Aktuální číslo:

2023/6

Téma měsíce:

Signál a šum

Obálka čísla

O tom, jak něco je

 |  5. 4. 1994
 |  Vesmír 73, 183, 1994/4

Existují takové nevinné otázky, jako třeba „Co je to dům?“ nebo „Co je to zlatohlávek?“ (na tu si můj věrný čtenář asi vzpomene) nebo třeba „Co je to věda?“, „Co je to hra?“, případně „Co je to?“ (při té poslední otázce bychom měli na něco ukázat prstem). Zdá se, že takovéto otázky samy o sobě vůbec nic nepředpokládají, že jimi tazatel nevyjadřuje nic víc než jakousi elementární neznalost.

Ne tak docela. Všechny tyto a podobné otázky se neobejdou bez onoho nejběžnějšího, přitom však nejzáludnějšího slůvka „je“. A tak prostě již tím, že jsou vysloveny, cosi předpokládají (aspoň za normálních okolností): totiž, že to či ono vůbec jest, či aspoň že je myslitelné, že to jest. Jde tedy o nějaké jsoucno, které dovedeme buď pojmenovat (dům, zlatohlávek, věda, hra), nebo na něj ukázat prstem, a které nám dokonce stojí za to, abychom se ptali po jeho povaze.

Na otázku „Co je to...?“ můžeme dostat mnoho rozmanitých odpovědí. Nejčastěji se dovíme z čeho se to skládá, co k tomu patří, k čemu je to dobré, jak se to řekne jinak, případně jak se to rozliší od něčeho, co už to není. Jen na to „je“ se obvykle zapomíná, neprávem. A tak vlastně nedostáváme (a vlastně ani nečekáme) odpověď na cosi podstatné: jak to či ono je, jaký je modus bytí nějakého jsoucna.

Nejméně problémů nám to dělá, když to, na co se ptáme, je nějaká věc, třeba dům. Dům má látku a tvar, někdy účel, a to ostatní, jako třeba, že to někdy a nějak vzniklo, že to trvá a že se to časem mění, to vše jako by hrálo podružnou roli. Zvolme však jiný příklad, řekněme hru. Co je to hra, jako třeba šach? Je to věc? Nevěřili byste, co je kolem nás věcí, které nejsou věci.

Začněme důležitým rozlišením (o které se v běžné mluvě stará spíše kontext): hra – představme si šach – daná souborem pravidel jak hrát (a k tomu případně i teorií jak dobře hrát) je něco dosti jiného než nějaká jednotlivá partie téže hry, což je – v případě šachu – delší či menší posloupnost tahů vyhovující dotyčným pravidlům.

Další rozlišení: takto formálně pojatá partie je jedna věc a její aktuální hraní, čili její konkrétní sehrávka v reálném čase, prostoru, s konkrétními hráči a za konkrétních okolností, je věc druhá. Analogicky lze rozlišit hru definovanou jako soubor pravidel (spolu s teorií) od téže hry, chápané však v její historické proměnnosti, jako něco, co někdy vzniklo, vyvíjelo se a i dále se může vyvíjet jako diachronní entita (tím, že se mění její teorie, někdy i pravidla). Máme tak tento diagram:



Levá část diagramu se vztahuje k vnitřní struktuře hry, pravá k jejímu reálnému bytí v čase a prostoru. Chceme-li o nějaké hře hovořit obecně jako o jsoucnu a zajímat se, jak je, jaké je její bytí, musíme mít v patrnosti tento diagram jako celek, nikoliv jen jeden z jeho vrcholů.

Zajímavý je vztah mezi horní a dolní částí našeho diagramu. Pro hru jako dějinný proces platí zcela jiné časové měřítko, než pro její reálné sehrávky. Prvé se měří na roky a staletí, druhé na minuty a hodiny. Přesto existuje obousměrná interakce mezi oběma úrovněmi: konkrétní sehrávky se řídí současnými pravidly hry, případně její teorií, a obráceně, tato pravidla, a zejména teorie se mohou zvolna vyvíjet pod vlivem (mnoha) konkrétních sehrávek. Již proto je třeba chápat uvedené rozlišení jen jako heuristickou pomůcku, poukazující na různé stránky či projevy téhož jsoucna. Jak vidno jeho modus bytí nemusí mít tu jednoduchost, na jakou jsme zvyklí u věcí, na které si můžeme sáhnout.

Zvolil jsem hru jen jako příklad. Se zcela obdobnou situací se setkáme u mnoha jiných entit, které se projevují vždy ve dvou rozličných úrovních, jedné s většími a druhé s menšími měřítky času (i prostoru). Pár příkladů: přirozený jazyk (s konkrétními promluvami), biologický druh (s živými jedinci), věda (s vědeckými objevy), paměť (se vzpomínkami), nemoc (s onemocněními). Na nižší úrovni se setkáváme s konkrétními, oddělenými nebo oddělitelnými výskyty či projevy dotyčné entity, která sama má na vyšší úrovni jen jakousi latentní a nemateriální, zato však spojitou existenci, uloženou zpravidla ve struktuře, vlastnostech, znalostech či schopnostech nějakého substrátu, například lidské komunity.

Právě tato spojitá existence na vyšší úrovni dovoluje, abychom ony výskyty na nižší úrovni považovali za projevy jedné a téže entity.

RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D., (11. 10. 1938 – 25. 4. 2021) po vyloučení z internátní Koleje krále Jiřího pro „buržoazní původ“ dokončil základní školu v Praze a poté se vyučil jemným mechanikem. Později však večerně vystudoval střední školu a večerně také automatizaci a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT (1961–1966). V letech 1969 až 1971 postgraduálně studoval na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde získal doktorát v matematické informatice. Po návratu se v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV zabýval teorií automatů. Z politických důvodů musel ústav v roce 1979 opustit a až do roku 1989 se živil jako programátor v družstvu invalidů META. Nespokojil se však s prací pro obživu. Organizoval bytové semináře, věnoval se samizdatové literatuře. Po sametové revoluci od listopadu 1989 do června 1990 působil v Koordinačním centru Občanského fóra. V polovině roku 1990 se stal spoluzakladatelem a prvním ředitelem transdisciplinárního pracoviště Centra pro teoretická studia UK a AV ČR. Nadále se zabýval kybernetikou, umělou inteligencí a kognitivní vědou, v souvislosti s transdisciplinaritou jej zajímala komplexita, emergentní jevy, vznik vědomí. V roce 1992 se habilitoval v oboru umělá inteligence. Do roku 2018 přednášel na MFF UK. Od srpna 1990 do konce roku 2019 byl šéfredaktorem časopisu Vesmír. Stejně jako v CTS i zde svou zvídavostí i šíří zájmů propojoval vědce, filosofy, umělce. Editoriály, které psal do Vesmíru, daly vznik knihám Otevřené oči a zvednuté obočí, Zvednuté oči a zjitřená myslZjitřená mysl a kouzelný svět. (Soupis významnějších publikací)
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Včely chodí do tanečních

Včely chodí do tanečních

Kateřina Bezányiová  |  29. 5. 2023
Dělnice včely medonosné (Apis mellifera) umějí svým kolegyním v úlu sdělit, kde se nachází zdroj potravy, za kterým by se měly jako rekrutky...
Signál a šum ve fyzice částic

Signál a šum ve fyzice částic

Tomáš Davídek  |  29. 5. 2023
Ve vědách je šum – na rozdíl od české státní hymny – nežádoucím jevem provázejícím každé měření. Není to však jediná obtíž, s níž se musí...
Zvuk a jeho kvality

Zvuk a jeho kvality uzamčeno

Většina z nás žije celý život obklopena zvukem. Někdy by se chtělo říci hlukem, ale je zřejmé, že některé zvuky jsou pro nás žádoucí, ba i...