Nepřítomnost, chybění a postrádání

Ve vědě i leckdy jindy často potřebujeme říct, že něco (nebo někdo) není, tj. neexistuje, není přítomno, chybí, schází, nedostává se. Zdálo by se, že na tom není nic zajímavého, ale při bližším ohledání zjistíme, že tu jsou jisté problémy. Slovesa chybět, scházet a nedostávat se mohou sice vyjadřovat neexistenci či nepřítomnost něčeho na jistém místě (např. že na listině chybí podpis), ale jindy zase jimi vyjadřujeme tu okolnost, že něčeho není dost. Když řekneme, že se nám nedostávají finanční prostředky (či finančních prostředků), nelze z toho s jistotou usuzovat, že nemáme ani krejcar. A nejistota u sloves scházet a chybět se projevuje zase v tom, že často dodáváme s důrazem, buď že nám chybějí jakékoli prostředky, anebo že na to schází dostatek prostředků.

Potíže spojené s těmito slovesy se výrazně projevují tehdy, potřebujeme-li ve větě užít místo nich odpovídající podstatné jméno. Substantiva chybění, scházení a nedostávání se jsou nejen poněkud těžkopádná, ale navíc naznačují, že jde o nepřítomnost něčeho žádoucího, náležitého. Tak např. věta „Tyto reakce lze charakterizovat různým stupněm přítomnosti nebo chybění tzv. imunologické paměti“ čtenáři jakoby napovídá, že nepřítomnost („chybění“) imunologické paměti se jeví jako věc nežádoucí, jako chyba – i když možná autor chtěl jen konstatovat, neutrálně a bez hodnocení, pouhou její nepřítomnost či neexistenci. Ještě zřetelněji se tato potíž ukazuje ve větách typu “bylo prokázáno chybění této infekce v pacientově krvi“. Zde by opravdu bylo na místě mluvit o nepřítomnosti, popřípadě neexistenci (přesto, že to je vyjádření poněkud stylisticky těžkopádné). Zcela jednoznačně a vždy je moment „nežádoucnosti“, „chyby“ ovšem spojen se substantivem nedostatek. (Angličtina to má poněkud jednodušší, protože její sloveso a zároveň substantivum lack nenapovídá význam chybnosti. Snad i proto se tu a tam objeví i v pracovním slangu českých odborníků.)

Lze tedy autorům doporučit, aby v kontextech, v nichž jde o pouhé konstatování nepřítomnosti či neexistence bez negativního hodnocení, dávali přednost substantivům, která jsem právě užil.

Čeština má však právě navíc ještě jedno zajímavé sloveso z významového okruhu “chybění“, a to sloveso postrádat (volně souvisí se slovesem strádat, ale bylo přejato v obrození z polštiny). I ono vyjadřuje nepřítomnost či neexistenci, avšak neexistenci někoho nebo něčeho žádoucího, a je navíc spojeno s pocitem politování, zklamání apod. Tak např. redaktor nebo recenzent může v nějakém odborném článku postrádat přesvdčivé matematické zpracování, údaje o zkoumaných osobách, závěrečné shrnutí a zhodnocení výsledků; děti v útulcích postrádají mateřskou péči nebo můžeme postrádat na přednášce přítomnost mladších odborníků. Jindy ovšem naopak leccos nepostrádáme, tj. nelitujeme, že to není, nevadí nám to. Tak třeba o dovolené na chalupě většinou nepostrádáme telefon, tj. vůbec nám tam nechybí, nevadí nám, že tam není (všimněte si tu 3. pádu zájmena nám, které prozrazuje onu citovou zaangažovanost v dané situaci, což je pro sl. postrádat právě charakteristické). Mohli bychom také říct, že telefon je na chalupě postradatelný, že ho můžeme postrádat, že však v některých jiných situacích bývá nepostradatelný.

Sloveso postrádat se však objevuje i v kontextech jiné povahy. Např.: „Jediné, co lze tomuto dílu vytknout, je, že postrádá věcný rejstřík“. Zde není podmětem osoba, která nelibě pociťuje nepřítomnost něčeho (jak tomu bylo v předešlých příkladech), nýbrž nějaká věc (místo apod.), o níž se konstatuje, že něco nemá, co by mít měla, že neexistence toho je na závadu apod. Je to ovšem vyjádření poněkud knižní, a totéž můžeme povědět prostěji slovy, že kniha nemá nebo neobsahuje rejstřík nebo že jí rejstřík chybí, patrně s dodatkem „bohužel“, tedy s výrazem politování.

Setkáváme se i s větami typu “Pokud někdo postrádá vytrvalost a soustavnost, sotva mu pomohou odborné dovednosti“. Zde by však bylo na místě prosté „Pokud mu chybí // Pokud se mu nedostává“, neboť tu není přítomen onen moment politování. – Zcela pochybená by byla ovšem věta „Tento odborník nepostrádá vytrvalost a soustavnost“, kdybychom jí chtěli říct, že tyto vlastnosti má, že mu nechybějí. Jak už víme, nepostrádat znamená naopak „být spokojen s tím, že něco nemám“.