Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

MILAN CHYTRÝ a JIŘÍ VICHERK: Lesní vegetace Národního parku Podyjí/Thayatal

Academia, Praha 1995, 166 stran, 2 mapy
 |  5. 1. 1996
 |  Vesmír 75, 36, 1996/1

Vyhlášením Národního parku Podyjí získalo u nás tento nejvyšší ochranný statut první velkoplošné území v malé nadmořské výšce v teplé suché oblasti, tedy v prostředí, které je ve střední kropě obvykle hustě osídlené a silně změněné hospodářskými zásahy. Příroda dyjského kaňonu mezi Vranovem a Znojmem vděčí za svou zachovalost jednak špatné přístupnosti a omezeným možnostem hospodářského využití v minulosti, jednak poloze na státní hranici. Celé údolí se totiž po 2. světové válce stalo částí železné opony, což znemožnilo všechny aktivity vedoucí k devastaci takových přírodních zákoutí nadměrným rekreačním ruchem, především hustou chatovou zástavbou.

Téměř půlstoletá izolace dyjského údolí ovšem znemožnila i novodobý přírodovědecký výzkum, který by objektivně zhodnotil přírodní bohatství zachované zde na 40 km úseku říčního toku, což představuje v daných výškových a podnebných poměrech středoevropský unikát. Proto se zde od r. 1990 rozbíhá všestranný přírodovědecký výzkum; který každoročně přináší nové objevy. Musíme proto uvítat, že jedna z prvních ucelených publikací o NP Podyjí se týká právě lesní vegetace, tedy základní složky zdejší přírody, která vytváří prostředí všem dalším organizmům a jejích společenstvům.

Autoři podávají přehled všech lesních společenstev vytvářejících mozaiku, která je podmíněna říčním fenoménem dyjského údolí v jeho klíčovém bodě, na rozhraní teplé panonské oblasti a Českomoravské vysočiny. Patřičná pozornost je úvodem věnována i neživé přírodě – reliéfu, geologické stavbě, půdám a podnebí, tedy činitelům, které zde rozhodujícím způsobem ovlivňují pestrost a bohatství rostlinných společenstev. Autoři neopomenuli ani fytogeografické postavení oblasti a metodiku, z níž vycházeli při stanovení lesních společenstev a jejich zachycení v mapách. Jednotlivá společenstva nejsou jen popsána, vymapována a doložena podrobnými fytocenologickými snímky v doprovodných tabulkách, ale diskutována i ve vztahu k utvářeni terénu, podkladovým horninám a půdám, nehledě k instruktivním fotografiím v černobílém provedení. Záběr obsáhlého seznamu literatury přesahuje užší tematiku díla a poslouží tak všem zájemcům o přírodu v Podyjí.

Dále je třeba vyzdvihnout, že se práce neomezuje jen na moravskou stranu, ale zahrnuje i rakouskou část, a že její text je zpracován česky i německy v paralelních sloupcích. Stává se tak vzorovou ukázkou, jak by měly vypadat publikace o bilaterálních chráněných územích na hranicích dvou států.

Tematicky vyrovnané a ucelené studii by bylo lze vytknout některé drobnosti, třeba nedostatečnou pozornost věnovanou antropickým zásahům do lesního krytu v pravěku i historické době, rovněž fotografií bychom rádi viděli více, jde však opravdu jen o drobnosti, které nemohou snížit význam studie jakožto spolehlivého základu pro ostatní odborníky, kteří dnes v Podyjí pracují. Lze jen doufat, že jde o pivní vlaštovku; která věstí vydání podobných prací nejen o Podyjí, ale i o dalších velkoplošných chráněných územích.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie a životní prostředí
RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Vojen Ložek

RNDr. Vojen Ložek, DrSc., (*1925) vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V Geologickém ústavu AV ČR, v. v. i., se zabývá geologií kvartéru. Věnuje se též malakozoologii a přednáší na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Z jeho knižních publikací připomeňme alespoň: Příroda ve čtvrtohorách (Academia, 1973), Zrcadlo minulosti (Dokořán, 2007).
Ložek Vojen

Doporučujeme

Jak si delfíni ucpávají uši

Jak si delfíni ucpávají uši audio

Jaroslav Petr  |  17. 12. 2017
Hluk v mořích a oceánech produkovaný člověkem ohrožuje kytovce. Může je dočasně ohlušit nebo jim trvale poškodit sluch. Nově objevený fenomén by...
Tajemná sůva šumavská

Tajemná sůva šumavská

Jan Andreska  |  17. 12. 2017
Byl vyhuben a vrátil se. Na Šumavu lidskou snahou a do Beskyd vlastním přičiněním. Puštík bělavý teď žije opět s námi, ale ohrožení trvá.
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné