Debaty o novém jazykovém zákonu ve Francii

Už kuriózní politická koalice, která odhlasovala schválení návrhu zákona o užívání jazyka francouzského ve francouzském senátě v dubnu 1994, dávala tušit mnoho zajímavého: pro přijetí zákona byla vládní pravicová koalice UDF a RPR spolu s komunisty, zatímco proti byli socialisté. Ti se vyslovovali především proti represivním klauzulím zákona týkajícím se audiovizuálních prostředků, zvláště proto, že prý je tak provokována mladší generace. Koneckonců posloucháme-li módní klipy u nás, přeplněné angličtinou, pochopíme, kterou část voličů měli francouzští socialisté na zřeteli. Návrh zákona, který má v květnu projednat poslanecká sněmovna, chce poměrně autoritativně předpisovat užívání francouzštiny (a opačně zase taxativně omezovat užívání cizích jazyků) nejen v audiovizuální sféře, ale i ve veřejném a vědeckém životě. Stejně tak se pokouší vymezovat přejímání cizích slov. Celý návrh není ani tak zaměřen proti menšinovému, regionálnímu úzu (po některých protestech, např. z pozice bretonštiny, byly do návrhu zákona začleněny pozměňovací návrhy centristických poslanců garantujících práva regionálních „jazyků“), ale proti přílišnému vlivu angličtiny.

Mnozí pozorovatelé upozorňují na to, že zákonné sankce postihující užívání jazyka zřídka něco pořídí, i když tu je ve Francii mnohý precedens, počínaje královskými edikty v 16. století až po jazykově-politická doporučení tzv. Výboru pro veřejné blaho v revoluční době r. 1793. Jako odstrašující příklady současných důsledků takové sankční jazykové politiky ve francouzsky mluvícím světě se však uvádí poslední vývoj v Belgii a v Kanadě.

V Belgii, a především v Bruselu, jazykový dualizmus flámsko-valonský, jenž přivodil přemíru předpisů o užívání francouzštiny, způsobil – alespoň v některých sférách reklamy – příklon k angličtině, i když tu jistě svou roli hrála i anglofonní komunita byrokratů ES a NATO, v Bruselu dosti silná. V Kanadě pak zase jazykový nacionalizmus z Quebecku vedl k přísnosti s paradoxními důsledky. Porušit zde zákon o užívání francouzštiny ve veřejném životě může vést na jedné straně až k pokutám od 25 do 5 000 kanadských dolarů. A tak se i nápis STOP v dopravních značkách nahrazuje nápisem ARRET. Na druhé straně původní předpis stanovící, že federální rozhlasové a televizní stanice na území Quebecku musí respektovat povinnou kvótu minimálně 60 % písní ve francouzštině, musil být už v osmdesátých letech zmírněn na 55 % (protože jinak by písničky prostě nebyly k dispozici).

Ve Francii samé proto sílí hlasy, že pro krásu i novou sílu živé francouzštiny není zapotřebí posílat za užití anglických výpůjček pod gilotinu, ale spíše by se měl jakobínský elán v jazykové politice napřít k sledování výuky a propagace francouzštiny doma i v zahraničí.