Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

O přirozené vegetaci Křivoklátska

Jak by vypadala krajina, kdyby v ní hospodařila sama příroda
 |  5. 10. 1997
 |  Vesmír 76, 583, 1997/10

Není tomu tak dávno, co jsme referovali o monografii Lesní vegetace národního parku Podyjí (Vesmír 75, 36, 1996/1), a již nám přichází do rukou další, obsáhlejší monografie podobného typu. Vzhledem k tomu, že zatím jde o nejvýznamnější příspěvek k poznání našich biosférických rezervací a dílo, které i ve světovém měřítku patří ve své kategorii k nejobsáhlejším a nejpodrobněji zpracovaným, zaslouží si krátké zamyšlení o svém významu, jak v užším rámci botaniky, tak z hlediska dalších oborů zabývajících se živou složkou krajiny.

Biosférické rezervace UNESCO mají sloužit k hlubšímu poznání živé přírody v širokém rámci krajiny a jejích změn (viz Čo ohrožuje Slovenský kras, Vesmír 65, 317, 1986/6). Proto již jejich statut předpokládá rozvíjení co možná komplexního výzkumu jak jejich přírodních složek, tak vlivů lidské činnosti, která v nich probíhala. Cílem je dovědět se, jak nejlépe přírodu využít, aniž bychom narušili její zdravý vývoj. Poznání vegetace je jedním ze základních kroků na této cestě, neboť rostlinstvo propůjčuje dané krajině její vzhled a pozměňuje vliv faktorů neživé přírody, jako jsou substrát, reliéf a podnebí. Na hlubokém a podrobném poznání vegetačních poměrů do značné míry závisí i správné hodnocení fauny, půdních poměrů i lidských aktivit ovlivňujících přírodu.

Nová monografie tyto předpoklady splňuje, a to z několika příčin. Biosférická rezervace a chráněná krajinná oblast Křivoklátsko je pro tento účel mimořádně vhodným územím vzhledem k tomu, že se zde zachovaly zbytky původní přírody v množství a stavu, jaký v pahorkatinách nebo vrchovinách České vysočiny nemá obdoby (Vesmír 58, 195, 1979/7). Z velké části se mu vyhnula pravěká kolonizace. Od středověku se stalo loveckým revírem českých panovníků, což dlouho představovalo ochranu před různými rušivými vlivy, postihujícími podobná území. K tomu přistupovala i přírodní pestrost, podmíněná geologickým podkladem, v němž se střídají horniny protichůdných vlastností, členitostí reliéfupodnebím, které na jedné straně dovolilo rozmach velice pestrého lesního krytu, na druhé straně přetrvávání otevřených ploch rázu skalních stepí. Dík tomu se zachovaly stopy všech klimatických fází od konce posledního glaciálu po historickou dobu, kdy zde vznikla síť hradů, zato však jen poměrně řídké obce, takže dodnes zde připadá pouhých 45 obyvatel na 1 km2 (to je v nižších teplých oblastech vnitřních Čech výjimkou). Navíc se toto osídlení soustředí jen do určitých okrsků, takže se zde i dnes setkáváme s plochami o rozloze desítek km2 bez trvalého osídlení.

Vzhledem k těmto poměrům bylo možno spolehlivě provést plošnou rekonstrukci vegetace, která by dnes kryla celou oblast, kdyby sem v minulosti ani v přítomnosti nezasahoval člověk. To nelze říci o většině jiných srovnatelných území, kde se původní stav často téměř nezachoval. Totéž platí i pro faunu, především drobnou, jejíž společenstva se na Křivoklátsku dochovala v nebývalé pestrosti a původnosti a jejíž výzkum v současné době probíhá. Najdeme zde rovněž přírodní půdy nenarušené činností člověka a místy lze sledovat i dynamické procesy odnosu a akumulace neovlivněné žádnými antropogenními faktory, jako jsou např. mlýnské úpravy nebo regulace toků. I současná flóra pozůstává z překvapivě velkého množství druhů, jejichž počet dosahuje 1800, tedy podstatně víc než ve většině našich velkoplošně chráněných území.

Toto reprezentativní dílo vychází z výsledků mnohaleté mravenčí práce skupiny botaniků, kteří museli systematicky prochodit celé území v různých ročních obdobích, tak aby žádná plocha nezůstala stranou. Hranice jednotlivých mapovaných jednotek byly podrobně sledovány v terénu v návaznosti na všechny pozorované faktory neživé přírody, což umožnilo dopodrobna charakterizovat jednotlivé ekosystémy. Dílčí rajonizace území se proto všude opírá o celé soubory jednotlivých dat, jejichž počet dosáhl zhruba 400 tisíc, což u nás nemá nikde jinde obdoby a představuje velký krok kupředu ve srovnání se vším, co bylo v tomto směru vykonáno v minulosti.

Zde lze podotknout, že v posledních desetiletích bylo naše území několikrát rajonizováno z různých hledisek, jak jednostranných, např. ryze orografických nebo biogeografických, tak komplexnějších, jako bylo ochranářské členění na tzv. sosiekoregiony nebo v nejnovější době na bioregiony, které bralo v úvahu širokou škálu kritérií jak ze živé, tak z neživé přírody. Ke všem těmto členěním lze však z různých pohledů najít vážné výhrady, které jsou podmíněny především neúplným a nerovnoměrným stavem znalostí z jednotlivých oborů nebo příliš jednostrannými kritérii. Zní to na první pohled překvapivě, ale je tomu opravdu tak – přírodní poměry našich krajin nejsou zdaleka tak známé, jak se obvykle má zato. Biosférické rezervace dnes stojí v čele nového hlubšího poznání naší přírody i jejích civilizačních změn a studie potenciální vegetace Křivoklátska je jedním z milníků na této cestě.

Její přínos spočívá v tom, že se snaží zachytit stav krajiny, jak by měla vypadat, kdyby v ní hospodařila sama příroda, a že zachycuje místa, kde se takový stav ještě zachoval. Většina obyvatel střední Evropy už zná jen v různé míře přeměněnou krajinu a nemá proto představu o původní přírodě a jejích hodnotách. Platí to i pro mnoho přírodovědců. Také na tomto poli sehraje proto monografie o vegetaci Křivoklátska významnou úlohu, neboť krom informačně bohatých textů obsahuje snímky dokumentující krásu zachovalé středočeské krajiny, které bychom si měli tím více vážit, čím více jsou zbytky naší původní přírody pohlcovány rozmachem civilizace. Budou-li obdobně zpracovávány i naše další biosférické rezervace (a doufejme, že časem i jiná velkoplošná chráněná území), budeme mít po ruce doklady o stavu naší přírody. Podle nich se v budoucnu dá sledovat její další vývoj včetně všech negativních zásahů, které přináší dnešní doba. Specialisté jistě najdou v monografii některá kritická místa a vysloví své připomínky, širší přírodovědecká obec však dostává do rukou dílo, které může sloužit za vzor pro další podobné akce – a to dík velkorysé grantové podpoře Akademie věd ČR a Ministerstva životního prostředí.1)

Obrázky

Poznámky

1) Jiří Kolbek, Jaroslav Moravec et al.: 1. díl Mapa potenciální přirozené vegetace biosférické rezervace Křivoklátsko (atlas), 12 map, 1:25 000;

2. díl Potenciální přirozená vegetace biosférické rezervace Křivoklátsko

Academia, Praha 1997, 234 stran, 32 barevných snímků na 16 tabulích znázorňujících jednotlivá rostlinná společenstva. Náklad a cena neuvedeny.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Botanika
RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Vojen Ložek

RNDr. Vojen Ložek, DrSc., (*1925) vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V Geologickém ústavu AV ČR, v. v. i., se zabývá geologií kvartéru. Věnuje se též malakozoologii a přednáší na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Z jeho knižních publikací připomeňme alespoň: Příroda ve čtvrtohorách (Academia, 1973), Zrcadlo minulosti (Dokořán, 2007).
Ložek Vojen

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné