Paní Hana Benešová a Vesmír

Manželka prezidenta dr. Edvarda Beneše byla nejen pilnou čtenářkou Vesmíru, ale i činně reagovala na výzvy uveřejňované v tomto časopise. Vesmír tenkrát patřil Mladé generaci čs. přírodovědců a o práci těchto mladých měla paní Benešová zájem především. Mezi jinými mecenáši přispěla peněžním darem např. na jejich knihovnu a čítárnu jako nejmenovaná dárkyně. Jejich společenským ústředím v Praze byl akademický odbor Přírodovědeckého klubu, který každý druhý týden pořádal přednášky s promítáním filmů a s bohatou účastí nejen přírodovědců, ale i zemědělců, lesníků a posluchačů lékařské fakulty. V tomto spolku vznikla také skupina pod vedením dr. Emila Hadače, která se rozhodla uspořádat expedici mladých lidí do Arktidy a později se vyčlenila jako samostatný arktický odbor Přírodovědeckého klubu. Původně chtěli podniknout cestu na Novou zemi do SSSR, ale všechna jednání se SSSR v tomto směru zůstávala bez odpovědí. Nikdo tehdy nevěděl, že na tomto území připravoval SSSR pokusný výbuch atomové bomby, samozřejmě se to přísně tajilo. Další úsilí proto zaměřili na cestu na západní pobřeží Grónska (viz Vesmír 26, 20, 1947). Zásluhou paní Benešové bylo zahájeno diplomatické jednání v této záležitosti s Dánskem, ale to nabídlo jako jedinou možnost cestu na Island. Organizátoři cesty tuto nabídku zprvu podceňovali a nechtěli ji přijmout, protože Island se jim zdál příliš známý a cesta tudíž málo objevitelská , ale nakonec ji přijali a cesta na Island se uskutečnila. Zásluhou paní Benešové byla tato expedice podpořena také finančně, bez její všestranné pomoci by se byla sotva uskutečnila.

K bezprostřední spolupráci s paní Benešovou jsem se dostal, když jsem r. 1950 uveřejnil ve Vesmíru 29, 82 krátký příspěvek Pohroma douglasek s upozorněním na novou nebezpečně se šířící chorobu těchto jehličnanů, způsobenou mikroskopickou houbou Rhabdocline pseudotsugae. Vyzval jsem při tom přírodopisce na různých místech našeho státu, aby přispěli k výzkumu rozšíření nové choroby u nás a posílali vzorky větévek k určení. Paní Benešová mi poslala vzorky mladých douglasek vysazených u hrobu prezidenta Beneše v Sezimově Ústí zároveň s informací od zahradníka, co proti chorobě, do té doby neurčené, podnikl. Bylo to poněkud kuriózní, neboť proti houbové chorobě mu prodali přípravek proti hmyzu, tehdy všeobecně užívané a propagované DDT. Zahradník podle návodu poprášil postižené douglasky právě v době otvírání a dozrávání plodniček na jehličí a kupodivu se tím vývoj houby zastavil. Měl jsem možnost prohlédnout choré douglasky a výsledek pokusu přímo na místě. To bylo podnětem k tomu, že kolegyně dr. Olga Fassatiová pokusy na kulturách mikroskopických hub potvrdila, že DDT má skutečně i fungistatický účinek a zastavuje růst a vývoj některých hub. Výsledky jejího zájmu a informací také prokázaly, že tento vedlejší účinek chlorovaných uhlovodíků DDT a HCH se může projevit nepříznivě např. při hubení kořenových mšic na lesních sazenicích nebo po splachu těchto přípravků po leteckém hubení hmyzu ničícího listí nebo jehličí v lesních porostech, tím že naruší užitečnou půdní mikroflóru hub v půdě. O příspěvku paní Benešové k uvedenému výzkumu jsem uveřejnil zprávu v časopise Ochrana přírody 7, 39-41, 1952. Výsledky jejího zájmu a informací také prokázaly, že i náhodný omyl může kladně přispět k novým poznatkům, že při chemické ochraně proti mikroskopickým houbám na jehličí je nejdůležitější vhodná doba aplikace podle vývoje houby a že nelze podceňovat spolupráci amatérů při vědeckém výzkumu. Po smrti paní Benešové se mi nepodařilo uveřejnit ve Vesmíru o její smrti ani kratičkou zprávu, povolenou pro denní tisk, se stručnou zmínkou o jejím vztahu k Vesmíru. Snad dnešní čtenáře bude zajímat příspěvek k bližšímu poznání této ušlechtilé ženy a její spolupráce s tímto časopisem.