Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024

Aktuální číslo:

2024/9

Téma měsíce:

Chiralita

Obálka čísla

V. V. DOVGUŠA, I. D. KUDRIN, N. N. TICHONOV: Vvěděnije v vojennuju ekologiju1)

Ministěrstvo oborony RF, Moskva 1995
 |  5. 12. 1997
 |  Vesmír 76, 706, 1997/12

Údajů o výbuších jaderných bomb bylo dosud pomálu, a nadto byly patrně málo přesné. V Lidových novinách ze 14. 10. 1996 (s. 7) se dočteme: Mezi roky 1945–1980 došlo k 423 výbuchům atomových bomb ve vzduchu. Znečistění moří tímto spadem je asi 100krát větší než spad z černobylské katastrofy. Nelze vůbec srovnávat se znečistěním ze ztracených raket s jadernou náloží, zamořením způsobeným atomovými ponorkami, ani s odpadem z jaderných elektráren. Jiné jsou ruské údaje v této knize (s. 297), kde čteme, že za necelých 40 let studené války došlo v SSSR k 714 jaderným výbuchům, z toho ke 467 v Kazachstánu a 132 v severním polygonu na Nové Zemi včetně odpálení supermohutné vodíkové bomby o ekvivalentu 58 Mt v r. 1961, čímž se dostalo do ovzduší 12,5 t štěpných produktů (v Hirošimě to bylo 1,1 kg, čili o 4 řády méně; při černobylské katastrofě 8 až 15 t). Na s. 305 se uvádí, že z hlediska ekologie a nového způsobu politického myšlení je zcela nepřijatelné použití raket s tuhým palivem ve stratosféře a nesmí se tam létat ani nadzvukovými letadly.

Svou otevřeností i zcela odborným přístupem kniha dokumentuje nové společenské poměry v nesovětském Rusku. Představuje směsici údajů, jež by za existence SSSR byly určitě nezveřejnitelné, a nových, objektivně posuzovaných a moderně zpracovaných poznatků, uspořádaných do desítek grafů a tabulek. Z  nezapamatovatelného množství nejrůznějších zkratek, které jsou vysvětleny pouze při prvém výskytu a nikde nejsou uvedeny souhrnně, je však patrné, že knihu psali skutečně vojáci.

Termín válečná ekologie je na první pohled protimluv. V úvodu na s. 24 je tato definice: Jestliže se obecná ekologie zabývá zákony a zákonitostmi zachování všech druhů organizmů a prostředí, pak válečná ekologie se zabývá pouze jedním jeho druhem, a to člověkem. Při zachování a ochraně před zhoubným vlivem prostředí (sic!) se zároveň zachovává bojeschopnost vojsk a zabezpečuje plnění bojových úkolů, čímž se myslí (s. 471) komplexní věda o všeobecných zákonech racionální organizace a fungování vojenských ekosystémů. V žádném případě se tedy neuvažuje o ničení a pustošení válečnými operacemi, ač je to hlavní smysl války, což je vzhledem k ekologii pohled zcela jednostranný a absurdní.

Myslím, že nejcennější je hlava X (s. 275 – 340), protože v ní jde skutečně o ekologii. Otevřeně se tam popisuje podle jednotlivých krajů a oblastí včetně polygonů, kde se zkoušely jaderné a chemické zbraně, zamoření radioaktivitou a chemickými jedy. Vyplývá z nich i závěr (s. 283): Ekologická situace v Rusku je blízká národní katastrofě. Naše území se stalo nejotrávenější provincií s nejvyšším počtem obyvatel.

Materiálově je kniha zpracována velmi důkladně. Obsahuje téměř 400 citací jak ruských, tak západních prací. Mimo tento seznam jsou však občas uvedeni nejen klasici marxizmu-leninizmu, ale i jeho realizátoři (Frunze na s. 139, Krasnaja zvězda) nebo autoři, z nichž klasici čerpali (dlouhý citát z Hegela je na s. 348). Pro všechny tyto citace platí, že jsou většinou „bezzubé“ a tématu se týkají pouze okrajově. Rezidua starého sovětského myšlení lze najít na s. 317, kde se mluví o 1. světové válce, do které imperialisté zatáhli 38 zemí. Obdobně působí jsou formulace v souvislosti s druhou světovou válkou, která sovětský lid stála třetinu národního bohatství zeměsovětskému státu [...] byla vnucena.

Z podtextu podrobných údajů z války v Afgánistánu jednoznačně vyplývá, že ji využili jako jakousi „válečnou laboratoř“ pro testování zátěže různých typů vojsk (piloti vrtulníků, tankisté aj.) v nepříznivých klimatických podmínkách; podobně to platí o americké válce ve Vietnamu (tyto údaje přebírají). Stejně tak kniha obsahuje různé normy a suché popisy. Vcelku mi připadá spíše jako kříženec vojenských řádů s hygienickými normami, kdyby ovšem neobsahovala tolik výsledků výzkumu, ale jen samotné závěry a praktická nařízení pro vojenskou činnost.

Přes to všechno nemohu souhlasit s myšlenkou, že jde o ekologii, protože vojenské řemeslo nechrání ani člověka, ani krajinu, ale pouze jim oběma přináší zkázu. Což kniha v mnohém detailně dokumentuje.

Poznámky

1) Pozn.: Knihu mají v knihovně Ústavu jaderného výzkumu v Řeži.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie a životní prostředí
RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Václav Baran

 

Doporučujeme

Homochirální život a racemická smrt

Homochirální život a racemická smrt uzamčeno

Tomáš Ovad, Petr Slavíček  |  2. 9. 2024
Saský král Lothar III. zahájil krátce po své korunovaci římským císařem tažení na Sicílii, ovládanou normanským panovníkem Rogerem II. Ačkoli...
Žabí poklad amazonských domorodců

Žabí poklad amazonských domorodců

Pro někoho jde o magickou medicínu prodávanou na internetu, pro domorodé obyvatele Amazonie o cennou surovinu využívanou v tamní medicíně, ale v...
Podvodní ohňostroj

Podvodní ohňostroj uzamčeno

Bioluminiscence, tedy proces produkce a emise studeného světla živými organismy, se může uplatnit v základním výzkumu, v neinvazivním...