Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Čas tvořivý

 |  5. 9. 1995
 |  Vesmír 74, 538, 1995/9

Na počátku tohoto léta realizovali dva umělci, Jan Vágner z Prahy a Yvonne Christen ze Švýcarska, Projekt Emauzy. Oba umělci prostor bývalého kostela v Emauzích zcela vyklidili a vyčistili. Ze čtyř původních otvorů ve svornících gotické klenby se z výšky dvanácti metrů neslyšně a téměř neviditelně 24 hodin denně sypal jemný písek, pozvolna vytvářející na dlažbě kostela čtyři kopce. Tichem stále posvátného prostoru zněl zpěv ptáků z mexických deštných pralesů.

Pobýval jsem tam v tiché kontemplaci, byl jsem tam, když písek nabírali do pytlů, aby jej zase vynesli nad klenbu. Říkali, že v průběhu celé výstavy tak vynosí postupně 16 tun. – Lituji všechny, kterým tato výstava unikla.

Jan Vágner, který teprve nedávno absolvoval Akademii výtvarných umění, získal během svých studií stipendium k pobytu v Kielu (jako profesor tam působí náš sochař Jan Koblasa). Ukazoval mi své fotografie z Fríských ostrovů, mezi nimiž lze při odlivu přecházet suchou nohou. Moře po sobě zanechává nádherně zvlněný a zvrásněný jemný písek, tvary, které jsou stopami času. Ukazoval mi i fotografie svých instalací na těchto píscích. Moc jsem si přál zařadit ty fotografie do Vesmíru, ale marně jsme hledali někoho, kdo by byl s to napsat článek o Fríských ostrovech, a hlavně o morfologii písků mořského dna po odlivu. Možná to ani do moderní vědy nepatří, možná proto, že je to krásné, spíše však proto, že čas tvořivý byl z vědy vyloučen a nahrazen časem tikajícím podle předem dané přímky.

Nedávno vyšel v prestižním fyzikálním časopise článek, jehož autoři tvrdili, že i přesýpací hodiny tikají. Dolní část hodin umístili na supercitlivé váhy a zjistili, že výsledná nárůstová křivka není přímka, nýbrž vykazuje schůdky, malou periodu. Vůči jinému měření času ovšem, tj. vůči jinému pohybu. Písek v Emauzích neodměřoval své vlastní sypání. Odměřoval věčnost, anebo lépe, jak svou instalaci autoři nazvali, mezidobí.

Kdysi jsme přinesli na zadní stránce Vesmíru fotografii jiné instalace v emauzském kostele (Jiřího Beránka). Tentokrát fotografii přinést nemůžeme: čas se objektivem zachytit nedá. Proto jej také mnozí pokládají za neobjektivní.

Vysoká cesta


Dej pryč tu svou hnátu

Šlápl jsi nám na myšlenku

Nemohu vámi pronést

Kroky na rukou

Uhni nebo ti myšlenka

Ohryže hvězdy z chodidel

Nemohu obětovat cestu

Vede mě vašimi hlavami

Vasko Popa, Vedlejší nebe

Odeon, Praha 1971


OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Jak si delfíni ucpávají uši

Jak si delfíni ucpávají uši audio

Jaroslav Petr  |  17. 12. 2017
Hluk v mořích a oceánech produkovaný člověkem ohrožuje kytovce. Může je dočasně ohlušit nebo jim trvale poškodit sluch. Nově objevený fenomén by...
Tajemná sůva šumavská

Tajemná sůva šumavská

Jan Andreska  |  17. 12. 2017
Byl vyhuben a vrátil se. Na Šumavu lidskou snahou a do Beskyd vlastním přičiněním. Puštík bělavý teď žije opět s námi, ale ohrožení trvá.
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné