Aktuální číslo:

2018/5

Téma měsíce:

Bolest

Biojarmark ekofarem

 |  6. 12. 1995
 |  Vesmír 74, 709, 1995/12

Tištěné pozvánky na takto pojmenovanou akci došly před časem redakci Vesmíru. Čtenář se z nich dozví, že si na onom „jarmarku“ bude moct ochutnat nebo zakoupit bioprodukty (např. biobrambory), biopotraviny, bionápoje (biopivo, biovíno) vyrobené biodružstvy či ekodružstvy nebo ekofarmáři či ekozemědělci na biofarmách či ekofarmách, a to vše v ekopavilonu. Zkrátka a dobře, je to text, nad kterým od samých bio- a eko- až zrak přechází. Ale budiž – jde o věci nové, dobře míněné a svým způsobem záslužné, a proto není divu, že se jejich protagonisté snaží na ně upozornit, propagovat je, samozřejmě i novými, odlišujícími a charakterizujícími jazykovými výrazy. I když složeniny typu biobrambory nebo biovíno mohou vyvolat u leckoho i úsměv nebo i nechuť, v podstatě není proti těmto hybridním složeninám (v nichž je spojena složka původu cizího se složkou domácí) závažnějších námitek (v daných letácích nám vadí spíše jejich přemíra). Jsou to ovšem slova víceméně mající ráz profesionálního slangu a jejich protějšky se najdou např. i v němčině: Bioladen, Biokost, Biogarten a též Biobauer, tedy „biosedlák“. (Z češtiny se dnes slovo sedlák kupodivu jakoby vytratilo a máme jen farmáře a místo statků, hospodářství či zemědělských usedlostí – jenom farmy; nějak se v tom kombinuje amerikanizmus se socialistickým zemědělstvím.)

Z hlediska jazykového je však třeba se zamyslet nad tím, jaký význam tu má vlastně složka bio-. V slovnících najdeme poučení, že pochází z řec. slova bios „život“, takže do složenin, které ji obsahují, vnáší vztah k životu, k živým organizmům, popřípadě k biologii. Tak kupř. biosféra je sféra, v níž se vyskytují živé organizmy, a biogeneze je geneze života. Něco takového však neplatí o složeninách typu biopotraviny. Potraviny tohoto druhu jsou takové potraviny, které obsahují pouze přírodní složky, neošetřené chemickými prostředky. Výraz bio- tu tedy znamená „přírodní, v přírodním stavu, pocházející přímo z přírody“. – Ve složeninách jako biofarma nebo biodružstvo jde už o jistou významovou zkratku, kde složka bio- stojí místo úplnějšího výrazu „(družstvo) vyrábějící bioprodukty“. Mohli bychom také říct, že bio- tu představuje jakousi informační nebo propagační nálepku, obchodní značku.

A jak je tomu se složkou eko-? Jistě ukazuje ke slovům ekologie/ekologický. Nikoli však přímo k významu „životní prostředí“ nebo „věda o životním prostředí“, nýbrž opět k významu posunutému, totiž „usilující o zachování nebo vytváření prostředí, které je příznivé životu, jeho udržení". Takže např. ekofarma je zemědělská usedlost, hospodařící a vyrábějící způsobem příznivým prostředí a člověku. – Řeknete si asi, jaký že je tedy rozdíl mezi ekofarmoubiofarmou. Jistě že věcně žádný, pouze každý z obou názvů se dívá na věc z poněkud jiného hlediska. Jinak řečeno, jak eko-, tak bio- implikují pozitivní a účinný vztah k přírodě a k životu. Ostatně obě složky mají k sobě blízko někdy i v názvosloví vědeckém: nemýlím-li se, je ekosystém vlastně totéž co biocenóza.

I když necháme stranou biopiva, biofarmáře atp., je s podivem, kolik nových slov se složkou bio- vzniklo v posledních letech, a to standardních odborných termínů. V novém dvoudílném Akademickém slovníku cizích slov je jich uvedeno kolem stovky (a to ještě ve výběru), zatímco v slovnících starších je jich nemnoho (i když některá z nich mají starou tradici – „biogenetický zákon“ se najde např. už v jednom Masarykově spise z r. 1885). Souvisí to jistě s tím, že biologická studia (v širokém smyslu) se stala jedním z nejprudčeji se rozvíjejících oborů. Objevují se nejen nová slova složená s druhou složkou domácí nebo cizí (bioplyn, bioprvek, biofarmacie, bioinženýrství, biotop, biomasa, biorytmus, biotest, biokumulace, biogenní, ...), ale též útvary se specifickými příponami: biom, biota, bionika. Jenom slovo biogen jsem v slovnících nenašel. Trefně ho užil Karel Čapek ve své hře RUR (1921) pro jednu ze složek předpisu na výrobu robotů.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé

O autorovi

František Daneš

Emeritní prof. PhDr. František Daneš, DrSc., (*1919) vystudoval Filozofickou fakultu UK. Od r. 1990 do svého odchodu do důchodu r. 1994 byl ředitelem Ústavu pro jazyk český AV ČR. Zabývá se zejména současným českým jazykem a obecnou lingvistikou. V r. 1999 vydal spolu se S. Čmejrkovou a J. Světlou knihu Jak napsat odborný text (nakladatelství Leda).

Doporučujeme

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Pavel Pipek  |  12. 5. 2018
Sotva se Novozélanďané pochlubili úspěšnou eradikací myší z Ostrova protinožců (viz Vesmír 97, 264, 2018/5), přišli ochranáři z Jižní Georgie...
Ochota zabíjet

Ochota zabíjet

Marek Janáč  |  2. 5. 2018
My lidé se nevraždíme jen tak. Máme své preference při tom, koho zabít a koho ušetřit. Když už překročíme psaná i nepsaná většinová pravidla...
Antropologie bolesti

Antropologie bolesti

Martin Soukup  |  2. 5. 2018
Bolest má krom jiných hledisek i svůj antropologický rozměr. Z mezikulturního srovnání v historii i v současnosti je evidentní, že bolest je v...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné