Kdo nesoutěží, nepřežije

K soutěžení mezi jednotlivými buňkami ve vývoji dochází velmi často. Jako vhodný příklad může sloužit vývoj centrálního nervového systému. Při vývoji mozku umírá apoptózou asi 50 % neuronů. Přežívají pouze ty, které se správně umístily a propojily a získaly tak trofickou podporu cílové tkáně. Jiným příkladem je oplození vajíčka. Jediná spermie, která zvítězí nad miliony dalších, splyne s vajíčkem a dá vznik novému jedinci. Všichni ostatní méně úspěšní "soupeři" umírají. Soutěž umožňuje výběr nejvhodnějšího kandidáta.

Podobná situace panuje i při vývoji lymfocytů. Aby byl zajištěn dostatečně široký nábor "soutěžících" lymfocytů, vzniká množství buněk s odlišnými povrchovými receptory. Tímto náhodným procesem pochopitelně vznikají i lymfocyty, jejichž receptory by byly schopny vázat antigeny vlastního organizmu. Proto lymfocyty procházejí poměrně složitým vývojem, během něhož jsou autoreaktivní klony eliminovány. T-lymfocyty procházejí výběrem v brzlíku v rámci pozitivní a negativní selekce, kdy zaniká až 95 % T-lymfocytů. Dlouho nebylo jasné, jakým způsobem je zajištěna ochrana před autoreaktivními B-lymfocyty. Přitom B-lymfocyty, které jsou schopny vázat antigeny vlastního organizmu, představují veliké nebezpečí vzniku autoimunitních chorob.

B-lymfocyty vznikají v kostní dřeni. Nejnebezpečnější autoimunní B-buňky s největší afinitou k vlastním antigenům jsou eliminovány brzy po svém vzniku hned v kostní dřeni. B-buňky vázající vlastní antigeny s nižší afinitou však unikají ze dřeně a stále představují hrozbu pro celý organizmus. B-buňky po odchodu z kostní dřeně cirkulují tělem a osidlují tzv. B-dependentní oblasti. K nim patří primární folikuly ve slezině a lymfatických uzlinách, kde B-lymfocyty dozrávají jednak v plazmatické buňky, produkující tolik potřebné protilátky, a jednak v paměťové B-lymfocyty.

Kostní dřeň však produkuje mnohem více B-lymfocytů, než jich může být přijato do folikulů. Proto i normální B-lymfocyty vlastně soutěží o získání vstupu do mikroprostředí folikulů, v němž mohou dozrát a získat delší životnost. Autoimunní buňky na své cestě k lymfatickým folikulům vážou vlastní antigen, migrují pomaleji, a proto jsou předběhnuty "zdravými" B-lymfocyty. "Prospěšné" B-lymfocyty rozeznávající cizí antigeny obsadí oblast primárních folikulů ve slezině a lymfatických uzlinách dříve a znemožní tak její obsazení autoimunními buňkami. Zdravé B-lymfocyty mohou v takovéto soutěži obstát jen tehdy, převažují-li jejich počty nad počtem autoimunních buněk. Autoimunní B-lymfocyty se potom hromadí vně folikulu a umírají během tří dnů, neboť jim schází trofická podpora specifického mikroprostředí folikulu.

Nový mechanizmus soutěže mezi B-lymfocyty, který objevil Cyster se svými spolupracovníky, vysvětluje, jak je autoreaktivním klonům B-lymfocytů zabráněno dozrávat. Tímto mechanizmem se kontroluje jak složení, tak velikost repertoáru dlouhožijících recirkulujících B-lymfocytů. Mikroprostředí folikulů je pro udržení autotolerance nezbytné. Jaké faktory v lymfatických folikulech umožňují úspěšným B-lymfocytům přežít a dozrát v plazmatické buňky, není dosud známo. (J. G. Cyster, S. B. Hartley a C. C. Goodnow: Nature 371, 389-395, 1994.)