Aktuální číslo:

2019/9

Téma měsíce:

Hejno

Heavy Metal znovu na scéně

 |  5. 1. 1996
 |  Vesmír 75, 53, 1996/1

Tentokrát nejde o hudební směr, ale o cis-platinu (viz podrobný článek ředitele Leidenského chemického ústavu J. Reedijka, Vesmír 72, 545, 1993/10). Serendipita (viz J. Veis, Vesmír 64, 468, 1985/9) objevu protinádorového působení cis-platiny je velkým příkladem náhody přející připraveným. Je rovněž klasickou ukázkou praktických výsledků základního výzkumu: Barnet Rosenberg nehledal protirakovinný preparát, dokonce ani nestudoval sloučeniny platiny. Roku 1961 zkoumal působení elektrického pole na růst buněk Escherichia coli. K vytvoření elektrického pole používal platinové elektrody, neboť předpokládal, že platina jako ušlechtilý kov bude inertní. Buňky E. coli vystavené poli se přestaly dělit, rostly a začaly tvořit dlouhé vláknité struktury. Rosenberg však věděl, že chemikálie s podobným účinkem na E. coli se používaly jako chemoterapeutika, a tak bádal dále. Roku 1965 již věděl, že za to nemůže elektrické pole, ale spíše že platina z elektrod, chlorid amonný z živného roztoku a světlo vedly ke vzniku sloučeniny, jejíž cis-izomer je aktivní proti indukovaným nádorům u myší.

Ačkoli tato látka byla poprvé syntetizována před 150 lety a oba izomery byly popsány již r. 1893, přesto jejich rozdílná biologická aktivita byla překvapením a záhadou. Zaprvé pro farmakologii nebylo obvyklé vidět potenciální léky v anorganických látkách. Zadruhé se brzy zjistilo, že oba izomery se kovalentně vážou s DNA a oba blokují další replikaci. Proč je tedy trans-izomer jako lék neaktivní? Vysvětlení bylo nalezeno v podrobnější struktuře vazby na DNA. Strukturní informace o cis-platině nasvědčuje, že i jiné látky by mohly mít podobné protinádorové vlastnosti jako cis-platina.

G. A. Petsko z Brandeisovy univerzity dodává ještě mravní naučení z celého příběhu: „Neexistuje něco takového jako neužitečná informace.

Nature 377, 580–581, 649–652, 1995

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Chemie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.
Boháček Ivan

Doporučujeme

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Milan Krbálek  |  2. 9. 2019
„Nejednou nás chybný krok ponořil až ke stehnům do tmavého rosolovitého bahna, které se na metry kolem nás pod našimi kroky vlnilo. Jeho přilnavá...
Sportující faraon

Sportující faraon

Břetislav Vachala  |  2. 9. 2019
Schopný král byl zárukou, že nezvítězí síly zla a chaosu a „boží země“ Egypt bude trvale vzkvétat a bude se dařit jejímu lidu. To potvrzoval...
První obraz horizontu černé díry

První obraz horizontu černé díry

Michal Bursa  |  2. 9. 2019
Když jsme spolu s Vladimírem Karasem v roce 2010 psali o vyhlídkách radioastronomie na přímá pozorování černých děr (Vesmír 89, 226, 2010/4), byla...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné