Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Roviny Času

 |  5. 1. 1995
 |  Vesmír 74, 10, 1995/1

Při pohledu na jakoukoli věc, ať už přírodninu či umělý výrobek, lze s výkladem jejího smyslu naložit dvěma zásadně odlišnými způsoby, řekněme "synchronně" a "diachronně". První z nich odvozuje smysl, fungování a provázanost dotyčné věci, třeba divizny či kafemlejnku, pouze z aktuální, právě vnímatelné časové roviny a vnímá a vykládá věc a její přirozenost jen z ní samé. Druhá perspektiva pak sleduje ve všech nějak nepřímo dostupných časových rovinách geologickou či kulturně historickou evoluci divizen či kafemlejnků a náš konkrétní exemplář vykládá jako její speciální případ, do celé historie-příběhu nějak zařaditelný. U různých lidí i u různých kultur lze pozorovat lepší vztah k tomu či onomu způsobu interpretace. Mnohé doby měly pro časovou dimenzi a vědomí kvalitativní rozdílnosti různých dob jen málo smyslu. Evropský středověk patří mezi ně – stačí se podívat na kterýkoli obraz představující třeba narození Páně – Betlém a jeho obyvatelé jsou kresleni naprosto shodně s městy a lidmi tehdy současnými. Stopy citu pro historický aspekt světa pomalu přibývají během novověku, ale teprve samý konec 18. století a první polovina století 19. přinášejí náhlý výbuch zájmu o "diachronní" interpretace. Prudce rostoucí zájem o archeologii, národní minulost vůbec a též o historickou geologii a paleontologii náhle nechává otevřít zcela novou dimenzi světa. Velmi se oživuje zájem nejen o historii operující s velkými časovými dimenzemi, ale i o změny a přeměny v čase zcela přehlédnutelné – třeba o embryologii a individuální ontogenezi organizmů vůbec. Pouze z tohoto myšlenkového základu mohla vyrůst idea evoluce organizmů, ať už ve své lamarckovské, či v darwinovské formě. Nedá se snad říci, že by všem předcházejícím dobám smysl pro diachronii, historickou příběhovost a proměnlivost světa zcela chyběl, ale realizoval se většinou tvořením a vyvstáváním příběhu (ve smyslu "poesis") v mytologii či ságách bez systematického hledání konkrétních hmotných či pramenných podkladů, o které se moderní příběhy o minulosti opírají, či aspoň se okolo nich po způsobu břečťanu pnou. I příběh utkaný bez podrobnější rešerše hmotných pozůstatků minulosti plní stejně dobře svůj úkol, osvětlit původ toho kterého zvířete, věci či národa.

Je pozoruhodné, že ve dvacátém století, a zejména pak po druhé světové válce, smysl pro historickou dimenzi opět poněkud ochabuje a nejdynamičtější obory vědy, např. molekulární biologie, opět interpretují předměty svého zkoumání převážně z nich samých.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Věda a společnost
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Stanislav Komárek

Prof. RNDr. et Dr. rer. nat. Stanislav Komárek, Ph.D., (*1958) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK. Zabývá se dějinami biologie, vztahem mezi přírodou a kulturou a také biologickou estetikou. V nakladatelství Vesmír vyšly jeho knihy Sto esejů o přírodě a společnosti (1995), Dějiny biologického myšlení (1997), Lidská přirozenost (1998), Hlavou dolů (1999) a rovněž dvě publikace týkající se problematiky mimikry: Mimicry, Aposematism and Related Phenomena in Animalis and Plants – Bibliography 1800–1990 (1998), Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy (2000). Recenzi jeho poslední knihy Ochlupení bližní: Zvířata v kulturních kontextech (Academia 2011)

Doporučujeme

Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...
Paradoxní příběh paradoxu obezity

Paradoxní příběh paradoxu obezity uzamčeno

Petr Sucharda  |  7. 7. 2025
Obezita představuje jednu z nejzávažnějších civilizačních chorob, jejíž důsledky zasahují do téměř všech oblastí lidského zdraví. Její definice...