Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024

Aktuální číslo:

2024/10

Téma měsíce:

Konzervace

Obálka čísla

Nepřítomnost, chybění a postrádání

 |  5. 8. 1994
 |  Vesmír 73, 477, 1994/8

Ve vědě i leckdy jindy často potřebujeme říct, že něco (nebo někdo) není, tj. neexistuje, není přítomno, chybí, schází, nedostává se. Zdálo by se, že na tom není nic zajímavého, ale při bližším ohledání zjistíme, že tu jsou jisté problémy. Slovesa chybět, scházetnedostávat se mohou sice vyjadřovat neexistenci či nepřítomnost něčeho na jistém místě (např. že na listině chybí podpis), ale jindy zase jimi vyjadřujeme tu okolnost, že něčeho není dost. Když řekneme, že se nám nedostávají finanční prostředky (či finančních prostředků), nelze z toho s jistotou usuzovat, že nemáme ani krejcar. A nejistota u sloves scházetchybět se projevuje zase v tom, že často dodáváme s důrazem, buď že nám chybějí jakékoli prostředky, anebo že na to schází dostatek prostředků.

Potíže spojené s těmito slovesy se výrazně projevují tehdy, potřebujeme-li ve větě užít místo nich odpovídající podstatné jméno. Substantiva chybění, scházenínedostávání se jsou nejen poněkud těžkopádná, ale navíc naznačují, že jde o nepřítomnost něčeho žádoucího, náležitého. Tak např. věta „Tyto reakce lze charakterizovat různým stupněm přítomnosti nebo chybění tzv. imunologické paměti“ čtenáři jakoby napovídá, že nepřítomnost („chybění“) imunologické paměti se jeví jako věc nežádoucí, jako chyba – i když možná autor chtěl jen konstatovat, neutrálně a bez hodnocení, pouhou její nepřítomnost či neexistenci. Ještě zřetelněji se tato potíž ukazuje ve větách typu “bylo prokázáno chybění této infekce v pacientově krvi“. Zde by opravdu bylo na místě mluvit o nepřítomnosti, popřípadě neexistenci (přesto, že to je vyjádření poněkud stylisticky těžkopádné). Zcela jednoznačně a vždy je moment „nežádoucnosti“, „chyby“ ovšem spojen se substantivem nedostatek. (Angličtina to má poněkud jednodušší, protože její sloveso a zároveň substantivum lack nenapovídá význam chybnosti. Snad i proto se tu a tam objeví i v pracovním slangu českých odborníků.)

Lze tedy autorům doporučit, aby v kontextech, v nichž jde o pouhé konstatování nepřítomnosti či neexistence bez negativního hodnocení, dávali přednost substantivům, která jsem právě užil.

Čeština má však právě navíc ještě jedno zajímavé sloveso z významového okruhu “chybění“, a to sloveso postrádat (volně souvisí se slovesem strádat, ale bylo přejato v obrození z polštiny). I ono vyjadřuje nepřítomnost či neexistenci, avšak neexistenci někoho nebo něčeho žádoucího, a je navíc spojeno s pocitem politování, zklamání apod. Tak např. redaktor nebo recenzent může v nějakém odborném článku postrádat přesvdčivé matematické zpracování, údaje o zkoumaných osobách, závěrečné shrnutí a zhodnocení výsledků; děti v útulcích postrádají mateřskou péči nebo můžeme postrádat na přednášce přítomnost mladších odborníků. Jindy ovšem naopak leccos nepostrádáme, tj. nelitujeme, že to není, nevadí nám to. Tak třeba o dovolené na chalupě většinou nepostrádáme telefon, tj. vůbec nám tam nechybí, nevadí nám, že tam není (všimněte si tu 3. pádu zájmena nám, které prozrazuje onu citovou zaangažovanost v dané situaci, což je pro sl. postrádat právě charakteristické). Mohli bychom také říct, že telefon je na chalupě postradatelný, že ho můžeme postrádat, že však v některých jiných situacích bývá nepostradatelný.

Sloveso postrádat se však objevuje i v kontextech jiné povahy. Např.: „Jediné, co lze tomuto dílu vytknout, je, že postrádá věcný rejstřík“. Zde není podmětem osoba, která nelibě pociťuje nepřítomnost něčeho (jak tomu bylo v předešlých příkladech), nýbrž nějaká věc (místo apod.), o níž se konstatuje, že něco nemá, co by mít měla, že neexistence toho je na závadu apod. Je to ovšem vyjádření poněkud knižní, a totéž můžeme povědět prostěji slovy, že kniha nemá nebo neobsahuje rejstřík nebo že jí rejstřík chybí, patrně s dodatkem „bohužel“, tedy s výrazem politování.

Setkáváme se i s větami typu “Pokud někdo postrádá vytrvalost a soustavnost, sotva mu pomohou odborné dovednosti“. Zde by však bylo na místě prosté „Pokud mu chybí // Pokud se mu nedostává“, neboť tu není přítomen onen moment politování. – Zcela pochybená by byla ovšem věta „Tento odborník nepostrádá vytrvalost a soustavnost“, kdybychom jí chtěli říct, že tyto vlastnosti má, že mu nechybějí. Jak už víme, nepostrádat znamená naopak „být spokojen s tím, že něco nemám“.

O autorovi

František Daneš

Emeritní prof. PhDr. František Daneš, DrSc., (*1919-2015) vystudoval Filozofickou fakultu UK. Od r. 1990 do svého odchodu do důchodu r. 1994 byl ředitelem Ústavu pro jazyk český AV ČR. Zabývá se zejména současným českým jazykem a obecnou lingvistikou. V r. 1999 vydal spolu se S. Čmejrkovou a J. Světlou knihu Jak napsat odborný text (nakladatelství Leda).

Doporučujeme

O konzervování, zelené dohodě i konzervatismu

O konzervování, zelené dohodě i konzervatismu

Michal Anděl  |  30. 9. 2024
Vesmír přináší v tomto čísle minisérii článků, které se zabývají různými aspekty konzervování. Toto slovo má různé významy, které spojuje...
Životní příběh Nicolase Apperta

Životní příběh Nicolase Apperta uzamčeno

Aleš Rajchl  |  30. 9. 2024
Snaha prodloužit trvanlivost potravin a uchovat je pro období nedostatku je nepochybně stará jako lidstvo samo. Naši předci jistě brzy...
Izotopy odhalují původ krovu z Notre-Dame

Izotopy odhalují původ krovu z Notre-Dame uzamčeno

Anna Imbert Štulc  |  30. 9. 2024
Požár chrámu Matky Boží v Paříži (Cathédrale Notre‑Dame de Paris) v roce 2019 způsobil ikonické památce velké škody. V troskách po ničivé pohromě...