Aktuální číslo:

2025/4

Téma měsíce:

Prázdno

Obálka čísla

Obratlovci versus bezobratlí 4 : 1

 |  5. 9. 1997
 |  Vesmír 76, 536, 1997/9

Už před lety formuloval Susumo Ohno teorii evoluce genovou duplikací: pokud v genomu vznikla kopie nějakého genu, pro přežití stačilo, aby fungovala jen jedna z obou kopií. Druhá mohla „beztrestně“ podléhat nejrůznějším mutačním přestavbám, až se nakonec po urči–tém období nefunkčnosti vynořil gen s úplně novou funkcí. V tomto smyslu ještě účinnější formou, jak dodat evoluci genů materiál, mohlo být znásobení celé genomové sady – autopolyploidizace. Referoval jsem už (Vesmír 75, 685,1996/12) o teorii, že obratlovci jsou oproti bezobratlým (diploidním) živočichům vlastně oktaploidi a že patrně v jejich evoluci došlo k dvojí duplikaci genomů. Důkazy pro tuto domněnku poskytují stále přesnější mapy genomů. Ukazuje se, že v mnoha genových rodinách obsahují genomy obratlovců dvě, tři, nejčastěji a nanejvíš čtyři homology genů bezobratlých.

J. Spring (FEBS Letters 400, 2–8, 1997) teorii rozvíjí dál a domnívá se, že nejde o prosté zmnožení genomové sady, ale o výsledek mezidruhového křížení s uchováním genomů obou rodičovských druhů, tj. allopolyploidizaci. Dnes podobní mezidruhoví kříženci vznikají jen vzácně a mají dost komplikované životní osudy, ale na počátku dějin obratlovců v kambriu přece jen k takovým vzácným úspěšným fúzím mohlo dojít. Původně diploidní primitivní strunatci (kopinatec je recentním příkladem) vytvořili mezidruhovým křížením allotetraploidní linie. Autor za poslední dnes žijící skupinu takových allotetraploidů považuje jednu třídu kruhoústých .... (Myxiniformes). Tetraploidi pak zkoušeli mezidruhové křížení dál a založili oktaploidní linii, která dala vznik všem ostatním obratlovcům.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Genetika
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Anton Markoš

Doc. RNDr. Anton Markoš, CSc., (*1949) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Na katedře filozofie a dějin přírodních věd PřF UK se zabývá teoretickou biologií. Napsal knihy Povstávání živého tvaru (1997), Tajemství hladiny (2000), Berušky, andělé a stroje (spolu s J. Kelemenem, 2004), Život čmelákův (spolu s T. Daňkem, 2005), Staré pověsti (po)zemské (spolu s L. Hajnalem, 2007), Profil absolventa (2008), editoval sborníky Náhoda a nutnost (2008), monografii Markoš a spol.: Life as its own designer (Springer, 2009), Jazyková metafora živého (2010).
Markoš Anton

Doporučujeme

Rostliny vyprávějí o lidech

Rostliny vyprávějí o lidech

Ondřej Vrtiška  |  31. 3. 2025
V Súdánu už dva roky zuří krvavá občanská válka. Statisíce lidí zahynuly, miliony jich musely opustit domov. Etnobotanička a archeobotanička Ikram...
O prázdnech v nás

O prázdnech v nás uzamčenovideo

Jan Černý  |  31. 3. 2025
Naše tělo je plné dutin, trubic a kanálků. Malých i velkých. Některé jsou zaplněné, jiné prázdné, další jak kdy. V některých proudí tekutina, v...
Nejúspěšnější gen v evoluci

Nejúspěšnější gen v evoluci

Eduard Kejnovský  |  31. 3. 2025
Dávno před vznikem moderních forem života sváděly boj o přežití jednodušší protoorganismy, z počátku nejspíše „nahé“ replikující se molekuly...