Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024

Aktuální číslo:

2024/10

Téma měsíce:

Konzervace

Obálka čísla

Jak to opravdu bylo?

 |  5. 8. 1995
 |  Vesmír 74, 423, 1995/8

Zločinec před soudem má jednu velkou výhodu: nemusí nic dokazovat. Důkazní břemeno vzpírá žalobce, a pokud nepřinese dostatek důkazů, je zločinec volný. Jak známo ze soudních románů, chytrý obhájce může předhodit soudu věrohodnou alternativní verzi případu a žalobci nezbývá, než aby ji vyvrátil. Obžalovaný mlčí.

Je sice pravda, že od jisté složitosti je snazší hypotézy vyvracet než dokazovat (stačí zaútočit vždy na nejzranitelnější místo), pokud však nelze alternativní verzi vyvrátit, nemůže být původní verze zodpovědně přijata.

Známý filozof vědy Karl Popper učí, že jakákoliv obecná přírodovědecká teorie, má-li mít vůbec nějaký punc vědeckosti, musí být formulována tak, aby mělo smysl mluvit o její principiální vyvratitelnosti neboli falzifikovatelnosti. 1) Od vývoje vědy si tak nelze odmyslet neutuchající soutěž myšlenek, hypotéz a teorií, mezi nimiž žádná není nesmrtelná. Zdalipak to platí i pro našeho zločince a jeho tribunál? Myslím, že stojí za povšimnutí jistý závažný rozdíl.

Mluvíme-li o obecné teorii, máme na mysli výroky o velkém, neomezeném, nekonečném nebo neznámém počtu případů. Rozdíl mezi verifikováním a falzifikováním je v tom, že v prvním případě bychom měli správně prověřit naprosto všechny případy, zatímco v druhém stačí zaútočit na jeden jediný.

Soudní tribunál naproti tomu stojí před úlohou prohlásit za pravdivý jeden konkrétní příběh. Zločinec ví své, leč chytře mlčí. A tak je tu jen pluralita předložených verzí a pár kusých fakt. Konečný verdikt bude směsí pravdy, pravděpodobnosti a citu.

Existují vědní obory, které jsou na tom podobně (s tím, že na jejich verdikt není časový limit). Vznik vesmíru, vývoj Země, minulost živých jsoucen, dějiny člověka. Vesměs unikátní příběhy (jak se nyní říká), nad nimiž se lze jen a jen dohadovat, jak to vlastně bylo.

V březnovém čísle Vesmíru byla řeč o příběhu života na naší Zemi. Poznamenal jsem, že je třeba odlišovat dvě snahy: buď nám jde o to, jak to opravdu bylo, nebo se chceme vyznat v různých alternativách jak by to vůbec mohlo být (třeba i na jiné planetě, za jiných podmínek, s jinými výsledky). V prvním případě své hypotézy vymýšlíme a vyvracíme na základě odpozorovaných věcí, často ledva znatelných stop minulosti – paleontologie je příkladem [(v té souvislosti srov. článek Ivana Horáčka, Vesmír 74, 453, 1995/8)], ve druhém případě nezbývá než se omezit na testování vnitřní konzistence předpokládaných dějů.

Nedávno jsem poslouchal přednášku Chrise Laughtona ze Santa Fe, specialisty na novou disciplínu nedávných let, poněkud kontroverzně nazývanou "umělý život" (Artificial Life). Simulace vývoje na počítači není ve své podstatě nic složitého, omezíme-li se na základní principy darwinovského mechanizmu: představme si množinu zakódovaných programů pro nějakou činnost, které lze ovlivňovat náhodnými mutacemi, popřípadě vzájemným křížením mezi podobnými programy. Mutace i křížení lze simulovat, množení lze simulovat, výběr (povýtce umělý) lze zajistit cíleným hodnocením výsledného chování programů.

Na závěr přednášky jsme viděli videozáznam z počítačové obrazovky. Podivné hranolovité potvory s hranolovitými článkovitými končetinami měly za úkol jednou cestovat po virtuální ploše, jindy skákat ve virtuálním gravitačním poli, jindy mezi sebou bojovat o jakousi virtuální kořist. Výsledek velmi impresivní. Hranolovité potvory si vyvinuly svému tvaru příhodné chování: vlastní způsob pohybu jakýmsi potácivým plazením, legrační vyskakování do výše a nemotorný zápas o kořist, jako by jim o tu kořist skutečně šlo.

V diskusi po přednášce se ozval hlas (jak se dalo čekat), co že to vypovídá o skutečném životě. Alternativní verze, zněla odpověď. Nejde zde o to, jak to na této naší zemi bylo doopravdy, nýbrž jaké možnosti jsou principiálně myslitelné. Experimenty na počítači tak slouží čistě teoretické vědě – zkoumání "možných biologií", nikoliv té jedné, naší.

P.S.: Při listování prvním květnovým číslem amerického časopisu Science jsem se dočetl, že RNDr. Jan Bureš, DrSc. z Fyziologického ústavu AV ČR byl zvolen zahraničním členem americké National Academy of Science. Tato akademie má 1733 aktivních členů (93 žen). J. Burešovi, na něhož si někteří čtenáři vzpomenou i jako na autora Vesmíru, blahopřejeme.

Poznámky

1) Pozn. red.: Viz např. kniha K. R. Poppera: Věčné hledání, nakl. Prostor, Oikoymenh a Vesmír, Praha 1995
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D., (11. 10. 1938 – 25. 4. 2021) po vyloučení z internátní Koleje krále Jiřího pro „buržoazní původ“ dokončil základní školu v Praze a poté se vyučil jemným mechanikem. Později však večerně vystudoval střední školu a večerně také automatizaci a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT (1961–1966). V letech 1969 až 1971 postgraduálně studoval na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde získal doktorát v matematické informatice. Po návratu se v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV zabýval teorií automatů. Z politických důvodů musel ústav v roce 1979 opustit a až do roku 1989 se živil jako programátor v družstvu invalidů META. Nespokojil se však s prací pro obživu. Organizoval bytové semináře, věnoval se samizdatové literatuře. Po sametové revoluci od listopadu 1989 do června 1990 působil v Koordinačním centru Občanského fóra. V polovině roku 1990 se stal spoluzakladatelem a prvním ředitelem transdisciplinárního pracoviště Centra pro teoretická studia UK a AV ČR. Nadále se zabýval kybernetikou, umělou inteligencí a kognitivní vědou, v souvislosti s transdisciplinaritou jej zajímala komplexita, emergentní jevy, vznik vědomí. V roce 1992 se habilitoval v oboru umělá inteligence. Do roku 2018 přednášel na MFF UK. Od srpna 1990 do konce roku 2019 byl šéfredaktorem časopisu Vesmír. Stejně jako v CTS i zde svou zvídavostí i šíří zájmů propojoval vědce, filosofy, umělce. Editoriály, které psal do Vesmíru, daly vznik knihám Otevřené oči a zvednuté obočí, Zvednuté oči a zjitřená myslZjitřená mysl a kouzelný svět. (Soupis významnějších publikací)
Havel Ivan M.

Doporučujeme

O konzervování, zelené dohodě i konzervatismu

O konzervování, zelené dohodě i konzervatismu

Michal Anděl  |  30. 9. 2024
Vesmír přináší v tomto čísle minisérii článků, které se zabývají různými aspekty konzervování. Toto slovo má různé významy, které spojuje...
Životní příběh Nicolase Apperta

Životní příběh Nicolase Apperta uzamčeno

Aleš Rajchl  |  30. 9. 2024
Snaha prodloužit trvanlivost potravin a uchovat je pro období nedostatku je nepochybně stará jako lidstvo samo. Naši předci jistě brzy...
Izotopy odhalují původ krovu z Notre-Dame

Izotopy odhalují původ krovu z Notre-Dame uzamčeno

Anna Imbert Štulc  |  30. 9. 2024
Požár chrámu Matky Boží v Paříži (Cathédrale Notre‑Dame de Paris) v roce 2019 způsobil ikonické památce velké škody. V troskách po ničivé pohromě...