Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Přírodověda a zvířata

(k článku Ivo Kunstýře: Pokusná zvířata - nenahraditelnost pokusů na zvířatech, 75, 90, 1996/2)
 |  5. 2. 1996
 |  Vesmír 75, 93, 1996/2

Článek odborníka pro vědu o laboratorních zvířatech Ivo Kunstýře oživuje probíhající diskuse o oprávněnosti pokusů na zvířatech tím, že uvádí konkrétní příklady a situace, kdy se v historii mediciny důležité objevy nemohly udát bez použití laboratorních zvířat. To oceňuji, tím spíš, že jsem sám čtvrt století na laboratorních zvířatech experimentoval, a mohl bych dodat další příklady. Docela k věci se mi zdají být i autorovy postřehy o motivacích zavilých ochránců pokusných zvířat, i když o tom by vlastně neměli referovat přírodovědci, ale sociologové a sociální psychologové; autor se na ně ostatně i odvolává. V současné poušti (pseudo)vědeckých frází působí také sympaticky, že autor dovede svěže promluvit bez berliček myšlenkových a slovních prefabrikátů, poněvadž se dovede dívat na svět vlastníma očima.

Co mi však na jinak sympatickém článku vadí, je jistá autorova naivita ve věcech filozofie, která prosvítá i přes jeho sebejistý tón, když mluví o "pomyslnosti" etiky pro rozum a o hříších "filozofickoteologické" (!) etiky. Nechme stranou jeho slučování filozofické etiky s náboženskou etikou např. bible, ačkoliv obě představují přinejmenším "metodologicky" dva různé světy. Dodnes (bohužel) neexistuje v rámci filozofie žádná jednotná etika, ani obecná, ani v aplikaci na vztah člověka ke zvířatům. "Encyclopedia of Bioethics" (MacMillan, 1995, Vol. 1, str. 158 nn.; ed. W. T. Reich) vyjmenovává a líčí v této souvislosti koncepci Aristotelova perfekcionizmu, Hobbesova kontraktarianizmu, Kantovy deontologie, Benthamova a Millova utilitarianizmu, Reganovy teorie práv zvířat jakožto "subjektů života" aj. Tyto koncepce spolu zčásti souhlasí, některé se však přímo vylučují (deontologie a utilitarianizmus). Není tedy možné mluvit o jediné filozofické etice vztahu člověka ke zvířatům, a tu pak kritizovat. Autor má i podle mých zkušeností pravdu, říká-li, že ne všechny bioetické výplody dnešních filozofů jsou kvalitní. Buďme však spravedliví a uznejme, že také ne všechny se zásadně staví proti používání zvířat k pokusům, a dokonce i k výuce(!). (Doporučuji v této souvislosti přečíst si zvláštní suplement The Hastings Center Report z května a června 1990, pod nímž je podepsáno 23 filozofů, včetně Hanse Jonase, jehož cituje prof. Kunstýř.)

Odpor profesora Kunstýře k filozofické etice, jak se v zrcadle jeho článku jeví, se mi zdá typický pro postoj většiny přírodovědců k filozofii vůbec. Z filozofie se však není možné vyzout, ani před ní do přírodovědy utéct. Filozofie jako tematizování bytí jakožto bytí a současně i reflexe tohoto vztahování se k bytí je definitoricky nejširším pojmovým "prostředím", ve kterém se lze vůbec intelektuálně pohybovat. Jakákoliv kritika filozofie tedy patří zase do filozofie a není legitimně možné ji vést z pozice přírodovědy, která na to není - na rozdíl od filozofie samé, jež je historicky vzato permanentní sebekritikou - konceptuálně vybavena. Tím nechci tvrdit, že kritika některých tezí filozofů, které často překračují zase rámec možností filozofie, není oprávněná, např. právě z přírodovědeckého hlediska; musíme se pokusit rozlišovat filozofii jako ideální útvar, spadající do sféry definitivně nahlédnutelného, a filozofii jako sociologický a historický jev.

Pro autora je etika "subjektivní záležitostí". Normativní etika (nikoliv tedy pouhá empirická věda o mravních činech, o kterou tu nejde) je však součástí filozofie a ani filozofie se nemůže zříkat odpovědného myšlení, i když její "důkazy" v principu nemají nutkavost důkazů přírodovědeckých, neřku-li matematických. (Mimochodem, ani dokazatelnost v matematice není bez filozofických předpokladů, viz spor matematického intuicionizmu s matematickým apriorizmem.) "Přírodovědecká etika" je nedorozumění: etika je vždycky filozofováním (nebo součástí teologie), i když o ní promlouvá přírodovědec. Ani mezi přírodovědci nebude v jejich bioetických názorech jednota a i jejich stanoviska se pojmově situují do média filozofie (třeba mnohdy i značně naivně). Přírodověci často fakticky filozofují, zároveň si to však neuvědomují nebo to popírají, v každém případě se pohybují na cizí půdě a výsledky někdy vypadají podle toho.

Argumenty prof. Kunstýře lze chápat jako součást - ovšem právě jen součást, nikoliv základ - argumentace utilitaristů. Ti, velmi zhruba řečeno, říkají: Když chceme rozhodnout, je-li čin morálně správný, musíme sečíst celkovou sumu dobra, které přinese, a tu vážit proti celkové sumě zla, které způsobí. Proti Aristotelovi a Kantovi se utilitaristé neptají, jestli může zvíře myslet, ale jestli může trpět. Utrpení zvířat lze podle nich připustit, je-li to nezbytná cena za souhrn vysoce hodnotných důsledků, hodnotných ovšem především pro člověka (do jisté míry i pro člověkem pěstovaná, popř. ošetřovaná zvířata). Logicky nutným doplňkem této argumentace je, že pokusy na zvířatech jsou i dnes z vědeckého hlediska skutečně nezbytné, a v tom je právě důraz Kunstýřův. Nezdá se však, že by si byl vědom, že jeho argumentace předpokládá platnost jisté filozofické argumentace, ať už utilitaristické, nebo nějaké jiné podobné; on svá etická pravýchodiska ani neformuluje, ani nezdůvodňuje. Vystavuje se tak nebezpečí, že ten, kdo jeho zamlčené filozofické hledisko nesdílí, nebude jeho článkem přesvědčen.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Medicína
RUBRIKA: Diskuse

O autorovi

Jiří Vácha

Prof. MUDr. Jiří Vácha, DrSc., (*1938) vystudoval Lékařskou fakultu MU. Dříve jako přednosta Ústavu patologické fyziologie Masarykovy univerzity v Brně studoval molekulární patofyziologii geneticky komplexních nemocí. Jako emeritus se věnuje filosofii biologie z fenomenologického hlediska.

Doporučujeme

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Ondřej Vrtiška  |  12. 10. 2018
Co nám studium zaniklých civilizací může říct o té naší? I tomu se bude věnovat přednáška Učené společnosti ČR, kterou v úterý 16. října přednese...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné