mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024

Aktuální číslo:

2024/2

Téma měsíce:

Faleš

Obálka čísla

O propadání mezi pojmy

(Miloš Cvach)
 |  5. 5. 1995
 |  Vesmír 74, 298, 1995/5

Vilém Flusser ve znamenitém eseji Evropské umění vysvětluje, že problém není ani tak v tom, že by byly tradiční pojmy jako 'věda', 'umění', 'technika' překonány, ale spíše v tom, že byly učiněny příliš ostrými, vyhraněnými. Tak ostrými, že právě jevy podstatné mezi nimi proklouznou a stávají se 'pojmově neuchopitelnými'. Psal jsem zde kdysi o tom, že právě ty pojmy, na nichž spočívá např. stavba vědy (jako systém, metoda, model, informace), jsou a musí být dosti neurčité, ne příliš ostré, jinak by stavbu neunesly, propadla by se v mezerách mezi nimi. A psal jsem také o tom, že když se těchto pojmů zmocní samostatné vědní disciplíny (teorie systémů, metodologie, teorie modelů či informací), vyostří sice tyto pojmy, ale nepřispějí ke zpevnění základů, nýbrž jen původní pojmy neostré ještě více zatíží. A Flusser pokračuje ve svém eseji tím, že současnou situaci charakterizuje právě fakt, že se tytéž jevy mohou pojímat tu jako umění, tu jako technické výrobky, tu jako vědecké výpovědi.

Jinde píše o tom, že když budeme v souladu s tradicí tvrdit, že pro umělecká díla je charakteristické právě to, že vyvolávají emoce, pak ovšem jaderné výbuchy či vesmírné sondy jsou největšími uměleckými díly. To vše ale znamená, že o tom, jak bude dílo klasifikováno, rozhoduje výhradně médium (výstava, publikace či kanál) a umělec sám se o to starat nemusí. Rozštěp naší civilizace na dvě kultury, na kulturu 'užitku' a kulturu 'zábavy', oddělení 'dobrého' a 'krásného', je umělý, abstraktní a ve svých důsledcích zhoubný. Pozvolna proniká poznání, že moderní věda je sama druhem umění; položme si upřímně otázku: kolik je těch vědeckých objevů, které jsou 'užitečné' v ostrém slova smyslu? A kolika se obdivujeme nikoli pro jejich užitečnost, nýbrž pro jejich krásu? Mnozí matematici přiznávají, že matematiku pěstují především pro její vnitřní krásu, že se jí zabývají jako uměním; tvrzení o užitečnosti a eventuální aplikovatelnosti je jen znamenitým a dobře fungujícím trikem pro přežití. Flusser ve zmíněném eseji píše: "Začíná-li se věda poznávat jako forma umění, pak je plauzibilní hledat v praxi dosavadního umění model poznání, srovnatelný s modelem vědeckým. A jestliže si je technika vědoma své estetické funkce, pak se stává plauzibilním hledat v tradičních uměních estetický model." V této optimistické verzi se obě větve evropské kultury, rozštěpené na začátku novověku, začínají opět nacházet.

Nejnápadněji je toto spojování patrné v oblasti počítačového umění (rozumějte nikoli oblast těch zábavných obrázků, ale multimédií či virtuální reality), což je oblast zvláštního zájmu Flusserova (jako všechny technické obrazy), ale také v tom, čemu se říká umění geometrické. Geometrické sochy-reliéfy a kresby M. Cvacha, v jehož díle se šťastně kombinuje česká tradice, z níž vyšel, s uměním světovým (žije trvale v Paříži), mohou být názorným příkladem tohoto spojování. Jde jen o to, zda se zbavíme tradiční představy, podle níž nás má to, co se zařadí pod díla umělecká, pobavit, potěšit, probudit naše emoce, anebo zda nás to má i o něčem poučit. Musíme se pak ale vzdát představy o poučení, formulovaném v poučkách. Ono to přece platí i obráceně: matematika je sice formulovaná v poučkách ('větách'), ale její krásu si musíme vydobýt jinak.

Zvěřinec

Obsah vitrin je označen

Tukani, quetzali a ary

na protilehlé straně skel

zkondenzované vodní páry

stroje a oheň peónů

už zhltly lesy na Gran Chaku

drápek se stěží zachytnul

stupátka posledního vlaku

Girlandy uvítacích bran

veterinární karanténa

vyšší skutečnost blanketů

v páté kolonce malá změna

Zvěřinec našich prázdných chvil

S ryzptylem světla v prutech mříží

spása na miskách krmítek

zatloustnutí moc neublíží

Nacpat se banánů a spát

potom si urovnávat peří

metronom škube kyvadlem

a čas se neustále měří

Vídeň 1986

Stanislav Komárek, Kaligramy, Gryf, Praha 1994

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Pravá faleš, nebo falešná pravda

Pravá faleš, nebo falešná pravda uzamčeno

Halina Šimková, Jan Strojil  |  5. 2. 2024
Žádná společnost na světě nemá tolik prostředků či energie, aby dokázala efektivně bojovat proti všem podezřením z ohrožení. Používáme proto...
Koho balamutí tořiče

Koho balamutí tořiče uzamčeno

Jiří Sádlo  |  5. 2. 2024
Vstavačovité tořiče, rod Ophrys, jsou hodně složité a osobité. Dlouho se ví a říká, že klamou své hmyzí opylovače. Méně se připouští, že...
20 let s grafenem

20 let s grafenem uzamčeno

Jan Kunc  |  5. 2. 2024
Grafen, dvoudimenzionální alotrop uhlíku, vyvolal velkou vlnu pozornosti v roce 2004. Jak se tento význačný vědecký směr formoval, jaké byly jeho...