Pravda o kometě

Navštívila nás kometa. Pronikla nejen do nitra sluneční soustavy, ale i do denního tisku a televizních zpráv: Konečně něco, co je opravdovou událostí, srovnatelnou s odchytem vyděrače, přeřeknutím premiéra či návštěvou královny. Událostí navíc nespornou, neproblematickou, veskrze objektivní.

Zvláštní to pocit: Jdu po Karlově náměstí, vzhlédnu k nebi – a hleďme, ona ta kometa tam opravdu, opravdu je, blízko Polárky, tak jak jsem o tom předem četl a slyšel. O něco později přecházím Vodičkovu ulici, vzhlédnu – a hleďme, ona je tam stále. I jiní ji vidí. Musí to tedy být pravda.

Co musí být pravda? Že nás míjí nějaká kometa? Že koncem března je nad Karlákem v blízkosti Polárky malá světlá skvrnka, která tam dřív nebyla a brzy zase nebude? Že ta skvrnka, kterou všichni vidíme, jednou jasnější, jindy méně jasnou, jednou s chvostem, jindy bez něho (podle místa, času a počasí), je kometa objevená koncem ledna japonským amatérem Hjakutakem? Že se po jisté, přesně vypočitatelné eliptické dráze pohybuje řídký oblak sněhu, ledu a plynu, a to dost velký, aby byl viditelný dalekohledem? Či pouhým okem? Že ten oblak sněhu, ledu a plynu lze počítat mezi objekty zvané komety? Že noviny a televize nelžou? (Jedny noviny ¹⁾ ocitovaly objevnou větu astrologa: „Neznám studii, která by svědčila o pozitivním vlivu komety.“ Pozoruhodný výrok o kometách i o lidech.)

Je zajímavé, že jakmile se pokusíme tu naši jasnou a jednoduchou pravdu o kometě vyjádřit přesněji, začne se nám pod rukama pojednou tříštit na rozmanitá, jen částečně související tvrzení, některá dokonce stěží ověřitelná, jiná možná i málo pravdivá. Vím, zní to divně, ale mám za to, že v přírodě (na rozdíl od matematiky) platí jakýsi princip komplementarity: čím přesněji se chceme o něčem vyjádřit při zachování šíře záběru, tím méně se o tom dovíme. Čili čím hlubší otázka, tím povrchnější odpověď.

Všimněte si, že jsem nic neřekl proti pravdě jako takové. Možným nositelem pravdy, řekněme raději intuitivní pravdy, je podle mého nejspíš celý onen roztříštěný shluk částečně souvisejících tvrzení, je-li ovšem pojímán právě jako jednolitý celek, jedna myšlenka, nerozkládaná na dílčí komponenty a jejich významy. Řekl jsem přece prve: „Musí to tedy být pravda.“ Čili bylo tu nějaké „to“, kterému jsem tak ochotně přiznal pravdivost a jehož mlhavost mi přitom nijak zvlášť nevadila.

Vím, že logika a logická sémantika se snaží postupovat přesně opačně, podle pravidla rozděl a panuj. Dělají to dobře a užitečně, pokud je chápeme spíše jako obecná zkoumání struktury a kombinatoriky jazykových výrazů, jejichž případná pravdivost či nepravdivost jako by byla v jisté elementární rovině již předem známa či dohodnuta či libovolná či nebrána v potaz. Intuitivní pravda se předpokládá, ale nedefinuje.

Rovněž přírodní vědy se řídí pravidlem rozděl a panuj. I ony to dělají dobře a užitečně, a to tak, že si rozdělí přírodu podle svých disciplín. Ty se pak disciplinovaně zabývají jen tím, co jim náleží, a ostatního se z dobrých důvodů nedotýkají, dle principu ceteris paribus. Přečtěte si o tom v eseji P. Boyera v tomto čísle (Vesmír 75, 288, 1996/5). Lze jen souhlasit s tím, že namítání typu „to a to se nevzalo v úvahu“ je laciné a povrchně „antivědecké“ (srov. s citátem ze Zinovjeva tamtéž). Povrchní je to proto, že každý konkrétní poukaz na něco, co se údajně nevzalo v úvahu, by vyžadoval právě takové zpřesnění, které by dle našeho „principu komplementarity“ celou věc jen zamlžilo. Méně laciný a méně povrchní je takový holistický přístup, který nevyčítá jedné fragmentaci zanedbání jiné fragmentace, nýbrž drží se celku jako celku.

Navštívila nás kometa. Všimněte si, jak tu větu lze zpochybnit tam, kde to nejméně čekáme – ve slově ‘kometa’. Je kometou něco, co má chvost? Neviděl jsem žádný chvost. Je kometou něco, co má výrazně excentrický tvar dráhy? Pluto má též excentrický tvar dráhy. (A opravdu není jasno, zda Pluta máme počítat spíše mezi komety než planety. V blízkosti Neptuna, v tzv. Kuiperově pásu, bylo již objeveno přes třicet komet, vesměs menších než Pluto.) Nebyl by to jediný případ, kdy něco jiného než kometa se chová jako kometa – srov. s poznámkou o Chironu na s. 290.

Je kometou něco, co má určitou fyzickou a chemickou kompozici? Nebo určitou velikost a tvar? Původ? Nebo je kometou něco, co přináší neštěstí?

Jsou tři možnosti. Buď upřesňovat definici pojmu ‘kometa’, nebo zpochybnit jakékoliv tvrzení o kometách s tím, že nevíme přesně, co to je, nebo prostě počítat s tím, že vlastně ani nemusíme přesně vědět, co jsou a co nejsou komety, abychom rozuměli a uvěřili větě „Navštívila nás kometa“. Poslední varianta není, pravda, přísně vědecká, není však ani antivědecká (v agresivním smyslu slova). Však věda bude jistě přizvána, až se nějaká kometa (ať už splňuje nějakou definici nebo ne) bude řítit přímo na nás ²⁾ .