Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Josef Charvát a jeho doba

Úryvky z deníků a pamětí, část 5.
 |  5. 7. 1994
 |  Vesmír 73, 407, 1994/7
 |  Seriál: Z deníků a pamětí, 5. díl (PředchozíNásledující)

Neděle, 29. května 1955

Stalo se, co jsem čekal. Aféra nových titulů začala. Vyšlo nařízení, že je možno výjimečně přiznat titul doktora věd těm profesorům vysokých škol a vědeckým pracovníkům, kteří podali vynikající výkon, vytvořili školu atd., a pak že není nutno předložit disertační spis a procházet celou oponentskou procedurou atd. Nicméně i tak je řízení nesmírně složité. Pokud se fakult týká, návrh může podat kterýkoliv řádný člen fakultní rady. Pak se o něm hlasuje v sezení celé fakultní radě, kde musí být přítomny nejméně dvě třetiny řádných členů, a v tajném lístkovém hlasování se nejprve rozhoduje, zda se o navrženém bude vůbec uvažovat. Projde-li tak, že dostane zase nejméně dvě třetiny hlasů, určí se teprve oponent, který do dané lhůty podá obšírný rozbor činnosti navrhovaného, musí se předložit všecky publikace, obšírný životopis atd., a toto celé jde znovu do fakultní rady a zase za týchž kautel prezence a dvoutřetinové většiny při tajném hlasování se rozhoduje, zda jde či nejde návrh dál. Pak to dostane do rukou rektorát, pak vysokoškolská rada, pak Ministerstvo školství, pak ještě taky Akademie, takže těch filtrů je tolik, že nakonec jen hrstka navržených může ten titul dostat přímo, bez zvláštního disertačního řízení a hájení spisu.

Děkanát nás tedy vyzval, abychom předkládali návrhy. Dne 26. května 55 byla pak mimořádná fakultní rada, kde se tajně hlasovalo jen o tom, zda se vůbec bude či nebude o navrženém dál uvažovat. Řádných členů fakultní rady je 37, sešlo se jich 33, čili dvoutřetinová prezence byla dodržena. Bylo podáno 48 návrhů. Uvedu konečné výsledky v přehledu tak, že po jménu uvedu v prvním čísle počet hlasů pro, v druhém čísle počet hlasů proti, ve třetím čísle nerozhodné (tj. zdržel se hlasování). Nejprve ty, kdož prošli, a s jakým skóre:


Teisinger (nemoci z povolání) 29 - 3 - 1

Richter (chemie) 31 - 0 - 2

Borovanský (anatomie) 26 - 3 - 3

Šula (biochemie) 24 - 3 - 5

Vančura (interna) 27 - 3 - 2

Václav Jedlička (patol. anat.) 27 - 3 - 2

Klaus (gynekol.) 23 - 5 - 5

Seeman (otorino) 26 - 4 - 3

Jar. Jedlička (TBC) 24 - 5 - 4

Neuwirth (zuby) 25 - 4 - 2

Vítek (nervy) 22 - 7 - 4

Prošek (děkan, org. zdrav.) 23 - 4 - 4

Herles (kardiol.) 24 - 4 - 5

Frankenberger (embryol.) 29 - 1 - 1

Hynek (interna, penzista) 26 - 5 - 1

Karásek (fyziol.) 21 - 6 - 3

Hořejší (bioch.) 25 - 2 - 4

Patočka (mikrobiol.) 25 - 2 - 3

Lenoch (klouby) 23 - 5 - 3

Blažek (dětské) 25 - 3 - 3

Zahradníček (ortop.) 24 - 3 - 4

Brdlík (dětské, penzista) 22 - 4 - 4


Nyní uvedu ty, kdož propadli, rovněž s hlasovým skóre:


Matoušek (dějiny lék.) 14 - 18 - 1

Šváb (radiol.) 13 - 15 - 4

Kácl (chemie) 20 - 8 - 5

Gawalowski (kůže) 16 - 13 - 4

Mysliveček (psychiatrie) 16 - 11 - 5

Prusík (interna) 17 - 11 - 4

Netoušek (interna) 21 - 7 - 4

Vondráček (psychiatrie) 14 - 14 - 4

Janota (psychiatrie) 13 - 9 - 10

Věšín (RTG) 14 - 10 - 8

Sekla (biol.) 16 - 13 - 1

Polák (farmakol.) 16 - 9 - 4

Hepner (exp. patol.) 16 - 9 - 5

Čančík (hygiena) 11 - 13 - 7

Kredba (hyg.) 20 - 6 - 5

Hájek (soudní) 19 - 6 - 6

Janoušek (int. polikl.) 8 - 14 - 9

Křečan (zuby) 18 - 7 - 6

Hübschmann (kožní) 14 - 10 - 6

Lukáš (gynek.) 18 - 9 - 3

Dienstbier (oční) 19 - 6 - 5

David (chir.) 10 - 13 - 7

Král (tělových.) 10 - 13 - 7

Knobloch (chir.) 16 - 7 - 7

Poupa (fyziol.) 8 - 13 - 8

Wagner (mikrob.) 3 - 16 - 10


Nejprve poznámky: Frankenberger, když naň mělo dojít, vstal a prosil, aby se o něm nehlasovalo, protože stejně byl vždy považován za méněcenného profesora, už se s tím smířil, je se svým postavením spokojen a prosí, aby byl ušetřen další potupy tím, že by při hlasování propadl. Nato vyletěl naštvaný Lukáš a hádal se s ním, že se mýlí, je-li domnění, že je méněcenný atd. Načež Frankenberger klidným hlasem povídal, že se nemýlí. Ač má a vždy měl naprosto stejný ústav a povinnosti jako Wolf, přece měl základní plat (ve staré měně) o 7000 Kčs ročně nižší, o 1 asistenta méně, a dotaci vždy o mnoho menší, povinností více (např. katedru, kterou Wolf odmítl) atd. Nakonec bylo přece jen hlasování za Frankenbergerovy nepřítomnosti, děkan si to přál, a vyznělo to demonstrativně pro Frankenbergera (komunisti hlasovali pro, aby se neřeklo, že je z politických důvodů pronásledován, nekomunisti hlasovali pro, aby se mu ukázali, že mu za jeho statečnost (také in rebus politicis!) drží palec.

Ad Poupa a Wagner: zde se obecně uznávala jejich kvalifikace, ale předně jde o docenty a na druhé straně nejde o fakultní činitele – čili zde hlasování vlastně jen řeklo, že si nepřejeme o tom jednat a že by o tom měli jednat jiní (v Poupově případě Akademie, ve Wagnerově případě plzeňská fakulta).

Konsternovalo mne, že propadl Prusík, senior internista. Porovnáme-li ho s Hynkem, který prošel, je to nespravedlivé a rozhodovaly tu osobní motivy. Také neúspěch Věšínův, Seklův, Vondráčkův, Janouškův bije do očí.

Celá věc působila jako bomba. Včera mne navštívil děkan Prošek. Na radu. Neví, co s tím. Můj názor byl asi tento:

  1. Celá věc je neprávně postavena od samého začátku. To je urovnilovka. Měli jsme ji v průmyslu a ostatním podnikání po 1948 a brzy se na to přišlo, že to spěje ke katastrofě. Proto jsme ji opustili. Nyní ji vláda zavedla právě v otázce nejvyšších vědeckých hodností. Je přece nesmysl, aby se sešel sbor řekněme 30 lidí a sami o sobě hlasovali, kdo je nejlepší, a to o všech přítomných, podle principu, že když já dostal facku, teď ji ode mne dostanou všichni ostatní. Bylo to zřejmo z postupu hlasování. První byl Teisinger a dostal báječné skóre. Jak však přibývalo odmítnutých, ti už pak hlasovali proti a čím dál víc hlasů bylo proti, až se to pak stínalo hlava nehlava napořád.
  2. Je nesmysl, aby o nejvyšších vědeckých hodnostech hlasovala fakultní rada, ve které sedí lidé, kteří buď nemají o věci ponětí, nebo jsou to začátečníci. Např. hlasovala nová sekretářka děkanátu Maršálková, která byla poprvé ve fakultní radě a nejen že o vědě nemá ani zdání, ale ani nezná lidi a neví, o kom hlasuje. Dále je tam řada mladíků, ředitelé nemocnic atd., jistě aspoň 8 – 10 členů, kteří rozumějí vědě tak jako já čínštině. 3) Když se dělala Akademie, nikoho ani nenapadlo, aby vzal staré akademiky a dal jim příležitost, aby tajně hlasovali sami o sobě, kdo přejde do nové akademie. Vláda si prostě vybrala první nukleus sama, jmenovala ho slavnostním aktem, a pověřila, aby si další členy zodpovědně volil sám. Totéž se mělo udělat s doktoráty. Vláda měla na každé fakultě najmenovat jistý počet nejznámějších a nejzasloužilejších a přitom aktivních členů doktory, a ti pak (sami už nejsouce zainteresováni) měli posudkovat další žádosti lege artis.
  3. Radím tedy Proškovi, aby šel za rektorem, aby rektor šel za ministrem škol a Kahuda aby svolal nakvap na nejbližší dny schůzku rektorů a děkanů. Aby se celé dosavadní jednání prohlásilo za zmatečné a urychleně provedlo jmenování onoho nukleu. Bude-li k tomu vláda mít odvahu, prokáže, že je silná.
  4. Stalo se totiž to, co vláda nechtěla: nejvyšší inteligence na vysokých školách je dnes rozštěpena na dva tábory. Už dnes je přibližně polovina (a spíš víc) naprosto nespokojena, do hloubi srdce uražena. To jsou ti, co neprošli. Ale nebude-li nynější postup zastaven, dopadne to ještě hůř, protože při dalším hlasování ještě zas asi polovina dalších propadne (vzrostl počet hlasů odmítnutých, a ti budou taky hlasovat!), čili konečný výsledek: přibližně tři čtvrtiny vysokoškolských profesorů uražených, nekooperujících, ponížených, a to v době, kdy se stále volá, že musíme být do druhé desítiletky svorni, že si dělnická třída váží učenců atd. atd.

Děkan je úplně deprimován, neví, co má dělat, zda to celé nemá vetovat. Ale slíbil, že půjde za rektorem. Zatím už došly kusé zprávy, že to v jiných fakultních radách lepší nebylo, prý to špatně dopadlo v Brně, na Vinohradech např. dostal prof. Syllaba jen 2 hlasy atd.

Zatím jsem se radil s Vančurou a s Jiráskem, a udělal jsem to, že bez ohledu na tragický výsledek hlasování o Prusíkovi jsem společně s Pelnářem podal písemný návrh, aby Prusík byl zvolen řádným členem Akademie. A sám jsem podal návrh, aby Poupovi byl přiznán titul doktora věd bez předložení disertace.

Nemám chuti zaznamenávat jednání Vědecké rady v Jevanech o výzkumu na rok 1956. Svedl jsem tam ostrý zápas s Palcem, který potírá Šilinka a jeho ústav a nemá smyslu pro endokrinologii a pro boj proti endemické strumě. Podařilo se mi tentokrát však prosadit výzkum gynekologické endokrinologie. Ještě loni to doc. Vojta zkazil. Letos jsem však získal jako Strohmanna starého Trapla, nositele Řádu republiky, jako předsedu navrhované anotační komise, a tak si Vojta v plénu netroufl proti Traplovi mluvit a zkrátka letos poprvé se „uznalo“, že kromě nervismu má do ženských co mluvit taky nějaká endokrinologie a hormony. Člověk neví, jestli se má smát nebo brečet. Tak blbý folk jako jsme my je k pohledání. Přitom mi Sověti otiskli in extenso můj paličský článek o problémech neurohumorálních regulací v endokrinologii (ve 4. čísle letošního ročníku časopisu Kliničeskaja Medicina), začali vydávat luxusní žurnál Problemy endokrinologii i gormonotěrapii, chlubí se, že mají ústavy experimentální endokrinologie atd. A jeden z našich velkých nervistů, doc. Z. Servít (ředitel Fyziologického ústavu ČSAV), si dal zaprotokolovat do rezoluce obou biologických sekcí Čs. Akademie věd a Slovenské Akademie věd při zasedání v Bratislavě, že „Akademie mohou z medicíny zajišťovat jen základní a nejvýznamnější úkoly, tj. neurofyziologii, endokrinologii (!!) a metabolismus“. Tak nevím. [...]

Neděle 29. května 1955

Ještě se vracím k té nešťastné fakultní radě. Mluvil jsem s Reinišem (docentem od Prusíka), upřímně jsem mu řekl, že sice Prusíka navrhuji s Pelnářem do Akademie, ale že po tomto hlasování by mohly v Akademii vzniknout obtíže a že by tedy bylo dobře, aby oni (Reiniš a sp.) zatlačili druhou stranou (Nedvěd, Prusíkův žák, a jeho žena taky lékařka a Prusíkova žačka, jsou zetěm resp. dcerou prezidenta Akademie Nejedlého. Nedvěd zahynul za války v Osvětimi, dcera Nejedlého však přežila Ravensbrück a působí jako odborná dětská lékařka. Nedvěd i Nedvědová-Nejedlá vždy vycházeli s Prusíkem dobře.) Reiniš to považuje nejen za dobrý nápad, ale i snadno proveditelný (při čemž utrousil povzdech asi v tom smyslu, že kdyby byl Nedvěd válku přežil, byl Prusík dnes docela jinde. Poněvadž však válku přežil nikoliv Nedvěd, nýbrž druhý Prusíkův asistent Mašek, „který se snažil jen o kariéru“ a jak se zdá obvinil po válce Prusíka z nesprávného chování za války (ruku v ruce s Haškovcem), byl Prusík odstaven a politicky i vědecky stigmatizován skupinou ultralevých nebo prodejných...

Čtvrtek 23. června 1955

[...] bylo nové hlasování o propadlých profesorech, děkan jich řadu dostal do sucha, díky tomu, že si nakvap najmenoval dalších asi 6 členů fakultní rady s hlasovacím právem, kteří sice vůbec nejsou k tomu kvalifikováni, ale hlasují (pro i proti!) podle plánu. A tak znovu propadl jak Hübschman, tak Gawalowski, Hepner, Šváb, Věšín, Sekla, Vondráček, Král, farmakolog Polák, Janoušek, Janota, Čančík a David (takto mi to do telefonu nadiktoval Vančura – snad není nikdo vynechán).

Zlenice, 11. července 1955

[...] Z. Reiniš byl u Laufbergera urgovat nebo navrhnout Prusíka za akademika. Byl velmi drsně přijat, vlastně možno říci zamítnut. Reiniš se nedal, došlo k prudší výměně názorů, při níž Laufbgerger, postavený před fakt celé řady Prusíkových vědeckých priorit (i světových) poněkud změknul. Reiniš tedy předložil podrobný elaborát Prusíkových prací jednak Laufbergerovi, jednak Nejedlého dceři (aby zatlačila u Nejedlého) a jednak Jaroslavovi Böhmovi. Vypadalo to poněkud nadějně, ale když došlo k zasedání IV. sekce, nedal Ivan Málek na program z lékařů nikoho, jen starého Buriana (plastického chirurga). Vynechal Prusíka, F. Neuwirta a řadu jiných navrhovaných (např. Klementa Webera, Jana Broda atd). Odůvodnil to prostě tím, že lékařů je moc a nyní že musí přijít na řadu biologové a fyziologové, botanici apod. Tak prošel prvním kolem Prát, Jírovec, a několik dalších, které neznám. S doktoráty bez disertace to šlo podobně, jen Herčík poněkud drhnul, prošel sice, ale přece jen byly hlasy proti.

Dne 6. t.m. bylo jiné zajímavé jednání u Jiráska. To prezidium vědecké rady navrhlo řadu lidí na doktoráty bez disertace a pověřilo komisi (Jirásek, Teyschl, Charvát, Rašková), aby vybrala vhodné kandidáty a předložila je pak ke schválení Akademii (vědecká rada, chce napříště, aby její prezidium mohlo kandidatury a doktoráty udělovat samo – jsem proti tomu, protože členy prezidia jmenuje ministr zdravotnictví a nakonec to není vědecký sbor, nýbrž míchaný, napůl úřednický a administrativní, a po mém soudu to nemá vůbec kvalifikaci). Bylo zajímavo, jací „vědci“ se sešli na návrhové listině: z profesorů pracujících nikoliv na fakultách, ale v ústavech Mzd, byli navrženi Weber, Trapl, Lenoch, Teisinger, Novák (Brno-traumatologie), Knobloch, Přerovský, Raška, Švec (farmakolog z Bratislavy). Z ostatních pak Palec (má 4 „publikace“ a řadu článků v novinách – to je celá kvalifikace „vědecké“ práce v organizaci zdravotnictví!!!), primář Dlhoš ze Slovenska, gynekolog (nikdo jsme o jeho vědecké kariéře jakživi nic neslyšeli), docent Michal (oční), docent Obrtel (kožní – jistě dobrý, ale bude to ostuda, ani Hübschmann, ani Gawalowski neprošli fakultní radou, a jejich docent projde jinou cestou), Šmahel (od Netouška – ne špatný, ale léta už nedělá nic jiného, než časopisy apod.), doc. Mašek (zarazil jsem rozhodování, pokud nepředloží práce k posudkování, domnívám se, že je to jen plechová huba a nic víc), Poupa (jasně ano), Parma (zubař), gynekologové Vojta a Vašek (oba pokládám za slabé) a pediatr Kubát, pak zcela neznámí lidé ze Slovenska (Džuban, Karolček a mikrobiolog Bárdoš, z imunologie Jiří Málek, pak nějaký Souček, ing. Herold, od Webera Brod (jasně ano) a Fejfar (jsem proti), z Piešťan jakýsi Síťaj, který tam „dělá“ revma, býv. docent farmakologie Zadina (proč?), Thurzo (to je trápení, je člen korespondent SAV a ředitel Výzkumného ústavu onkologického, ale nic nepublikuje), pak z experimentální chirurgie Špaček a Prokop Málek (byl jsem proti, ale Jirásek se o to zasadil!) a Antonín (byl jsem proti, ale Jirásek řekl, že by měl doma trápení, protože to je jeho švagr!). V prvním kole jsme tedy schválili Webera, Lenocha, Teisingera, Nováka, Knoblocha, Rašku, Poupu, Parmu, Broda, Špačka a Prokopa Málka. No budiž. Ale v druhém kole přijdou ti ostatní, na které si „vyžádáme“ posudek. Situace je však tato. Má se mluvit upřímně. Je tam ovšem hlídač za KSČ, tj. Rašková. Za druhé: na prvním zasedání jsme si řekli, že porada je nikoliv důvěrná, ale tajná, tj. ani slovo z toho, co se tam promluví, nesmí ven, načež Teyschl, jen jsme se rozešli, potkal někde Maška a rovnou mu řekl, že musí předložit práce in extenso, poněvadž v prvním kole neprošel, a Mašek rovnou vzal telefon a interviewoval Raškovou a ta mi to obratem hlásila. Když máme mezi sebou takovou slepičí prdel, jako je Teyschl, nedá se nic dělat. Taky Jirásek se osvědčil „statečným“ – protestoval proti Špačkovi a proti Prokopovi Málkovi, že nejsou ani světoví vědci, ani nezaložili školu, ani nemají publikace, které by mohly nahradit disertační spis, ale marně.

Obrázky

RUBRIKA: Paměti

O autorovi

Josef Charvát

Doporučujeme

Jak si delfíni ucpávají uši

Jak si delfíni ucpávají uši audio

Jaroslav Petr  |  17. 12. 2017
Hluk v mořích a oceánech produkovaný člověkem ohrožuje kytovce. Může je dočasně ohlušit nebo jim trvale poškodit sluch. Nově objevený fenomén by...
Tajemná sůva šumavská

Tajemná sůva šumavská

Jan Andreska  |  17. 12. 2017
Byl vyhuben a vrátil se. Na Šumavu lidskou snahou a do Beskyd vlastním přičiněním. Puštík bělavý teď žije opět s námi, ale ohrožení trvá.
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné