Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Chirurg a kouzelník

 |  5. 11. 1996
 |  Vesmír 75, 603, 1996/11

Tentokrát bych rád nabídl čtenáři své dva letošní zážitky, oba impresivní, byť v jistém smyslu komplementární. Jejich rozdíl a souvislosti doporučuji jako téma k zamyšlení.

V červnu se mi při návštěvě kliniky v Ludwigshafenu naskytla možnost být přítomen při operaci srdce. Poprvé v životě jsem se ocitl s otevřenýma očima v operačním sále. Věhlasný kardiochirurg, profesor Werner Saggau byl právě uprostřed náročné mnohahodinové operace, při níž se uvolní velký plochý sval ze zad, překlopí se dopředu a obalí se do něj pacientovo ochablé srdce jako kus chleba do šátku (odborníci mi doufám odpustí laický popis). Přioperuje se stimulátor a vše se zašije zpět do hrudní dutiny. Srdci se tak vrátí zdravý tep.

První, co jsem si uvědomil, byl můj vlastní obrovský obdiv k lékařské vědě, umění a odvaze. V duchu jsem se dokonce omlouval za svůj často dosti rezervovaný postoj k užitečnosti jako hlavnímu kritériu kvality poznání. Druhá věc, které jsem si všiml, byla rutinní nenucenost operatéra. Pan profesor, v jedné ruce jakýsi elektrický nožík, v druhé lidský sval, s námi volně hovořil, žertoval, občas i přerušil práci, zaujat více svou řečí než svalem – jako by si neuvědomoval, že je před ním rozevřeno tělo živého člověka. A pak jsem si uvědomil, že i já sám operaci sleduji s klidnou, neúčastnou zvědavostí, asi stejnou, s jakou by mě upoutala zručná práce šikovného mechanika. Sám pacient, z něhož je ostatně vidět jen ten pečlivě odřezávaný sval, stává se věcí.

Mým druhým silným zážitkem byla, budete se možná divit, odborná přednáška. Na malém sympoziu v Kalamazoo 1) přednášel mladý americký antropolog, filozof a kouzelník David Abram o tom, co se dověděl od domorodých šamanů v Indonésii a Nepálu. Řekl jsem odborná přenáška, bylo to však spíše vzrušující filozofické praktikum spojené s recitací, kouzlením a exkurzí do přírody.

To kouzlení mělo svůj specifický význam: šikovný eskamotérský trik s mincí nebo kartami nám připomene účast našich smyslů na porozumění vnímanému. Oči samy doplňují to, co chybí, a doplňují to často tak, jak jim to samo vnímané podsouvá. Eskamotér nás svým chováním nezvratně přesvědčí například o tom, že se mince náhle ocitla na nečekaném místě (zatímco šlo o dvě různé mince). Naše smysly podlehnou iluzi tím více, čím více se i sám kouzelník do podvržené interpretace vžije.

Naše smysly jsou součástí našeho těla a tělo je subjektem vnímání a zkušenosti – v tom a v mnoha dalších věcech se Abram odvolává zejména na francouzského fenomenologa Merleau-Pontyho. Smyslově vnímaný svět, který tradičně považujeme za pasivní a netečný k našemu vnímání, je pojednou aktivní, oživený a v jakémsi tajemném smyslu živý.

Právě k tomu byla určena zmíněná exkurze do přírody. Vysláni do okolního lesa měli jsme za úkol dotýkat se stromů, listů, vnímat zem pod nohama, všímat si závanů větru, naslouchat hlasům zvířat a představovat si, že nejen my se dotýkáme, vnímáme, všímáme si, nasloucháme, ale že i stromy, listy, zem, vítr a zvířata se nás při tom dotýkají, vnímají nás, všímají si nás, naslouchají nám. Zní to zajisté trochu poeticky a málo vědecky, je to však právě to, co pomáhá pochopit partnerský vztah přírodních kmenů k pralesu, v němž žijí.

Není v tomto vztahu žádného hlubšího rozdílu mezi myslí a tělem, tělem a přírodou. Nemoc pak není selháním funkce jednotlivce, nýbrž narušením rovnováhy celého ekosystému (jak bychom to asi dnes nazvali). Domorodý kouzelník žije na okraji vesnice, aby byl blízko k pralesu a rozuměl jeho hlasům. Může proto pečovat o onu rovnováhu a v tom tkví i jeho léčitelské schopnosti. To vše a mnohé další se dověděl Abram od oněch šamanů. Jejich důvěru si získal tím, že jim předváděl své eskamotérské triky, překvapivě podobné trikům, které oni sami užívají k šálení démonů. 2)

Mezi skalpelem evropského kardiochirurga a bubínkem domorodého šamana je stěží něco společného. Snad jen to, že obojí předpokládá plné nasazení lidské bytosti a obojí je – každé ve svém vlastním smyslu – poctivé.

Právo otevřít lidské tělo a vložit ruku do jeho ustrojení přichází s vládou karteziánského dualizmu. Tělo náleží do říše věcí a není prohřeškem do něho zasáhnout. Třeba i tak radikálně jako v případě našeho chirurga, který odebírá svalu ze zad jeho původní, miliony let starý smysl, aby mu přidělil smysl nový, v dané chvíli potřebnější. A snad ani nepřeháním, když i tu chirurgovu rutinní nenucenost (stejně jako mou vlastní neúčastnou zvědavost) přičítám novověké dualistické tradici. Dobrý chirurg vždy má a musí mít hluboce etický vztah k lidem a ke své práci, ale současně mu nic nebrání, aby si nad otevřeným tělem pacienta nenuceně zažertoval.

Zatímco evropská novověká tradice se snaží dělit, rozlišovat a třídit, je vztah přírodních národů k jejich okolí založen na sounáležitosti, partnerství a reciprocitě. Domorodcův domov je prales, v němž se narodil. Vstupuje do něj s vědomím, že vidí a je viděn, slyší a je slyšen a že loví-li zvěř, není to vybíjení, nýbrž přijímání darů, které mu prales nabízí.

Přece jen má chirurg s domorodým kouzelníkem něco společného. Oba pečují o rovnováhu. Jeden uvnitř lidského těla, druhý uvnitř přírody. A oba jsou kouzelníci.

Poznámky

1) Methodologies for the Study of Consciousness, The Frazer Institute, Michigan, USA, 4.–8. září 1996
2) D. Abram: The Spell of the Sensuous. Pantheon Books, New York 1996
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D., (11. 10. 1938 – 25. 4. 2021) po vyloučení z internátní Koleje krále Jiřího pro „buržoazní původ“ dokončil základní školu v Praze a poté se vyučil jemným mechanikem. Později však večerně vystudoval střední školu a večerně také automatizaci a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT (1961–1966). V letech 1969 až 1971 postgraduálně studoval na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde získal doktorát v matematické informatice. Po návratu se v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV zabýval teorií automatů. Z politických důvodů musel ústav v roce 1979 opustit a až do roku 1989 se živil jako programátor v družstvu invalidů META. Nespokojil se však s prací pro obživu. Organizoval bytové semináře, věnoval se samizdatové literatuře. Po sametové revoluci od listopadu 1989 do června 1990 působil v Koordinačním centru Občanského fóra. V polovině roku 1990 se stal spoluzakladatelem a prvním ředitelem transdisciplinárního pracoviště Centra pro teoretická studia UK a AV ČR. Nadále se zabýval kybernetikou, umělou inteligencí a kognitivní vědou, v souvislosti s transdisciplinaritou jej zajímala komplexita, emergentní jevy, vznik vědomí. V roce 1992 se habilitoval v oboru umělá inteligence. Do roku 2018 přednášel na MFF UK. Od srpna 1990 do konce roku 2019 byl šéfredaktorem časopisu Vesmír. Stejně jako v CTS i zde svou zvídavostí i šíří zájmů propojoval vědce, filosofy, umělce. Editoriály, které psal do Vesmíru, daly vznik knihám Otevřené oči a zvednuté obočí, Zvednuté oči a zjitřená myslZjitřená mysl a kouzelný svět. (Soupis významnějších publikací)
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Najít své těžiště kontroly

Najít své těžiště kontroly uzamčeno

„Svobodu, nebo smrt je návod, jak vyhrát bitvu, ale zároveň recept na rozchod,“ říká bývalý hlavní armádní psychiatr Jan Vevera. Faktory, které...
Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...