Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Morfoskopie

 |  8. 11. 1995
 |  Vesmír 74, 658, 1995/11

Jak vidíte, zkusil jsem navrhnout nové slovo; v Encyclopaedii Britannice není, takže je buď špatně utvořené, anebo to ještě nikoho nenapadlo. Jde mi o vidění tvarů.

Letos mne předešel s podobným novotvarem Ian Stewart a označil jím svůj sen o něčem, co je ještě ve stavu zrodu, pro nový styl myšlení v matematice (a možná nejen v ní). Jeho kniha se jmenuje Nature’s Numbers a její český překlad je také ve stavu zrodu. A teď ten Stewartův novotvar: morfomatika.

Ian Stewart si myslí, že matematika není ani tak moc o číslech nebo bodech, nýbrž o tvarech, a je tedy ‘čistou morfologií’, tvaroslovím, morfomatikou. Tvarem se zde ovšem nerozumí jen něco ‘bezprostředně’ viditelného (ty uvozovky jsou tam proto, že s tou bezprostředností to není zdaleka bezproblémové), nýbrž obecně tvary nějakých pravidelností, zákonitostí. Například tvar nějaké posloupnosti, funkce, pole. Tvar sám je primární a jeho eventuální číselné vyjádření je až druhotné. Stewart obrací známé Rutherfordovo ‘kvalitativní je jen ubohé kvantitativní’ na ‘kvantitativní je jen ubohé kvalitativní’: když nejsme s to najít tvar, tak aspoň něco vypočítáme nebo naměříme. Tento obrat v myšlení souvisí se stále zřetelnějším pochopením toho, že mnohé jevy (možná právě ty nejdůležitější) nelze vysvětlit analýzou na nějaké základní složky, z nichž by se dal tento jev znovu vypočítat. Na to jsou dosavadní prostředky přes všechnu svou složitost příliš jednoduché, a kdyby se zesložitily, pak bychom se zase ničeho nedopočítali. Stewart o takových jevech říká: ‘Nejsou přímými důsledky hlubokých jednoduchostí přírodních zákonů; tyto zákony operují k tomuto účelu na chybné úrovni. Bezpochyby jsou však nepřímými důsledky hlubokých jednoduchostí přírody, avšak cesta od příčiny k následku se stává tak komplikovanou, že nikdo nemůže sledovat každý její krok.’

Morfomatika dnes neexistuje, ale některé její části už tady jsou: dynamické systémy, chaos, narušení symetrie, fraktály, celulární automaty.

Morfoskopie tady už je, ve vědě i v umění, v tom především. Umění je přímo svou povahou morfoskopické, pokud neuvidíte tvar, zbudou z básně jen slova, ze symfonie jen tóny, z obrazu jen barevné skvrny.

Lubomír Přibyl po více než třicet let dělá morfoskopii, zviditelňuje pro nás tvary. Vymyslel k tomu dosti náročnou techniku, kdy se překližková deska provrtá v určitém řádu a těmito děrami se pak protáhne pod značným napětím provaz. Výsledná struktura se fixuje černou olejovou barvou. Tyto sítě nás polapí svou proměnlivostí: mění se s osvětlením, jeho směrem i intenzitou. Jsou to obrazy, které je dobré prohlížet v pohybu. Možná, že tvary se nám dávají především v pohybu. Ostatně i to, co tady už z budoucí morfomatiky je, odehrává se do značné míry na obrazovkách počítačů a téměř vždy v pohybu.

Obrázky

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Najít své těžiště kontroly

Najít své těžiště kontroly uzamčeno

„Svobodu, nebo smrt je návod, jak vyhrát bitvu, ale zároveň recept na rozchod,“ říká bývalý hlavní armádní psychiatr Jan Vevera. Faktory, které...
Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...