Počítačový šach – „přechytračí“ člověk sám sebe?

V uvolněné duchovní atmosféře konce 18. století se mnozí nadšení badatelé a konstruktéři snažili sestrojit „automatický počítací stroj (automat)“. Tehdejšímu technickému světu však vládla ještě mechanika a nejmodernější hnací silou začínala být pára. Ale již žili jedinci, často na okraji společnosti, kteří obětovali celý život jiné zázračné energii. Tou energií byla elektřina.

Nevinné začátky

Roku 1769 sestrojil první šachový stroj na světě vynikající technik Wolfgang František Ján Kempelen (23. 1. 1734 – 26. 3. 1804), rodák z Bratislavy. S automatem v podobě sedícího Turka hrála Marie Terezie, Kateřina II. Veliká, v Paříži se jím zabývala Francouzská akademie věd, r. 1783 s ním hrál slavný šachista Philidor a r. 1809 císař Napoleon I.

Přestože Napoleon odhalil tajemství automatu (hrál v něm ukrytý šachista malý postavou, ale velký duchem), bohatě odměnil jak hráče, tak majitele stroje.

Bez kybernetiky a elektřiny to nejde

K „samostatnému myšlení“ automatů však vedl až nápad Norberta Wienera (1894 – 1957). Cílem byl univerzální algoritmus – program. Lze tedy pokládat tohoto vědce nejen za otce kybernetiky, ale i za otce počítačů.

Bouřlivým rozvojem elektrotechniky a elektroniky se význam kybernetiky zesiloval. Od sestrojení prvního elektronického počítače uplynulo již téměř půl století (ENIAC, 1946). Za tu dobu se počítače staly nedílnou součástí mnoha pracovišť na celém světě. Pomáhají stavět domy a celá města, navrhují účesy a  automobily, pomáhají nám dobývat vesmír a ... začínají nás porážet v šachu!

Při prvním půltahu bílého se nabízí 20 možností, při prvních dvou tazích mají soupeři 197 299 variací a první čtyři tahy poskytují dokonce 318 979 584 000 způsobů rozestavění kamenů. Při prvních deseti tazích může vzniknout až 169 518 829 100 544 000 000 000 000 000 různých pozic, a kdyby se každá desetitahová varianta hrála jen jednou a její sehrání by trvalo jen minutu, museli by všichni lidé na světě hrát nepřetržitě 217 000 000 000 000 000 let šachy. Známý je rovněž „šachový paradox“ o zvolené odměně autora této hry, kdy po krátké úvaze žádal součet zrn obilí ze všech políček šachovnice, přičemž na první se dalo jedno zrno, na další dvojnásobek, tj. 2, na další opět dvojnásobek, tj. 4 atd. Král se prý tehdy rozzlobil, že žádá tak málo, ale smích ho brzy přešel, když začali odměnu vyplácet. Matematikové spočítali, že celkový počet zrn je dvě na čtyřiašedesátou minus jedna, což je 18 446 744 073 709 551 615. Je to objem úrody za deset let dohromady na celém povrchu zeměkoule, počítaje v to i moře.

Vývoj jde rychle kupředu

V roce 1966 se hrálo první neoficiální mistrovství šachových počítačů v Hastingsu. Střetli se počítač IBM 7090, produkt Stanfordovy univerzity (USA), na jehož programu pracoval i bývalý mistr světa v šachu (1935 – 37) profesor matematiky Max Euwe (1901–1981), a počítač MB-21 z Ústavu pro teoretickou a experimentální fyziku v Moskvě, na jehož programu se podílel bývalý mistr světa (1948 – 1957, 1958 – 1960, 1961 – 1963) a profesor matematiky a kybernetiky Michail Botvinnik (nar. 1911). Utkání se hrálo na čtyřech šachovnicích a trvalo déle než půl roku (!). Jasně se ukázalo, že vytvořit program odpovídající úrovni světových velmistrů nebude nijak jednoduché.

Roku 1978 ještě nebylo pochyb o tom, že člověk hraje šachy lépe než počítač. Tehdy přijal výzvu na souboj se strojem Chess 4.8, počítačovým mistrem světa ze Spojených států, 32letý skotský velmistr David Levy. Levy v tomto pamětihodném utkání zvítězil v poměru 3,5 : 1,5 bodu a nabídl, jak se sluší a patří, i odvetu – ovšem nejpozději do r. 1984. Tento termín odůvodnil tím, že v pozdější době by s počítačem už asi prohrál. Šachový duel člověk versus stroj sledovalo více než 1200 přímých diváků a mnoho a mnoho tisíc diváků televizních.

Roku 1979 potom porazil tento počítač ve velmi kvalitním zápase mladou německou velmistryni Barbaru Hundovou. Obšírnou zprávu o tom přinesl časopis SPIEGEL z 12. února 1979. Analýzou bylo zjištěno, že počítač stál nejlépe kolem 28. tahu a nejhůře kolem 64. tahu ve všech partiích proti „živému hráči“. Potvrdilo se, že šance šachistů vzrůstají v končící hře.

Ve světě jsou specialisté šachových programů organizováni v Mezinárodní asociaci pro hru počítačů v šachy – ICCA (International Computer Chess Association). Byla založena r. 1978 a má kolem 500 členů. Mistrovství světa programů hrajících šachy má však historii ještě o čtyři roky delší. Zpočátku se konalo každé tři roky. První proběhlo r. 1974 ve Stockholmu a zvítězil sovětský program KAISSA, r. 1977 zvítězil v Torontu americký program Chess 4.6 a rovněž r. 1980 se v Linci radovali Američané. Americké programy se umístily dokonce na prvních šesti místech! Soupeření i na tomto poli se stala věcí prestiže. Není proto divu, že na počátku 80. let byl právě ve Spojených státech vyvinut ještě dokonalejší šachový program a speciální šachový počítač značky Mephisto – prapravnuk napodobeniny Kempelenova Turka. Zájem o počítačový šach stále roste, a proto se také mistrovství světa počítačů pořádá od r. 1983 již každý rok. Počítač Mephisto je od r. 1984 nepřetržitě mistrem světa v kategorii šachových computerů. Roku 1984 vyhrál v Glasgowě, o rok později v Amsterodamu, r. 1986 zvítězil v Dallasu, následoval triumf v Římě, r. 1988 zvítězil v Almerii a v následujících letech si prvenství zopakoval v Portoroži – 1989, 1990 v Lyonu, 1991 ve Vancouveru, 1992 ve Vídni a loni v New Yorku.

Dnešní počítačový šachový mistr světa má kapacitu programové paměti 4 MByte, jeho knihovna zahájení obsahuje přes 200 000 polotahů, jeho mozek tvoří mikroprocesor 68 000/68 020 a „myslí“ v každé pozici 8 tahů dopředu.

Mají ještě mistři šanci?

Současný mistr světa není šachovou veřejností příliš uznáván. Anatolij Karpov (*1951), jehož herní projev připomíná slavného Capablancu, se stal mistrem světa opět loni přesvědčivým vítězstvím 12,5 : 8,5 nad Holanďanem Janem Timmanem, který kraluje ve světových žebříčcích až kolem 30. místa (!). Svůj titul získal Karpov poprvé r. 1975, kdy se stal vítězem kandidátských vyřazovacích turnajů o právo boje s mistrem světa, už tehdy legendárním Bobby Fischerem (*1943). Ve finále na 24 partií porazil nejtěsnějším poměrem velkého bojovníka Viktora Korčného (*1931) 3 : 2 při 19 remízách. Ani jeden z nich tehdy netušil, že vlastně hrají o titul, neboť Fischer se nepohodl s Mezinárodní šachovou federací FIDE (založenou r. 1924) a o svůj titul přišel bez boje. O 10 let později porazil Karpova geniální Ázerbájdžánec Garri Kasparov (*1963) a stal se tak nejmladším mistrem světa všech dob. Loni výrazně porazil světovou dvojku, nadějného Angličana Nigela Shorta (*1965). Pro spory s FIDE byl svého mistrovského titulu zbaven. Také on nebyl poražen v boji o titul nejlepšího šachisty naší planety, ale je jako mistr světa uznáván šachovou veřejností.

Anatolij Karpov svou partii s Mephistem r. 1990 prohrál a další bývalý mistr světa (1960-1961) a přeborník na bleskovou hru Michail Tal (1936-1992) prohrál na 29. šachové olympiádě v Novém Sadu s Mephistem v poměru 2 : 4. Teprve v dalších deseti partiích dosáhl lepšího výsledku 5 : 5. K těmto výsledkům je nutno podotknout, že Tal porazil v bleskové hře jak Karpova, tak Kasparova!

Prováděly se rovněž pokusy, při nichž hrál živý šachista proti několika počítačům, přičemž ze strany strojů se hrál ten tah, který volilo nejvíce počítačů. V tomto měření sil již nemá šachista žádné šance. Výhodou počítačů je obrovská „neochvějná“ paměť a analýza velkého množství kombinací. Výhodou člověka nadále zůstává abstraktní myšlení, cit a intuice, které nelze matematicky postihnout a počítač „naučit“. Na druhé straně nezná stroj pojem časové tísně, únavy a nervů.

Šachový 32bitový počítač Mephisto má koeficient ELO, kterým se měří síla šachistů podle turnajových výsledků podobně jako u tenistů, kolem 2 350 bodů, což odpovídá úrovni mezinárodního velmistra. Současný nejlepší hráč světa Garri Kasparov má ELO kolem 2 800 bodů, ale i on je přesvědčen, že za několik málo let nebude mít proti počítači žádnou naději na vítězství.

Každá zábava něco stojí

Počítače jsou mezi šachisty velmi oblíbené, protože se od nich může každý něčemu přiučit, může volit stupně obtížnosti a měnit je i během hry, může počítač požádat o radu v kterémkoli úseku hry, může mu zadávat šachové problémy a kvízy, počítač mu pomáhá analyzovat přerušené partie apod.

Každá „radost“ ovšem něco stojí, a tak musí náš milovník královské hry zaplatit za dobrý stroj kolem 35 000 – 40 000 Kč. Je to však investice, která se rozhodně vyplatí. Počítače Mephisto hrají rychle a kvalitně. Při každém tahu bere Mephisto v úvahu přibližně milion variant a během jedné partie promyslí více tahů, než se sehrálo v šachových partiích za posledních sto let!

Počítač je rovněž dobrým společníkem starších osamělých lidí, pro které je aktivní duševní odpočinek zvláště důležitý.

Programy

K našim nejrozšířenějším šachovým programům patří CYRUS, SARGON a CHESSMASTER 2000, resp. CHESSMASTER 2200. První dva mají líbivě zpracovanou grafiku, ale nehrají příliš kvalitně. Programy řady CHESSMASTER jsou vhodné pro hráče s I. výkonnostní třídou (ELO asi 2 000 bodů). Ještě silnější je program PSION v 11. třídě obtížnosti s časovým limitem 4 minut na tah.