým křížením allotetraploidní linie. Autor za poslední dnes žijící skupinu takových allotetraploidů považuje jednu třídu kruhoústých .... (Myxiniformes). Tetraploidi pak zkoušeli mezidruhové křížení dál a založili oktaploidní linii, která dala vznik všem ostatním obratlovcům.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Genetika
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Anton Markoš

Doc. RNDr. Anton Markoš, CSc., (*1949) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Na katedře filozofie a dějin přírodních věd PřF UK se zabývá teoretickou biologií. Napsal knihy Povstávání živého tvaru (1997), Tajemství hladiny (2000), Berušky, andělé a stroje (spolu s J. Kelemenem, 2004), Život čmelákův (spolu s T. Daňkem, 2005), Staré pověsti (po)zemské (spolu s L. Hajnalem, 2007), Profil absolventa (2008), editoval sborníky Náhoda a nutnost (2008), monografii Markoš a spol.: Life as its own designer (Springer, 2009), Jazyková metafora živého (2010).
Markoš Anton

Doporučujeme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...
Ozonový alarmismus a ozonová skepse

Ozonový alarmismus a ozonová skepse

Petr Slavíček  |  13. 7. 2020
Klimatické změny, role člověka, možná řešení a ekonomické důsledky se stávají středobodem současné veřejné diskuse. Nemáme přitom dostatek...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné