Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

KDO CHVÍLI STÁL, STOJÍ OPODÁL...

 |  5. 11. 1997
 |  Vesmír 76, 653, 1997/11

„Pokud chceš zůstat na místě, utíkej, jak nejrychleji dokážeš!“ Tuto moudrost sděluje Alence v Říši divů Červená Královna s cílem přiblížit neposednému děcku fakt, že život je neustálé potýkání se a změna, že každé vítězství trvá jen chvíli a že vždy existuje něco nebo někdo snažící se nás dohonit a předhonit.

Jedním z příkladů tohoto nikdy nekončícího soupeření je vztah mezi parazity a imunitním systémem. Každý parazit se totiž snaží o takový životní styl, který by jej zvýhodnil před ostatními a zároveň mu umožnil vyzrát na svého hostitele. V ideálním případě by se parazit nejraději neomezeně co nejrychleji množil, hostiteli nepůsobil žádnou újmu (aby byl co nejlépe a nejdéle hostěn a přenášen) a přitom by si rád zajistil věčnou „neviditelnost“ a bezpečí. Je zřejmé, že existence takového Ferdy parazita všeuměla je velice nepravděpodobná, a že tudíž každý musí ze svých nároků na životní strategii něco slevit. Pravdou však je, že mnohé parazitické organizmy dosáhly v „běhu na velice dlouhé trati“ se svými hostiteli značných úspěchů.

Jsou např. schopné velice chytře ochromit imunitní systém hostilele, což je často nezbytnou podmínkou jejich zdařilého zabydlení se a dlouhodobého přežívání. Náš savčí imunitní systém, často považovaný za nejdokonalejší a nejkomplexnější v přírodě, dokáže za normálních podmínek několika způsoby velice rychle a úspěšně rozpoznat většinu parazitů. V centru této imunitní odpovědi jsou lymfocyty T schopné po důkladné průpravě (kterou nepřežijí ty, které reagují vlastními strukturami) nalézt tělní buňku obsahující cizorodé bílkoviny pocházející z vnitrobuněčného parazita. Každá naše buňka totiž na svém povrchu ukazuje kousky bílkovin, které se v ní syntetizují (tedy i např. virových, je-li buňka napadena) navázané na molekulách MHC proteinů. „Proškolené“ lymfocyty T pak dokážou zkontrolovat, zda se na povrchu buňky nenalézá molekula MHC s navázaným cizorodým peptidem – kouskem bílkoviny z vnitrobuněčného parazita.

Pokud jsou lymfocyty T úspěšné a odhalí nakaženou buňku, donutí ji spáchat sebevraždu (tzv. apoptózu neboli programovanou buněčnou smrt) spojenou se zabitím všeho živého, co se v ní nalézá – tedy i dotyčných parazitů. Ty se však tomuto fatálnímu sledu událostí mohou bránit. Mohou např. zabít lymfocyty T, syntetizovat bílkoviny k nerozernání podobné hostitelovým, znemožnit syntézu MHC proteinů a tak se „zneviditelnit“ nebo např. přesvědčit hostitelskou buňku o tom, že je to vlasně hloupost umírat a že je lepší neuposlechnout, popřípadě že vůbec nejlepší je začít se co nejrychleji dělit...

Všechny tyto a několik dalších způsobů paraziti skutečně využívají a je s podivem, že s nimi náš imunitní systém dokáže držet krok. Velice populární, zvláště mezi viry, je právě již zmíněné „zneviditelnění se“. Buňka, v níž virus zastavil syntézu MHC proteinu, je totiž pro lymfocyt T nerozpoznatelná a uniká tak jeho dozoru. Náš imunitní systém však nalezl protizbraň. K hledání těchto buněk mu slouží buňky NK (z angl. natural killer – přirozený zabiják), které jsou schopny rozpoznat a následně zlikvidovat tělní buňky bez MHC proteinů.

Ani tím však náš imunitní systém nedosáhl konečného vítězství. V jednom letošním dubnovém čísle Nature (386, 446–447, 510–514, 1997) byla popsána protizbraň tzv. cytomegalovirů, které dokážou zastavit syntézu buněčného MHC proteinu a nahradit jej vlastní bílkovinou, jež se MHC proteinům podobá natolik, že oklame NK buňky a přitom je zřejmě dostatečně odlišná, aby nebyla rozpoznána lymfocyty T. Cytomegalovirus se tedy dokáže skrýt před lymfocyty T a přitom přesvědčit NK buňky o tom, že jím nakažená buňka nestojí za povšimnutí. Na první pohled se zdá, že jde o dokonalou strategii, ale ve světě, kde má pravdu Carrollova Červená Královna, není žádný závod definitivně vyhraný, a navíc – každý má alespoň jednu Achillovu patu...

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Černý

Prof. Jan Černý, Dr., (*1970) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Na této fakultě přednáší buněčnou biologii, imunologii a histologii. Zabývá se zejména dynamikou endozomálního systému s důrazem na antigenní prezentaci, membránovými mikrodoménami a vlivem nízkomolekulárních inhibitorů a sekundárních metabolitů na buněčnou fyziologii. Podílí se na organizaci Mezinárodní biologické olympiády a soutěže EUSO.
Černý Jan

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné