Aktuální číslo:

2018/7

Téma měsíce:

Co kdyby…

Smrt ekologa

 |  5. 5. 1995
 |  Vesmír 74, 243, 1995/5

Člověk by měl zemřít v náručí toho, co miloval.

Erazim Kohák

Sněhový převis již neudržel svou váhu a zřítil se srázem do doliny. Pohltil vše, co bylo v cestě, stromy, kameny - na  ohledy nebyl čas. Pod těžkou vlhkou hmotou zmizeli i dva nepatrní lidé, zkušený horolezec a jeho dcera. Řád drsné přírody, v níž velikost, síla a záludnost vítězí, se naplnil.

Stane-li se vám, že rozšlápnete v trávě šneka, máte možná - podobně jako já - takový trapný pocit provinění vůči šneku i celé přírodě. Ubohý plž, bezmocný, neměl šanci se bránit, neuměl utéct. Co si pak máme myslet, když člověk zabije slona, uloví velrybu, vymýtí les, odstřelí skálu, přehradí řeku? Že by se chtěl drze postavit onomu řádu přírody? Někdo možná řekne: vždyť i ten člověk je koneckonců součástí přírody a jako takový si vymyslel pušku, harpunu, pilu, dynamit, hráz. Což nemá i on právo se o sebe starat na úkor okolí, jak je ostatně v přírodě tak běžné?

Je tu však jeden rozdíl. Člověk, kromě toho, že potřebuje jíst, spát, bydlet a mít potomstvo, má ještě něco dalšího: je obdařen vědomím sebe a své sounáležitosti s přírodou, stejně jako vědomím své svobody a jejího vztahu ke svobodě druhých. To ho činí odpovědným vůči přírodě jako celku. Vědomí neznamená nadřazenost, nýbrž obětavou starostlivost.

Náš horolezec byl i ekolog. Dobře věděl, co je to lidská odpovědnost, a tak zvedl hlas v situaci, kterou rozpoznal jako dlouhodobě neudržitelnou pro její směřování k destrukci životního prostředí v planetárním měřítku, se zničujícími důsledky nejen pro člověka, ale i pro jiné živé organizmy. Ve své koncepci trvale udržitelného způsobu života vyzýval k  hledání harmonie mezi člověkem a přírodou, mezi společností a jejím životním prostředím tak, abychom se co nejvíce přiblížili k ideálům humanizmu a úcty k životu a přírodě ve všech jejich formách, a to v různých časových horizontech. Chtěl, aby se lidé řídili zásadou, že svoboda každého jednotlivce končí nejen tam, kde začíná svoboda druhého, ale také tam, kde dochází k ničení přírody .

Věděl, že pouhými proklamacemi se stěží čeho dosáhne. Je třeba nejprve provést hlubokou analýzu toho, co skrytě i odkrytě řídí zájmy, jednání a rozhodování lidí: základních lidských hodnot. Hodnotová soustava člověka je zčásti podmíněna biologicky, zčásti kulturně, je regionálně závislá a obecně proměnná v čase. Podaří-li se rozpoznat ty hodnotové orientace (zejména v evropsko-americké civilizaci), které vedou k neudržitelnému trendu rozvoje, a prosadit za ně jiné, lepší, bude mít naše planeta šanci na přežití.

Několik příkladů: kořistnický versus partnerský vztah k přírodě; přemrštěný individualizmus (nebo naopak uniformní kolektivizmus) versus vyváženost zájmů jednotlivce a kolektivu; konzumní způsob života versus orientace na duchovní a intelektuální kvality; pýcha rozumu versus opatrnost a cit při zasahování do věcí; krátkodobé zájmy versus odpovědnost k budoucím generacím; nesnášenlivost versus tolerance k odlišným názorům a kulturám; politická rezignace versus aktivní zájem o věci společné.

Řekl jsem asi nepatřičně (mluvě o hodnotových orientacích): prosadit jiné, lepší . Byli zde přece již jiní, a to nikoliv dávno, kteří si mysleli, že dobře vědí, co je lepší, a tak to prosazovali, hlava nehlava. Co tedy dělat? Náš ekolog si našel jedno pro demokratickou obec přiměřené řešení. Už se však k němu nedostal.

Byl to zkušený horolezec. Miloval drsnou přírodu a znal její velikost, sílu a záludnost. Čím blíž jí chtěl být, tím víc jej k sobě lákala. Našli ho v jejím objetí.1)

Poznámky

1) Ve Vesmíru 74, 295, 1995/5 je poznámka, kterou Josef Vavroušek napsal těsně před svým odchodem do hor. V editoriálu jsem užil myšlenky z jeho vystoupení na  valném shromáždění Světové unie na ochranu přírody v Buenos Aires v lednu 1994.
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, Ph.D., (*1938) absolvoval FEL ČVUT v Praze. V letech 1969–1971 studoval Ph.D. (počítačové vědy) na University of California v Berkeley. Několik let pracoval jako výzkumný pracovník v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV. V současné době je docentem na Univerzitě Karlově v Praze a působí v Centru pro teoretická studia (společném pracovišti UK v Praze a AV ČR), jehož byl v letech 1990 – 2008 ředitelem. Přednáší na MFF UK.
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Člověk páchne *alkoholem

Člověk páchne *alkoholem audio

Jaroslav Petr  |  5. 8. 2018
Že pach lidského těla „vyrábějí“ bakterie, se ví už relativně dlouho. Některé mechanismy tohoto procesu jsou ale dosud stále tajemstvím. Britští...
Do světa a zase zpět

Do světa a zase zpět

Eva Bobůrková  |  31. 7. 2018
Mladý lékař Karel Kieslich o sobě říká: „Splňuji archetyp českého Honzy“. Studuje totiž na University College v Londýně, chtěl by ve světě...
Zahalená Venuše

Zahalená Venuše uzamčeno

Jan Veselý  |  16. 7. 2018
Snímky pořízené ve viditelném a infračerveném oboru kamerou VIRTIS sondy Venus Express zachycují pozoruhodná oblaka v nejvyšších vrstvách...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné