ze starších ročníků Vesmíru

Posvátný fík

má velký význam v dějinách buddhismu. Je to onen posvátný strom Indů, pod nímž prý poznal pravdu a došel osvícení Buddha. Ale již před Buddhou byl ctěn Indy a není divu, že na sebe obracel pozornost lidu. Jeho vodorovné větve, vypouštějící sloupovité vzdušné kořeny umožňují stromu rozrůsti se v šíři takovou, že jsou stromy, pod které se může sestoupiti 20.000 lidí. Stromy takové se staly shromaždištěm lidu a místem porad politických a obchodních. Strom nazýván stromem moudrosti, který nemá ani počátku, ani konce, stromem na němž spočívá svět. Když se narodil Buddha (v VI. stol. př. Kr.) vzrostl posvátný strom uprostřed vesmíru. Ublížiti stromu znamená ublížiti Buddhovi. Anglický badatel Marsden, chtěje vystavěti ohradu kolem svého tábora, dal jeden posvátný fík poraziti. Kněží jej v brzku za to otrávili. Costantin vyšetřoval, který druh vlastně je posvátným fíkem. Druh Ficus religiosa byl uveden teprve ve III. stol. do sev. Indie, ohniska buddhismu, proto lze spíše pomýšleti na Ficus bengalensis, který roste v Indii všude divoce, kdežto F. religiosa je ponejvíce pěstován.

Vesmír 2, 70, 1924

vyznačují se často barvami, které se zdají laikovi zcela nepřirozenými nejen ve svých kombinacích, ale také ve svých tónech. Německý fyziolog Heine počítá vidění barev u moderních malířů mezi získané anomálie vidění. Rozhodně u nich prý máme jiné vidění barev, anebo jiné oceňování barev než u normálních lidí. Nezdá se, že by většina moderních malířů byla barvoslepá, anebo slabá ve vidění barev. Smyslové jejich ústroje i optické dráhy jsou asi takové jako u normálních lidí, z nichž ovšem 10 až 20 % vykazuje odchylky ve vidění barev. Ale u moderních malířů je asi nenormální oceňování barev podmíněno psychicky. Barevné vjemy působí na duši umělce 20. století jinak než v dřívějších dobách, při čemž lze pro moderní dobu přijímati buďto zvýšenou, spíše však sníženou dráždivost, jakousi otupělost, jež vyžaduje zvýšených podnětů, aby bylo dosaženo stejných vzrušení.

Vesmír 2, 75, 1924

Zvláštní případ přizpůsobování se chladu

V Pittsburgu, v četných chladírnách pro ryby a maso s teplotou 3 - 4 ^oC pod nulou, pozorován byl zvláštní případ, kterak ssavci zimě se přizpůsobují. Z počátku bylo tam myší po skrovnu, později byly četnější, ale též hustší srstí opatřeny. Koček bylo ku hubení jich nevyhnutelně třeba. První pokus se nezdařil, poněvadž kočky uzavřené v chladírnách v krátké době hynuly. Jediná kočka s kožichem vydatnějším přežila ostatní a měla 7 koťat, která byla porostlá právě tak hustou srstí jako jejich matka. I pozdější potomstvo mohlo lépe vzdorovati zimě, majíc tělo srstí lépe chráněné... byly-li vystaveny v létě na parném slunci, hynuly v několika hodinách.

Vesmír 15. ledna 1895