Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Čemu vděčíme za to, že jsme tady?

Nad knihou: David M. Raup: Extinction. Bad Genes or Bad Luck?
 |  5. 8. 1994
 |  Vesmír 73, 456, 1994/8

Jsme tady proto, že jsme lepší než naši předchůdci, nebo prostě jen proto, že jsme měli víc štěstí než oni? To je hlavní otázka, kterou ve své knize klade známý paleontolog D. M. Raup. Ptá se tak jménem druhu Homo sapiens i jménem všech přibližně padesáti milionů druhů, které v současné době obývají planetu. Jakkoli je toto číslo vysoké, tvoří jen asi tisícinu z ohromného počtu druhů, které nás v průběhu čtyř miliard let existence života předcházely. Naprostá většina druhů, které kdy žily, vyhynula. V čem je příčina vysoké „úmrtnosti“ druhů? Neexistuje vysvětlení pro vyhynutí ani jediného z asi 250 000 organizmů známých z fosilií. Protože přímému zkoumání se problematika podrobit nedá, jsme odkázáni na dohady, předsudky, antropomorfizace, statistické rozbory, předpoklady kosmických katastrof apod. Kniha je cenná v tom, že rozebírá různé scénáře vymírání a konfrontuje je s paleontologickými daty i se zjištěními systematické a populační biologie. Přitom je psána jazykem, který neodradí ani laika zajímajícího se o problematiku.

Analýze jsou podrobeny zejména tři předpoklady vymírání, formulované v kontextu dnešního myšlení. První z nich vychází z Darwinovy teorie a ze zásadní role přírodního výběru v evoluci všech organizmů. Podle toho jsou dnes žijící organizmy výsledkem dlouhodobé soutěže a jsou zde prostě proto, že v této soutěži uspěly, zatímco příslušníci ostatních 99,9 procenta všech druhů v soutěži o přežití neuspěli. (Některé druhy mohly „zaniknout“ i tak, že se transformovaly v druhy jiné, pokročilejší, ale tato forma vyhynutí zdaleka není pokládána za typickou.) Díky přírodnímu výběru je tento svět nejlepším z možných.

Druhý základní předpoklad by se dal formulovat větou „Přítomnost je klíčem k minulosti.“ Několik tisíciletí či spíše staletí přímé lidské zkušenosti se aproximuje na ohromnou čtyřmiliardovou časovou škálu a záznamy z minulosti jsou automaticky hodnoceny tímto pohledem.

Třetím, zejména od osmdesátých let často uvažovaným faktorem jsou globální katastrofy způsobené okolnostmi, které jsou mimo jakoukoli zkušenost druhu: impakty meteoritů, záření supernovy, přesuny kontinentů, horotvorné pochody apod. Takové katastrofy se v minulosti často opakovaly a při největších z nich byla smetena většina v té době žijících druhů organizmů.

Autor ukazuje, že všechny tři předpoklady mají dosti omezenou platnost. Především, druhy existují v průměru 4 miliony let. Protože je v tomto průměru zahrnuto i malé množství druhů vskutku dlouhověkých, vyplývá z toho, že většině druhů je určena životní dráha kratší. Vysvětlení pro tento pozorovaný fakt chybí. Vedle tohoto „přirozeného“ časování vstupují do hry i další faktory. Snadno zanikají druhy s malým geografickým areálem (dá se matematicky zdůvodnit z teorie her), zatímco k vymření široce rozšířených druhů musí přispět nějaká prvotní katastrofa ve formě např. epidemie, která druh zdecimuje. Obě tyto formy vymírání jsou dostupné i naší zkušenosti. Ani pak však nebude jasné, proč vymírají celé rody, ba dokonce třídy organizmů (trilobiti, amoniti, dinosauři), které by měly být vůči podobným náhodným faktorům imunní. Konečně navzdory okázalým účinkům početných katastrof odehrávajících se v celoplanetárním měřítku zjišťujeme, že jimi způsobené vymírání je pouze malým zlomkem z předpokládaného padesátimiliardového seznamu obětí. Nakonec rychlá střídání ledových a meziledových dob na severní polokouli, která zajisté měla všechny parametry katastrofy (devastace celých kontinentů a pevninských prahů), zdaleka nepřinesla holocaust v biodiverzitě.

Raup rozeznává tři typy vymírání:

  1. Typ „pěšák v poli“ (field of bullets). Vymírání je způsobeno náhodnými a nepředvídatelnými okolnostmi, které se selektivně týkají některých druhů. Typickým příkladem je epidemie nebo likvidace biotopu málo rozšířeného specializovaného druhu. Z analýzy vyplývá, že velké skupiny jako trilobiti mohou sice ztratit některé druhy, ale jako celek nemohou být ohroženy.
  2. Soutěž (fair game), která vede k vytlačení méně přizpůsobených druhů přírodním výběrem.
  3. „Svévolné, vrtošivé“ vymírání (zde má recenzent potíže s překladem výrazu wanton extinction). Probíhá napříč ekosystémy, může vyhladit celé skupiny a klíčem je parametr, na kterém předtím v evoluci nezáleželo. Jako myšlenkový experiment pro tento druh vymírání může sloužit příklad: Obratlovci jsou z neznámých důvodů o několik řádů citlivější k radioaktivnímu záření než hmyz. Výbuch supernovy v blízkosti naší sluneční soustavy by vedl k totálnímu vyhubení všech suchozemských obratlovců (vodní, zejména hlubokomořští, by mohli přežít), zatímco hmyzí druhy by katastrofu sotva zaregistrovaly (pochopitelně až na symbionty obratlovců).

Knížka je cenným zdrojem poučení jak pro specialisty, tak pro laiky zajímající se o evoluci života. Dá se přečíst jedním dechem. Vydání českého překladu by bezesporu bylo záslužným počinem.

Citát

KARL KRAUS: Soudím živé i mrtvé. Odeon 1984

Školu bez známek asi vymyslel někdo, kdo se opil nealkoholickým vínem.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie
RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Anton Markoš

Doc. RNDr. Anton Markoš, CSc., (*1949) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Na katedře filozofie a dějin přírodních věd PřF UK se zabývá teoretickou biologií. Napsal knihy Povstávání živého tvaru (1997), Tajemství hladiny (2000), Berušky, andělé a stroje (spolu s J. Kelemenem, 2004), Život čmelákův (spolu s T. Daňkem, 2005), Staré pověsti (po)zemské (spolu s L. Hajnalem, 2007), Profil absolventa (2008), editoval sborníky Náhoda a nutnost (2008), monografii Markoš a spol.: Life as its own designer (Springer, 2009), Jazyková metafora živého (2010).
Markoš Anton

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné