Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

Roviny Času

 |  5. 1. 1995
 |  Vesmír 74, 10, 1995/1

Při pohledu na jakoukoli věc, ať už přírodninu či umělý výrobek, lze s výkladem jejího smyslu naložit dvěma zásadně odlišnými způsoby, řekněme "synchronně" a "diachronně". První z nich odvozuje smysl, fungování a provázanost dotyčné věci, třeba divizny či kafemlejnku, pouze z aktuální, právě vnímatelné časové roviny a vnímá a vykládá věc a její přirozenost jen z ní samé. Druhá perspektiva pak sleduje ve všech nějak nepřímo dostupných časových rovinách geologickou či kulturně historickou evoluci divizen či kafemlejnků a náš konkrétní exemplář vykládá jako její speciální případ, do celé historie-příběhu nějak zařaditelný. U různých lidí i u různých kultur lze pozorovat lepší vztah k tomu či onomu způsobu interpretace. Mnohé doby měly pro časovou dimenzi a vědomí kvalitativní rozdílnosti různých dob jen málo smyslu. Evropský středověk patří mezi ně – stačí se podívat na kterýkoli obraz představující třeba narození Páně – Betlém a jeho obyvatelé jsou kresleni naprosto shodně s městy a lidmi tehdy současnými. Stopy citu pro historický aspekt světa pomalu přibývají během novověku, ale teprve samý konec 18. století a první polovina století 19. přinášejí náhlý výbuch zájmu o "diachronní" interpretace. Prudce rostoucí zájem o archeologii, národní minulost vůbec a též o historickou geologii a paleontologii náhle nechává otevřít zcela novou dimenzi světa. Velmi se oživuje zájem nejen o historii operující s velkými časovými dimenzemi, ale i o změny a přeměny v čase zcela přehlédnutelné – třeba o embryologii a individuální ontogenezi organizmů vůbec. Pouze z tohoto myšlenkového základu mohla vyrůst idea evoluce organizmů, ať už ve své lamarckovské, či v darwinovské formě. Nedá se snad říci, že by všem předcházejícím dobám smysl pro diachronii, historickou příběhovost a proměnlivost světa zcela chyběl, ale realizoval se většinou tvořením a vyvstáváním příběhu (ve smyslu "poesis") v mytologii či ságách bez systematického hledání konkrétních hmotných či pramenných podkladů, o které se moderní příběhy o minulosti opírají, či aspoň se okolo nich po způsobu břečťanu pnou. I příběh utkaný bez podrobnější rešerše hmotných pozůstatků minulosti plní stejně dobře svůj úkol, osvětlit původ toho kterého zvířete, věci či národa.

Je pozoruhodné, že ve dvacátém století, a zejména pak po druhé světové válce, smysl pro historickou dimenzi opět poněkud ochabuje a nejdynamičtější obory vědy, např. molekulární biologie, opět interpretují předměty svého zkoumání převážně z nich samých.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Věda a společnost
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Stanislav Komárek

Prof. RNDr. et Dr. rer. nat. Stanislav Komárek, Ph.D., (*1958) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK. Zabývá se dějinami biologie, vztahem mezi přírodou a kulturou a také biologickou estetikou. V nakladatelství Vesmír vyšly jeho knihy Sto esejů o přírodě a společnosti (1995), Dějiny biologického myšlení (1997), Lidská přirozenost (1998), Hlavou dolů (1999) a rovněž dvě publikace týkající se problematiky mimikry: Mimicry, Aposematism and Related Phenomena in Animalis and Plants – Bibliography 1800–1990 (1998), Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy (2000). Recenzi jeho poslední knihy Ochlupení bližní: Zvířata v kulturních kontextech (Academia 2011)

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.