Z odborných časopisů

Fermatova věta opět na scéně

A. Wiles předložil poprvé důkaz velké věty Fermatovy 23. června 1993 na konferenci na Cambridžské univerzitě, kde r. 1977 získal doktorát. Důkaz učinil na matematickou veřejnost ohromný dojem záběrem rozličných matematických disciplín. Proto i prověření důkazu nebylo jednoduchou záležitostí a bylo dostupné jen těm, kteří byli na špičce výzkumu. Připomeňme, že Wiles požádal úzký okruh odborníků o přezkoumání důkazu zhruba šest měsíců před konferencí. Chvíli po konferenci se rozšířila zpráva, že část důkazu ještě obsahuje vážné mezery (nikoli však chyby, jak to hned viděli za skeptiky maskovaní závistivci, o něž ani mimo Čechy není nouze). Koncem října 1994 Wiles rozeslal asi 20 matematikům k posouzení dva rukopisy – jeden 134stránkový a druhý 17stránkový – které by měly tyto mezery doplnit. Na výsledek si však budeme muset ještě nějaký čas počkat. Kratší z obou rukopisů (Ring theoretic properties of certain Hecke algebras) je společnou prací A. Wilese a Richarda Taylora.

Science 266, 725, 1994  a sdělení T. Jecha

Matematika a děvčata

Bude-li přijat návrh Charlese Vaugha, založí na střední škole Portsmouth v New Hampshire dívčí třídy pro výuku algebry ve snaze zlepšit výsledky děvčat při zkouškách z matematiky. Vaugh se totiž domnívá, že hoši jsou při výuce matematiky pokládáni za favority a tak přitahují větší pozornost profesorů, což by v dívčích třídách odpadlo. Vaughův názor není přijímán jednohlasně.

Nature 372, 212, 1994

PCR – rozhoří se patentový spor?

Rozhodnutí Evropského patentového úřadu (EPO) udělit švýcarské farmaceutické společnosti Hoffman – La Roche patent na všechny termostabilní polymerázy s relativní molekulovou váhou mezi 86 000 a 90 000 by mohlo mít za následek celou sérii sporů. Americký patent totiž přiznává společnosti Hoffman – La Roche pouze patent na polymerázu Taq a omezuje jej na použití při polymerázové řetězové reakci (PCR), takže např. americká společnost Promega prodává polymerázu Taq pro jiné účely než PCR a hájí se mj. tím, že tento enzym byl předtím izolován ruskými vědci. EPO se původně zdráhal udělit takto široce pojatý patent, rovněž s odkazem na enzym ruských biochemiků extrahovaný z bakterie Thermus aquaticus. Společnost La Roche argumentovala tím, že enzym izolovaný laboratoří Cetus podstatně přesněji replikuje sekvenci nukleotidů, než ruský enzym.

Teoreticky by udělení patentu opravňovalo společnost La Roche i k akcím proti vědcům, kteří si vyrobí enzym Taq pro své vlastní výzkumné potřeby. Společnost to zatím považuje za nepravděpodobné.

Nature 372, 212, 1994

Nejdražší rukopis

je kupodivu rukopis vědecký. Za částku 30 milionů 800 tisíc dolarů byl začátkem listopadu v New Yorku vydražen 72stránkový rukopis Leonarda da Vinci, tzv. Hammerův kodex (nazývaný tak poněkud absurdně podle svého předchozího majitele, amerického sběratele Armanda Hammera – ten jej získal r. 1980 za 2,42 milionu liber sterlingů). Novým majitelem je Bill Gates, předseda Microsoft Corp.

Nature 372, 210, 1994

Dinosauří embryo z Gobi

Dobře zachovanou embryonální kostřičku ve vejci terapoidního (bipedního) dinosaura nalezla americko-mongolská výprava v mongolské poušti Gobi. Vejce velikosti asi 12 x 6 cm bylo objeveno ve svrchnokřídových vrstvách lokality Ukhaa Tolgod, odkryté r. 1993. Toto místo již vydalo nejen několik set lebek savců a ještěrů, 20 koster terapoidních dinosaurů, mnoho zbytků protoceratopsidních (nejjednodušších rohatých dinosaurů) a ankylosauridních (dinosaurů s krunýřem) forem, ale i pět typů dinosauřích vajec v hnízdních snůškách. Jedno z nich obsahovalo i úplnou kostru oviraptorního dinosaura (malý, bezzubý druh), jiné lebky forem dromeosauridních (menší, robustní druhy se zvětšeným zahnutým drápem na zadních končetinách). Protože se nedaleko nalezly zbytky dospělého dinosaura Oviraptor philoceratops, lze se domnívat že embryo náleží tomuto druhu, s nímž má podobné znaky. Stáří nálezu se odhaduje na 75 milionů let. Kostřička byla dobře osifikována a její lebka měřila asi 4 cm. První hnízdo s vejci dinosaura Oviraptor bylo v Mongolsku objeveno již r. 1923.

Science 266, 779, 1994

Hnědý příliv

Výskyt masivního hnědého přílivu byl poprvé dokumentován r. 1985 na plážích Rhode Islandu a Long Islandu. Téměř současně byly zamořeny eukaryotickou jednobuněčnou řasou Aureococcus anophagefferens gen. et sp. nov. (Chrysophycae). Masivní výskyt řasy drasticky zredukoval intenzitu světla ve vodním sloupci a zdecimoval řadu organizmů (Zostera marina, Mytilus edulis, aj.). To ve svých důsledcích nakonec postihlo i místní rybáře nižšími úlovky. Na některých plážích se hnědý příliv objevil ještě roku 1986 a v dalších letech již jen sporadicky.

Byla vyslovena hypotéza, že výskyt této řasy je řízen virovou infekcí. Byl izolován virus a ukázalo se, že je podstatným faktorem v řízení populace řas a přispívá k hladině rozpuštěných organických látek v mořské vodě. Viry anebo virům podobné částice byly určeny v devíti druzích řas, vesměs jako náhodný výsledek jiného výzkumu.

Science 266, 805–807, 1994

Přírodní produkce chlorovaných sloučenin

N. Fowden napsal r. 1968, že podle “současných informací organické sloučeniny obsahující kovalentně vázané uhlovodíky se nacházejí jen vzácně v živých organizmech″. Ačkoli toto tvrzení bylo před 25 lety nepopiratelné, dnes je pouhým mýtem.

Kolem 2 000 chlorovaných a halogenovaných sloučenin uvolňují do naší biosféry rostliny, mořské organizmy, hmyz, bakterie, houby a savci a některé přírodní procesy.

V oceánech, v atmosféře a v půdách probíhají neustále enzymatické a jiné přírodní procesy, které vytvářejí chlorované fenoly, dioxiny, chlorované uhlovodíky a myriády dalších chemických sloučenin, o nichž dosud panovalo přesvědčení, že jsou pouze produktem lidské činnosti. Tyto přírodní procesy jsou součástí našeho ekosystému po eony.

Chlor je ve středu pozornosti politiků a ochránců životního prostředí, běží kampaň různých organizací za zákaz všech chlorovaných a bromovaných sloučenin. V Holandsku se konala první “Mezinárodní konference o přírodně produkovaných organohalogenech″...

Proč příroda stvořila organochlorované sloučeniny? Mnohé mořské i suchozemské organizmy je používají při chemické obraně anebo při získávání potravy. Krytožábrý plž zej (Aplysia brasiliana,“mořský zajíc″) je rybám a žralokům odporný neboť vytváří bromidovaný allen. Takže vlastně přírodní selekce...

Souhrný článek nejen probírá jednotlivé skupiny chemických sloučenin, ale obsahuje i 174 referencí na původní literaturu.

Environ. Sci. Technol. 28, 310A–319A, 1994

Jak ovlivní náhrada CFC za HFC a HCFC životní prostředí?

Atmosférická chemie komerčně důležitých hydrofluorouhlovodíků (HFC) a hydrochlorouhlovodíků (HCFC) je dobře známa. Obě skupiny ničí ozonovou vrstvu zanedbatelně a jejich potenciální příspěvek ke globálnímu oteplení je řádově nižší než u CFC (freonů). Degradace HFC a HCFC v atmosféře vede k různým produktům. Jejich koncentrace v atmosféře by měla být nižší než 1 ppb. Z atmosféry jsou odstraňovány vodními srážkami. S výjimkou CF₃C(O)OH se produkty hydrolýzy vyskytují přirozeně. Je zapotřebí zjistit, jaký je osud CF₃C(O)OH a jeho vliv na životní prostředí.

Environ. Sci. Technol. 28, 320A–326A, 1994

Hladiny olova, kadmia a rtuti v kanadském tabáku jsou indikátorem změn životního prostředí

Téměř 90 % kanadského tabáku pochází z malé oblasti v jižním Ontariu. Studie, která probíhala v období 1968 – 1988, ukázala, že koncentrace všech tří indikátorů zhruba od r. 1972 až do r. 1979 trvale klesaly. Pak se jejich koncentrace buď stabilizovala, anebo klesala mnohem pomaleji. To by naznačovalo, že dnes jsou hlavním zdrojem těchto toxických kovů v tabáku zbytkové koncentrace v půdách. Od r. 1968 do r. 1988 klesly jejich koncentrace v kouři inhalovaném kuřáky o 62 % u olova, 39 % u kadmia a 52 % u rtuti. A protože ostatní zdroje těchto toxických látek jsou buď eliminovány, či redukovány, stal se tabák hlavním zdrojem intoxikace olovem a kadmiem velké části populace. V Kanadě poklesl výskyt kuřáctví zhruba z 50 % r. 1965 na asi 32 % r. 1989.

Environ. Sci. Technol. 28, 924–927, 1994/5

Izotopový poměr olova v aerosolu

V Evropě i v Severní Americe klesá množství olova, které se do atmosféry dostává z přísad benzinu. Evropa a Amerika vykazují opačný trend v izotopovém poměru olova (²⁰⁶Pb/²⁰⁷Pb) v částicích aerosolu. Olovo v aerosolech v jižní Evropě je dvojího původu: olovo z prachových částic (převážně ze Sahary) a olovo z přísad do benzinu. Izotopové složení olova před průmyslovou revolucí dává dobrý odhad tohoto poměru v prachových částicích. V přísadách do benzinu se používá většinou olovo z prekambrických australských rud. V severní Americe se užívá olovo s vyšším poměrem (²⁰⁶Pb/²⁰⁷Pb).

Environ. Sci. Technol. 28, 1605–1608, 1994/9

Srovnávání terapeutické účinnosti ozařování a podávání adriamycinu u zhoubných nádorů, které jsou určené geneticky, ukázalo, že nádory, u nichž se gen p53 projevuje, obsahují mnoho apoptických buněk a nádor po obou terapiích zpravidla ustupuje, zatímco nádory, u nichž se p53 neprojevuje, se při obou terapiích dále zvětšují a obsahují jen málo apoptických buněk. Science 266, 807–810, 1994