Mozková kůra a smutek

Pocity smutku, ustaranosti, stísněnosti a duševní ochablosti se souhrnně jmenují dysforie. Jsou opakem euforie, což je pojem pro dobrou náladu. Těžká a přetrvávající dysforie je příznakem depresivních onemocnění.

„Jestliže je činnost rozsáhlých skupin nervových buněk podkladem smyslového vnímání, poznávání i řeči, pak je pravděpodobné, že činnost jiných rozsáhlých skupin nervových buněk je podkladem pro to, čemu říkáme nálada,“ tak uvažovala skupina, kterou vede J. V. Pardo ( Am. J. Psych. 150, 713, 1993).

Tam, kde se mozková kůra namáhá, stoupá spotřeba kyslíku i krevního cukru glukózy a stoupá míra prokrvení. Označí-li se kyslík, glukóza nebo krev radioaktivně, je možné rozlišit místa, kde se mozková kůra namáhá, od míst, kde je její stav klidový, což je podkladem zobrazovací metody PET (pozitronová emisní tomografie).

Skupina zkoumala sedm dokonale vyšetřených dobrovolníků, žen i mužů ve stáří mezi 20. - 30. rokem, považovaných po vyšetření za lidi duševně zcela normální. Úkolem dobrovolníků bylo vyvolat si hluboký smutek ve vazbě na nějakou událost z jejich života tak, aby nebyl doprovázen pocity jinými, například úzkostí. Dobrovolníci si obvykle vybavili smrt někoho blízkého, u všech žen a poloviny mužů se při vybavování vzpomínek objevily slzy.

PET zjistila, že se při tom zvýšila činnost mozkové kůry na spodině čelních laloků. U žen oboustranně, u mužů na straně levé. Tato oblast mozku se tedy podílí na kontrole emotivity, což odpovídá klinickým a anatomickým zkušenostem starým více než 100 let.