Nová recyklační technologie

Když v televizním přístroji lupne, obrazovka náhle ztmavne a další oprava se již nevyplatí, skončí televizor na smetišti.

Ve Spolkové republice Německo je toto osudem asi tří milionů televizních přijímačů ročně. Kdyby se skládaly jeden vedle druhého, vytvořily by řetěz dlouhý z Berlína do Moskvy. Tak zmizí jen ve skládkách v Německu okolo 54 000 tun skla, 3 000 tun železa a 21 000 tun barevných kovů včetně 4 500 tun dnes již strategicky významné mědi a mnoha tun cínu. Vzniklé národohospodářské ztráty jsou značné, uváží-li se navíc, že světová ložiska mědi a cínu jsou téměř vyčerpaná.

Patrný je i vliv na životní prostředí. Ročně se ve vyřazených televizorech dostane do přírody okolo 6 tun prudce jedovatého kadmia. Stříbřitě lesklý bílý kov slouží vedle stříbra, cínu a těžkého kovu europia (at. č. 63) k vnitřní úpravě elektronek. Haldy dosloužilých přístrojů hyzdí krajinu, neboť nepodléhají přirozenému rozkladu tak rychle, jak by si jejich původní majitelé asi mnohdy i přáli.

To si konečně uvědomil i německý Odborový svaz pro rozhlas a televizi (DRFFV) a docílil toho, že zástupci jednotlivých obchodních organizací budou hledat nápravu nynější situace na základě dobrovolných dohod s Ministerstvem pro životní prostředí. Odborový svaz navázal již počátkem roku 1990 spolupráci také s Centrálním svazem pro elektrotechniku a elektronický průmysl. Výsledkem je mimo jiné to, že všichni výrobci televizorů musí předložit úplný seznam použitých součástek a obsahy použitých jedovatých a těkavých látek.

Ale především byla pod tlakem těchto organizací uvedena do provozu ještě r. 1990 provozovna na recyklaci starých televizorů. Ekonomický efekt byl hned od počátku značný a celý projekt tím i velmi úspěšný. Již za několik týdnů od zahájení práce projevilo zájem o podobný podnik i sousední Maďarsko. Také zde byla ještě v průběhu roku 1990 zavedena nová recyklační dílna se 70 zaměstnanci, schopnými zpracovat kolem 600 000 starých televizorů ročně.

Ve Spolkové republice Německo jdou však ještě dále a pan Reinhard Wietasch z Göttingenu má dnes již připravený podrobný projekt i na recyklaci dosloužilých ledniček a mrazáků. Řízená recyklace těchto produktů má obrovský význam pro životní prostředí vzhledem ke škodlivosti používaných chladicích náplní, ovlivňujících stále se rozšiřující ozonovou díru.

Pan Wietasch se pochlubil novinářům, že promyšlení celé akce recyklační technologie mu trvalo asi jen půl roku. Celý postup je založen na minimálních nákladech energie a ruční práce. Nejprve se odmontuje zadní kryt přístroje, vyjme se vlastní zařízení a odstraní se elektronky. Kovy se třídí na speciálních drtičích, plasty se granulují a slouží k výrobě různých tvárnic a odhlučňovacích obkladů, některé druhy lze využít jako vstupní surovinu pro výrobu nových plastů. Elektronky se otvírají pod vodou a s překvapivě vysokou efektivitou se zužitkovávají.

Z každého televizoru zbude v průměru pouhých neuvěřitelných 300 gramů pravého odpadu. Ale zdá se, že i ten by mohl brzy najít využití, protože se v současné době testuje jako posypový materiál.

Každý zájemce o novou recyklační technologii obdrží veškerou dokumentaci ve Středisku odpadových technologií v Göttingenu a serióznost dosahovaných výsledků za poslední téměř 3 roky od první praktické realizace lze ověřit i osobní návštěvou některé z provozoven.