Nechte je žrát kyanidy

Údaje, na něž se ptá Václav Cílek (Vesmír 76, 55, 1997/1), jsou obvyklým předmětem průzkumných prací a lze na ně odpovědět až po ukončení příslušné etapy průzkumu. Většinou po této odpovědi končí diskuse s ekologickými aktivisty a autor prvé věty je označen za podplacena (v nejmírnějším případě). Bohužel skutečnost je již taková, že ložiska jsou prozkoumávána v etapách, při nichž jsou znalosti o ložisku postupně upřesňovány.

Ložisko nerostné suroviny je ekonomická kategorie. Pokud nelze horninu, minerál, minerální vodu, zemní plyny aj. těžit se ziskem, zůstávají tyto subjekty přírodním nahromaděním, nikoliv ložiskem. Rozhodnutí, zda těžit, či netěžit, je záležitostí ekonomickou, záležitostí ekonomické výnosnosti investice. Pokud je ekonomické hodnocení pro těžaře nezajímavé, ložisko se netěží a jakékoliv další diskuse např. o ekologii jsou zbytečné. V případě, že se majitel ložiska (lhostejno, zda soukromník či stát) rozhodne k těžbě, musí požádat o stanovení dobývacího prostoru. V žádosti pak jsou uvedeny mj. i odpovědi na skutečnosti zajímající Václava Cílka. Pro zajímavost – stanovení dobývacího prostoru pro těžbu nevyhrazeného nerostu (drceného kameniva), tj. suroviny, jež náleží majiteli pozemku, nikoliv majestátu, bylo v konkrétním případě nutné vyřešit střety zájmů s devatenácti institucemi v různé míře ovládanými státem. Přiznám se, že nemám představu, kolik razítek by bylo potřeba v případě žádosti o těžbu zlata. Než je však stanoven dobývací prostor, uběhne mnoho času. V České socialistické i kapitalistické republice i více než deset let. Průzkum při tom postupuje od regionálních měřítek k měřítkům detailním. Základním cílem prací je nalezení a prozkoumání ekonomicky zajímavého ložiska. Je-li při regionálním vyhledávání ložisko nalezeno, odhaduje se kvalita ložiska podle ojedinělých ložiskových vzorků, podle genetického typu ložiska, výsledků geochemických a geofyzikálních prací atd. Zásoby jsou obvykle označovány jako vyhledané (dříve C₂), a pokud velikost chyby v určení hlavních parametrů (tj. kovnatosti) nepřesáhne 80 %, je průzkum označován za úspěšný, i když následná etapa prokáže jeho ekonomickou negativitu. Dalšími průzkumnými pracemi (předběžný a podrobný průzkum) je upřesňován rozsah ložiska, jeho kvalita (včetně obsahů škodlivin) a jsou zkoumány technologické vlastnosti (laboratorní a modelové zkoušky) potřebné pro předběžnou volbu metod těžby a úpravy. Takto ověřené zásoby jsou označovány za prozkoumané (dříve C₁). Přitom může být prozkoumanost geologická odchylná od prozkoumanosti technologické. To je právě případ průzkumů ložisek zlata ukončených za peníze státu počátkem devadesátých let. Bohužel právě otázky technologické nebyly v té době dořešeny na míru odpovídající znalostem o lokalizaci a kovnatosti zásob. Podrobný průzkum je obvykle zahajován až po předběžném odsouhlasení těžby. Výsledky podrobného průzkumu jsou definovány jako těžitelné zásoby (dříve kategorie A a B), v nichž by chyba odhadu hlavních parametrů neměla přesáhnout 10 %. Teprve tato etapa poskytuje odpovědi na otázky Václava Cílka, i když výběr mezi možnostmi lokalizace úpravenského závodu (včetně odkaliště), rozhodnutí o variantě úpravy, využití vedlejších složek suroviny atd. je obvykle až předmětem další fáze prací – těžebního záměru.

Náklady na průzkum rostou od vyhledávacího průzkumu k těžbě téměř po řádech. Vyhledávací průzkum se obvykle spokojuje s prvými miliony korun ročně. Rozsáhlejší předběžný průzkum již stojí desítky milionů. Vybudování a roční provoz poloprovozního závodu např. na ložisku Mokrsko s kapacitou jedné dvacetiny finálního provozu by si dnes vyžádalo stovky milionů a primární těžební investice na tomto ložisku by stála několik miliard Kč. Průzkum ložiska s minimalizovanými riziky má svůj, staletými zkušenostmi ověřený postup. Pokud Václav Cílek vyžaduje odpovědi na své otázky dříve, než na ně dojde obvyklým postupem řada, musí si koupit většinový podíl akcií firmy, která ložisko zkoumá, a rozhodnout o změně průzkumných priorit. Pak možná pozná, že Renčínova kresba (na s. 55 v č. 1) je smutnou realitou. Neb jak pravil starý pán Oppenheimer „hledání ložisek je loterie, ve které je možné vyhrát velké peníze, bohužel losy jsou velmi drahé“. ČSFR vydávala v posledních letech své existence na průzkum ložisek několik miliard korun. Přitom dnes u nás neexistuje důl těžící rudu, z uranových dolů žije poslední a uhelné revíry (nejen doly) jsou opouštěny. Je to důsledek přebytku surovin na světových trzích a jejich nízkých cen, které (po očištění od inflačních vlivů) od druhého naftového šoku (1979 – 80) klesly u hlavních kovů až k jedné desetině tehdejší ceny, a ve srovnání s šedesátými roky jsou třetinové až poloviční.