Drápkovci z jantaru

Kmen drápkovců, Onychophora, dnes zahrnuje zhruba středně velké suchozemské bezobratlé tvory jižní polokoule. Žijí v tropických lesích, kde jsou postrachem jiných zvířat přiměřené velikosti. Kromě recentních druhů jsou známé i paleontologické nálezy drápkovců z mořských usazenin, staré zhruba 530 milionů let. Recentní a fosilní drápkovci se od sebe ovšem velmi liší. Fosilní (asi 300 nálezů) jsou víceméně mořští, mají nečlánkované nohy a našli se zatím jenom na polokouli severní. Naproti tomu jejich dnešní suchozemští příbuzní mají nohy článkované a ukončené drápkem. Na hlavě mají žlázu produkující lepivý sekret, který vyvrhují při lovu i obraně. Mezi zmíněnými dvěma typy drápkovců existuje velká propast morfologická, ekologická, prostorová i časová. Vyplnit tuto mezeru se možná podaří studiem dvou drápkovců nedávno nalezených v jantaru. První z nich pochází z Baltu a je to nejstarší známý suchozemský drápkovec. Jeho stáří se odhaduje na 40 milionů let. Druhý jedinec, o něco mladší, pochází z Dominikánské republiky. Nese znaky jak fosilních, tak i dnes žijících druhů. Hlavou je podobný dnešním drápkovcům, nohy má ještě primitivní. Současné rozšíření drápkovců je gondwanské. Na základě uvedených fosilních nálezů by se mohlo zdát, že drápkovci původně pronikli na souš v celém areálu rozšíření, ovšem v Laurasii jim štěstí nekvetlo a dnes přežívají pouze na zaslíbeném jihu. (Science 273, 1340 a 1370, 1996)