Čelní mozkové laloky a chování

Nejpřednější části čelních mozkových laloků byly v minulosti považovány za sídlo vší moudrosti, případně etiky. Na druhé straně před třiceti lety napsal A. Meyer, že není známo, čemu slouží. Je to rozsáhlá část mozku, jejíž anatomickou zvláštností je nejen uspořádání mozkové kůry (viz Vesmír 69, 674, 1990/12), ale i její spojení se všemi ostatními částmi mozku s jedinou výjimkou.

Jednou z cest zkoumání vztahu stavby a činnosti mozku je zjišťování, k čemu dojde při poškození některé oblasti anebo jejích spojení. Úrazy, cévní mozkové příhody, nádory i operace dodaly za nejméně sto třicet let sledování rozsáhlé podklady. Dokládá se, že nejpřednější části lidského mozku jsou součástmi většího počtu funkčních soustav. Poškození vymezených korových oblastí anebo jejich vymezených spojů s jinými částmi mozku totiž způsobuje nejméně tři odlišné skupiny příznaků. Porušení zevní strany nejpřednější části čelních laloků způsobí poruchu tvorby domněnek o vzniklých situacích, neschopnost přesouvat činnost z jedné oblasti do druhé, poruchu strategie učení i plánování pořadí hybných úloh, což se projevuje jak v úkolech nejjednodušších, tak ve složitějších. Porucha jejich spodní plochy ovlivňuje osobnost. Postižení se chovají s nápadnou uvolněností, bezstarostností, objeví se změny zájmů, iniciativy i svědomitosti. Oboustranná větší porucha vnitřních ploch způsobí apatii, nemocní odpovídají jednoslabičně, jedí a pijí jen tehdy, jsou-li krmeni, citově se neprojevují ani při bolestivých podnětech (Arch. Neurol. 50, s. 873, 1993).