Aktuální číslo:

2018/9

Téma měsíce:

Zde domov můj

Heavy Metal znovu na scéně

 |  5. 1. 1996
 |  Vesmír 75, 53, 1996/1

Tentokrát nejde o hudební směr, ale o cis-platinu (viz podrobný článek ředitele Leidenského chemického ústavu J. Reedijka, Vesmír 72, 545, 1993/10). Serendipita (viz J. Veis, Vesmír 64, 468, 1985/9) objevu protinádorového působení cis-platiny je velkým příkladem náhody přející připraveným. Je rovněž klasickou ukázkou praktických výsledků základního výzkumu: Barnet Rosenberg nehledal protirakovinný preparát, dokonce ani nestudoval sloučeniny platiny. Roku 1961 zkoumal působení elektrického pole na růst buněk Escherichia coli. K vytvoření elektrického pole používal platinové elektrody, neboť předpokládal, že platina jako ušlechtilý kov bude inertní. Buňky E. coli vystavené poli se přestaly dělit, rostly a začaly tvořit dlouhé vláknité struktury. Rosenberg však věděl, že chemikálie s podobným účinkem na E. coli se používaly jako chemoterapeutika, a tak bádal dále. Roku 1965 již věděl, že za to nemůže elektrické pole, ale spíše že platina z elektrod, chlorid amonný z živného roztoku a světlo vedly ke vzniku sloučeniny, jejíž cis-izomer je aktivní proti indukovaným nádorům u myší.

Ačkoli tato látka byla poprvé syntetizována před 150 lety a oba izomery byly popsány již r. 1893, přesto jejich rozdílná biologická aktivita byla překvapením a záhadou. Zaprvé pro farmakologii nebylo obvyklé vidět potenciální léky v anorganických látkách. Zadruhé se brzy zjistilo, že oba izomery se kovalentně vážou s DNA a oba blokují další replikaci. Proč je tedy trans-izomer jako lék neaktivní? Vysvětlení bylo nalezeno v podrobnější struktuře vazby na DNA. Strukturní informace o cis-platině nasvědčuje, že i jiné látky by mohly mít podobné protinádorové vlastnosti jako cis-platina.

G. A. Petsko z Brandeisovy univerzity dodává ještě mravní naučení z celého příběhu: „Neexistuje něco takového jako neužitečná informace.

Nature 377, 580–581, 649–652, 1995

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Chemie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.
Boháček Ivan

Doporučujeme

Člověk býložravcem

Člověk býložravcem uzamčeno

František Vyskočil  |  3. 9. 2018
Z dvaceti aminokyselin, které naše tělo potřebuje k vytváření životně důležitých bílkovin, si asi osm neumí vyprodukovat samo. Ještě pár vitaminů...
„Archetyp“ pražské kavárny

„Archetyp“ pražské kavárny

Pavel Janoušek  |  3. 9. 2018
Krásnou literaturu lze číst z mnoha důvodů: ze školní povinnosti, pro zábavu i z potřeby vstoupit při četbě do dialogu s někým, kdo mi může...
Století Československa

Století Československa uzamčeno

Jitka Rychtaříková  |  3. 9. 2018
První světová válka za sebou nechala celosvětovou spoušť, v níž vyhasly miliony životů. Ačkoliv přímé vojenské ztráty v Českých zemích (Čechách,...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné