Ze starších ročníků Vesmíru

Elektrický sníh.

Jeden z předních meteorologů Spojených států, poručík spolkové armády John T. Finley, popisuje zcela zvláštní sněhovou bouři, kterou pozoroval při vystoupení na horu Tikes Peak. Finley praví, že bylo tuto vánici lze přirovnati “pršce studeného ohně″. Vskutku byl sníh tak prosycen elektřinou, že si to lze spíše představiti, než popisovati. Z počátku sněhové vločky vybíjely drobné blesky jen pak, když dopadly na srsť mezka, na němž poručík seděl. Ale brzy padaly vločky z oblohy hustěji a rychleji. Každá vločka vydala jiskru, jakmile dopadla na nějaký pevný předmět. Čím více se sněhová bouře zmahala, tím menší byly sněhové vločky, ale každá zdála se býti obklopena strašidelným bělavým světlem. Elektrické výboje způsobovaly třesk podobný hromu. Když bouře dosáhla svého vrcholu, jevila se každá vločka sněhová jako kapka. S prstů poručíkových, s jeho uší, s jeho vousu i s nosu sršely plameny. Když zvedl ruku zdálo se, jakoby vzduchem se kmitaly plamenné meče. Úkaz tento ostatně není meteorologům neznámý a byl též několikráte popisován. Avšak badatelé, kteří o tomto úkaze pojednávali, vykládali jej fosforescencí, kdežto, bylo-li pozorování poručíka Finleya správné, není nijaké pochyby, že úkaz ten jest původu elektrického.

Vesmír 1. září 1895, str. 263

Užitečnosť rostlin merlíkovitých.

Rostliny merlíkovité patří, jak známo, k rostlinám nejméně úhledným, ba i nenáviděným, neboť jejich zástupci tvoří hlavně součásť buřeně, rostoucí v krajinách pásma mírného. Na druhé straně však staly se některé druhy merlíkovitých, jejichž užitečné vlastnosti člověku bylo poznati, rostlinami kulturně velice důležitými, z nichž Beta vulgaris t. j. cvikla, burák, cukrovka, se svými přečetnými plemeny a odrůdami, ovšem první místo zaujímá. [...] Téměř zcela neznámou u nás zeleninou jest list lebedy zahradní, jejížto krvavá odrůda tu a tam pro ozdobu v zahradách se pěstuje. V dobách dřívějších zajisté více než nyní, chudý lid i v Čechách z listu lebedy, nikoliv zahradní, nýbrž divoké, kolem zdí a na rumištích rostoucí, krmě si připravoval. [...]

Vesmír 15. září 1895, str. 275

Bludičky.

Jest to pověsť prastará, že na rozsáhlých slatinách, rašeliništích a bařinách, ba i na hřbitovech bludičky se vyskytují, avšak podnes nepodařilo se způsobem vědeckým přesvědčiti se jen o pouhé existenci těchto pověstných světélek, neřku-li zjistiti, na čem by zjev ten se zakládal. [...] lidé novověcí přiznávají se, třebas by na bludičky věřili, že sami takovou bludičku vlastně nikdy neviděli. [...] Také u starých klassiků ani zmínky o podobném zjevu nalézti nelze. [...] S podivením jest také, že lesníci, hlídači a lidé na noční pobyt v širé přírodě navyklí anebo na samotách bydlící, o bludičkách naprosto ničeho nevědí. Nejnověji zabýval se touto otázkou H. Steinvorth a uvěřejňuje výsledky svého bádání ve spisech přírodovědecké společnosti Lüneburgské. Autor praví, že slovo “bludička″ jest jaksi jen kollektivní pojem světélkování různých předmětů z různých příčin. [...] Předně světélkující zvířátka v krajinách našich, zejména světlušky a jich larvy (Lampyris). V krajinách severních mají také někteří komáři svítící vlastnosť; tak mohou býti různé svítící mikroorganismy, Rhizomorpha, Micrococcus atd., příčinou svítícího dřeva; dále fosforující zbytky hnijících ryb, zemčat, masa a jiných látek, což je celkem jen vzácný úkaz. [...]

Vesmír 1. září 1895, str. 262