Vliv kyselého deště na povrchové vody

Provádím dlouhodobá měření pH vod v okolí Mnichovic u Prahy. Věnuji se pěti rybníkům a jednomu potoku. Nacházejí se z větší části v otevřené krajině obklopeny loukami, potok protéká jehličnatým lesem.

V zimních měsících dochází ke klesání hodnot až po pH 6,0, nejnižší hodnoty jsem naměřila v únoru až březnu. V letních měsících jsem zaznamenala obrovský nárůst až na 8,95. pH vyšší než 9,0 je velmi nebezpečné pro raná vývojová stadia a plůdek ryb. Je zde tedy opačný problém než ve Slavkovském lese. Tím samozřejmě nepopírám, že dochází k okyselování povrchových vod, jen se snažím poukázat na situaci z trochu jiného pohledu než autor článku.

Každá oblast na našem území je zatížena jinak a celkové okyselování vod ji nemusí zasáhnout tak výrazně jako Slavkovský les. Je samozřejmé, že nejvíce jsou postiženy horské oblasti (viz autorův článek) a v nížinách se tento úkaz nemusí vůbec projevit. Navíc rybníky, na kterých provádím svá měření, jsou pravidelně vápněny, což má za následek nejen dezinfikaci, ale i zvyšování pH (ne ovšem tak výrazné, aby to mohlo ovlivnit můj názor na situaci). Kupodivu ani potok, který protéká jehličnatým lesem, nemá pH v průběhu roku nižší než 6,5.

Voda v rybnících má mnohem menší obsah dusičnanů než podpovrchová voda. Naměřila jsem průměrně 23,4 mg NO₃^– na litr, u podpovrchové vody v dané lokalitě dokonce 58 mg/l (hygienická norma pitné vody je max. 50 mg/l). Také obsah fosforečnanů je v rybnících velmi nízký.[...]

Monika Springerová

Autorova odpověď:

Čtenářka popisuje skutečně zcela jiný fenomén, než je antropogenní okyselení povrchových vod popsané v původním článku. Tyto vody na našem území najdeme jen ve vyšších horských polohách, v lesních (někdy již jen původně lesních), zemědělsky neobhospodařovaných územích.

Každá zemědělská činnost, a tou je vlastně i vápnění a hnojení rybníků, má na povrchové vody alkalizující vliv. Čtenářka poněkud podceňuje vliv vápnění a hnojení. Dostatečnou dávkou vápence lze v mžiku vyrobit návesní rybník i z horského plesa. Mimo použití vápence a jiných alkálií, které přímo zvyšují pH vody a půd, je rozhodující použití hnojiv obsahujících vysoké dávky dusíku a fosforu. V takovém případě dochází k eutrofizaci vod, tedy nadměrné koncentraci živin ve vodách a sedimentech. Ta má za následek nadměrný vývoj řas a v letním období nastává, jak čtenářka správně popisuje, zcela opačný jev, až nebezpečné zvýšení pH. Intenzivní fotosyntetická asimilace zelených organizmů vede k vyčerpání volného CO₂ ve vodě a k posunu rovnováhy uhličitanového systému k tvorbě iontu CO₃^2–, které se projeví výrazným vzrůstem pH vody. Tomu odpovídá i relativně nižší koncentrace NO₃^– v rybnících, protože dusík z dusičnanů byl spotřebován zelenými organizmy.

Nižší pH v jarním období je obvyklou sezonní variací. V době tání sněhu jsou vyšší průtoky vody a tato voda je méně neutralizována, protože zdržení vody v půdách je krátké.

Horniny a půdy Středočeské pahorkatiny, kde čtenářka měření provádí, jsou vůči kyselému dešti daleko odolnější než horniny a půdy horských masivů. Proto pH potoka neklesá pod 6,5. Pokud by ovšem čtenářka odebírala ve smrkovém lese podkorunové srážky, jsem přesvědčen, že by dlouhodobě naměřila pH zhruba 4, či dokonce nižší.

Jakub Hruška