FldMendelu2026FldMendelu2026FldMendelu2026FldMendelu2026FldMendelu2026FldMendelu2026

Aktuální číslo:

2026/1

Téma měsíce:

Polární oblasti

Obálka čísla

Rehabilitace rehabilitace

 |  5. 8. 1994
 |  Vesmír 73, 478, 1994/8

Ty, kteří znají Vladimíra Škodu, českého umělce žijícího v Paříži od r. 1967, a kteří si třeba všimnou toho, že Škoda je prvním „exilovým“ umělcem, kterého ve Vesmíru představujeme, by mohlo napadnout, že teď půjde o rehabilitaci tohoto sochaře a o rehabilitaci dalších „exilových“ umělců, kteří se objeví na obálkách Vesmíru. Vůbec ne! Vladimír Škoda ani další výtvarníci či spisovatelé, kteří si zvolili život v zahraničí anebo k němu byli donuceni, žádnou rehabilitaci nepotřebují. Vůbec se tohoto slova podle mého mínění používá nevhodně. Slovníky uvádějí, že rehabilitace je „obnovení dobré pověsti“; jenže ti, kteří mají být podle nynějšího úzu „rehabilitováni“, jsou přece právě ti, kteří svou dobrou pověst nikdy neztratili (což je snad přímo podmínka k “rehabilitaci“), takže ji ani nepotřebují obnovovat. Slovo „rehabilitovat“ tak potřebuje také rehabilitaci. Ta opravdová, ta se neděje ani před komisí, ani dekretem, ale je zvratná: obnovit si dobrou pověst.

A další problém je se slovem „exilový“, což je – jak se říkává – technický termín; jeho výpovědní síla je pramalá. A je svým způsobem i urážlivý, protože zavádí jakousi segregaci. Přinejmenším přikládá měřítko dosti vnější.

Potřeboval jsem si to tady všechno odbýt naráz, abych se už k tomu nemusel vracet při představování dalších umělců; prostě: žije a tvoří tam a tam, Olomouc jako Paříž.

Když jsem byl letos zjara v ateliérech Vladimíra Škody a Miloše Cvacha, které skoro sousedí v ulici de l’Ourcq na severovýchodním okraji Paříže, dozvěděl jsem se tam jiný a moc pěkný význam slova „rehabilitace“. Oba ateliéry jsou v řadě domů, které byly rehabilitovány začátkem osmdesátých let. Kdysi to byly tovární haly či sklady a jak se průmysl stěhoval z Paříže, tak architekti vrátili těmto domům dobrou pověst. Nezbourali je, ponechali železné konstrukce a ty znovu vyzdili, nadělali dvorky, stříšky, průchody, schodiště. Je tam prý vždy na sedmdesát bytů, ale každý je nějak individuální, lidé se tam potkávají, znají se, prostě rehabilitován byl i společný prostor, v němž lidé žijí, tedy svět. I náš svět potřebuje takovou rehabilitaci.

A do třetice: Vladimír Škoda rehabilituje koule. Od malinkých až po obrovské, od koulí černých z kovářské dílny až po koule vyleštěné jak šperk (kosmos). A spolu s tím vrací dobrou pověst i všemu tomu, co koule symbolizuje: celistvosti, dokonalosti, sféře nebeské i naší Zemi. A to je ta rehabilitace třetí, asi nejdůležitější, neboť ony první dvě se bez ní neobejdou.

Obrázky

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výtvarné umění

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Temní architekti tání

Temní architekti tání uzamčeno

Když si prohlížíte satelitní snímky grónského ledovcového štítu, místo oslnivě bílé plochy uvidíte rozsáhlé tmavé skvrny, pokrývající stovky...
Velký příběh malých rozdílů

Velký příběh malých rozdílů

Prvky vzácných zemin se postupně staly klíčovou figurou v geopolitické šachovnici. V žebříčku British Geological Survey z roku 2015 mají nejvyšší...
Jak oddělit (téměř) neoddělitelné

Jak oddělit (téměř) neoddělitelné uzamčeno

Miloslav Polášek  |  2. 2. 2026
Na kraji města Janesville v americkém Wisconsinu, uprostřed kukuřičných polí, stojí rozsáhlý areál firmy SHINE Technologies. V jedné z nenápadných...