Aktuální číslo:

2024/4

Téma měsíce:

Obaly

Obálka čísla

Katalytické protilátky pro léčbu drogové závislosti

 |  5. 9. 1994
 |  Vesmír 73, 535, 1994/9

V USA byly vyvinuty katalytické protilátky schopné štěpit molekuly kokainu. Jejich použití představuje první potenciální lékařskou aplikaci katalytických protilátek a zcela nový způsob protidrogové léčby.

Autoři těchto antikokainových protilátek – Donald W. Landry a jeho spolupracovníci z katedry lékařství na College of Physicians and Surgeons, jež je součástí Kolumbovy univerzity – referovali o svých výsledcích (Science 259, s. 1899, 1993). Jejich výzkumnou práci financovalo Středisko protidrogových technologií, které je součástí Úřadu pro státní protidrogovou politiku, podřízeného prezidentu Billu Clintonovi.

Práce Landryho a spolupracovníků spočívala v imunizaci myší fosfonátesterem, jehož struktura je analogická struktuře předpokládaného reakčního meziproduktu při benzoylesterové hydrolýze kokainu. Imunizace myší imunogenní verzí tohoto analogu reakčního meziproduktu působí u těchto zvířat produkci protilátek, které váží a stabilizují uvedený reakční meziprodukt a tím katalyzují hydrolytickou reakci.

Zmínění výzkumní pracovníci zjistili, že dvě monoklonální protilátky odvozené od protilátek produkovaných imunizovanými zvířaty mohou urychlit hydrolýzu kokainu 100 až 1000krát. Hydrolýzou vznikají dva produkty, ekgoninmetylester a kyselina benzoová, které nemají účinky drogy.

Landry zdůrazňuje, že pro úspěch jeho práce bylo důležité to, že kromě lékařského vzdělání má i titul Ph.D. v oboru organické chemie získaný na Harvardově univerzitě, kde byl posledním žákem nositele Nobelovy ceny Roberta B. Woodwarda. Musel se vypořádat např. s tím, že syntéza imunogenu vyžadovala vývoj nové metody syntézy fosfonátesteru, což je pro lékaře nezvyklý úkol.

V současné době nejsou známi žádní přímí antagonisté kokainu (léky, které blokují navázání kokainu na receptory mozkových buněk). Proto se farmakoterapie kokainové intoxikace zatím omezuje na podávání antidepresiv, např. desipraminu. Desipramin může pomoci narkomanům abstinovat, ale trvá několik týdnů, než se účinky tohoto léku projeví, a během této doby je velká pravděpodobnost návratu k droze.

Typičtí kokainoví narkomani užívající crack utratí všechny své peníze za drogu, jež jim stačí na několik dní. Když jim peníze i droga dojdou, zhroutí se a požádají o lékařskou pomoc. Několik dní chtějí s drogou přestat, ale třetí nebo čtvrtý den abstinence u nich převládne potřeba začít drogu užívat znovu. Tato chuť na drogu je téměř nepřekonatelná.

Právě v tomto období bývá aplikována léčba desipraminem. Avšak protože trvá tak dlouho, než tento lék začne působit, je pravděpodobné, že se pacient znovu „nadroguje“ a přestane desipramin užívat. Tím se dostane zpátky na začátek a všechno se opakuje znovu.

Pokud by byl narkoman ochoten užívat protikokainovou katalytickou protilátku, léčba by působila okamžitě a rušila by i účinek kokainu užitého později. Tato léčba by pacienta sice chuti na drogu nezbavila, ale bránila by jejímu zvyšování.

V ideálním případě by katalytické protilátky měly být natolik účinné, aby jedna dávka podaná po intoxikaci působila dostatečně účinně proti kokainu po dobu dvou anebo více týdnů. To by byla dostatečně dlouhá doba pro léčbu desipraminem, psychoterapii, skupinovou terapii atd. a pro dosažení určitého pozitivního výsledku, čímž by se mohl významně snížit počet osob znovu propadajících droze.

Katalytické protilátky, které se zatím podařilo vyvinout, nejsou natolik účinné, aby bylo možné je používat v lékařské praxi. Za účelem zlepšení jejich enzymatické aktivity se Landry ve spolupráci s Waynem A. Hendricksonem, profesorem biochemie a molekulární biofyziky na Kolumbově univerzitě, nyní pokouší rentgenovou analýzou určit jejich krystalovou strukturu.

Poznatky o prostorové struktuře budou základem pro cílenou mutagenezi vedoucí ke zlepšení účinnosti těchto protilátek. Potom budou tyto uměle zkonstruované protilátky s enzymatickou aktivitou zkoušeny na zvířecím modelu kokainové drogové závislosti (na opicích). Vědci předpokládají, že první zkoušky na lidech by mohly začít asi za pět let a asi za deset let by mohl být k dispozici první léčebný preparát (Chemical and Engineering News, Vol. 71, 1993, No. 13, p. 4-5).

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Nemoci člověka
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Petr Molík

RNDr. Petr Molík (*1949) vystudoval přírodovědeckou fakultu UK v Praze. V Národním informačním středisku se zabývá zpracováním informací z oboru biologie a biotechnologie.

Doporučujeme

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky uzamčeno

Josef Tuček  |  2. 4. 2024
Petr Baldrian vede Grantovou agenturu ČR – nejvýznamnější domácí instituci podporující základní výzkum s ročním rozpočtem 4,6 miliardy korun. Za...
Od krytí k uzavření rány

Od krytí k uzavření rány

Peter Gál, Robert Zajíček  |  2. 4. 2024
Popáleniny jsou v některých částech světa až třetí nejčastější příčinou neúmyslného zranění a úmrtí u malých dětí. Život výrazně ohrožují...
Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Česká seismologie na poloostrově Reykjanes s podporou

Jana Doubravová, Jakub Klicpera  |  2. 4. 2024
Island přitahuje návštěvníky nejen svou krásnou přírodou, ale také množstvím geologických zajímavostí, jako jsou horké prameny, gejzíry a aktivní...