Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Lidská krev – zboží, nebo dar?

 |  5. 2. 1994
 |  Vesmír 73, 89, 1994/2

Situace kupodivu není tak jednoduchá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Celý řetězec předcházející podání přípravku vyrobeného z lidské krve má v podstatě 4 účastníky:

  • „dárce“ (nenechme se svést jazykovou podobou tohoto slova, dárce může být stejně dobře „prodejcem“),
  • zpracovatele,
  • zdravotníka, který přípravek podává,
  • příjemce.

A mezi těmito účastníky jsou vztahy nerovnovážné, každý z nich má pochopitelně odlišné cíle a zájmy.

Zájem nemocného je dostat za přijatelných finančních podmínek bezpečný a účinný léčebný přípravek. Zájem zdravotníka je uspokojit potřeby nemocného s minimálním rizikem nežádoucích komplikací (a jejich právních a finančních následků, ev. dopadu na odbornou pověst). Vztah mezi pacientem a zdravotníkem má ekonomickou povahu, pacient platí (ať již přímo, nebo formou pojištění, daně ap.) a zdravotník poskytuje službu za náležitou odměnu.

Zájem zpracovatele krve a výrobce přípravků je ve své podstatě rovněž ekonomický – poskytnout nemocnému a jeho lékaři přípravek požadované kvality a bezpečnosti s minimálními náklady (a maximálním ziskem). Vztah zpracovatele k dárci je také svou povahou ekonomický. „Dárce“ je pro zpracovatele „dodavatelem suroviny“.

A zájem „dárce“? Ten může být ekonomický (u placeného dárcovství), nebo jen dán čistým altruizmem a snahou někomu pomoci (rozbor motivace jednotlivých dárců by sám poskytl materiál na několik studií). Problematika dárcovství má dvě zcela oddělitelné polohy – zdravotnickou a etickou.

Z hlediska zdravotnického je jednoznačně výhodnější dárcovství neplacené. Rozsáhlé studie jasně prokázaly, že krev odebraná placeným dárcům přináší příjemci vyšší riziko přenosu infekce (dárce motivovaný ziskem častěji nepřizná některé rizikové faktory). I když se tyto studie prováděly především v “kapitalistické“ cizině, nemůžeme dlouhodobě obstát s tvrzením, že „u nás je to jiné“. Mimochodem – podobné výsledky ukázaly studie u tzv. „příbuzeneckých“ odběrů. Dárce pod silným sociálním tlakem, ať již úmyslně, nebo podvědomě, rizikové faktory častěji zatajuje. A spolehnout se jen na laboratorní vyšetření? Všichni jistě tušíme, že každé vyšetření může selhat. A u vyšetření nosičství HIV je možnost selhání zašifrována přímo do způsobu vyšetřování. Prozatím jsme totiž schopni vyšetřovat pouze přítomnost protilátky proti HIV, a než se protilátky po infekci vytvoří, může trvat někdy 3 a jindy 8 týdnů (do té doby je infekční dárce laboratorními testy nezjistitelný). Nic naplat. Z důvodů zdravotnických potřebujeme vzdělané a spolehlivé dárce, ochotné přiznat i rizikové faktory ve svém chování.

Také úvahy v etické rovině vyznějí ve prospěch dárcovství neplaceného. Pomineme-li skutečnost, že podle Listiny základních lidských práv se lidské tkáně a orgány předmětem obchodu nesmějí stát, musíme si položit následující otázky:

  • Je možno po “dárci=prodejci“ požadovat záruky kvality?
  • Nese dárce odpovědnost za „skryté vady“?
  • Je dárce postižitelný za nedodržení „smlouvy“?
  • Kolik vlastně stojí jedna krvinka?
  • Jak se stanoví cena - podle zákonů nabídky a poptávky?
  • Lze zabránit „dárcům=prodejcům“ v kartelové dohodě a vydírání příjemců?
  • Je nějaký rozdíl mezi krví a jinými tkáněmi?
  • Je-li možno obchodovat s krví, je možno obchodovat s jinými tkáněmi (s kožními štěpy, s ledvinou pro transplantace, vytvoříme ceník „lidských drůbků“)?

Po zvážení všech pro a proti pochopíme, proč se Světová zdravotnická organizace, zdravotní výbor Rady Evropy, Federace Červeného kříže a Červeného půlměsíce a mnohé jiné organizace dohodly na podpoře dobrovolného a bezplatného dárcovství (podle definice je možná pouze úhrada nákladů, které dárce měl ve spojení s odběrem, případně drobné „propagační“ dárky, občerstvení ap.)

Komu však dárce krev daruje? Zpracovateli, zdravotníkovi, který přípravek podává? To asi nikoli. Je to dar určený nemocnému. Z toho vyplývá, že ani zpracovatel, ani zdravotník nemůže „dar“ nemocnému prodávat.

Krev a přípravky z ní vyrobené musí zůstat darem dárce nemocnému. Aby však krev k nemocnému našla cestu, musí zpracovatel i zdravotník vyvinout určité úsilí, tedy poskytnout nemocnému – budoucímu příjemci přípravku – určitou službu. Tato služba sama o sobě se může stát předmětem „obchodu“ v řetězci zpracovatel-zdravotník-příjemce, a může tedy být finančně oceněna.

Cenu za poskytované zdravotnické služby jsme si zvykli již počítat. Z etického hlediska je pro nás patrně přijatelná i představa úměrného zisku při jejím poskytování, i když bychom asi v případě manipulace s životně důležitým darem dali přednost tomu, kdo za poskytnutí služby účtuje „nákladovou cenu“ a nevytváří zisk. Důležité je si uvědomit, že „cena“ nijak neodráží hodnotu původního daru, ta je nevyčíslitelná.

Pokud dojdeme k závěru, že lidská krev představuje dar člověka člověku, vyloučíme možnost, že bychom ji považovali za zboží. V takové situaci je nesmyslné vztahovat na ni a přípravky z ní vyrobené zásady volného pohybu zboží (volně se mohou pohybovat nejvýše služby spojené se zpracováním krve). Pohyb krve a přípravků z ní vyrobených musí trvale zůstat pod kontrolou dárců krve a zdravotnických institucí odpovědných za snižování rizika přenosu infekčních chorob, ať již státních, nebo nadnárodních (hygienicko-epidemiologická služba v našem pojetí nebo „public health system“ v pojetí západní Evropy) například i proto, že zpracovatel není nikdy majitelem „obsahu“ jím nabízeného přípravku.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Medicína
RUBRIKA: Diskuse

O autorovi

Petr Turek

MUDr. Petr Turek, CSc., (*1955) vystudoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. V Ústavu hematologie a krevní transfuze se zabývá problematikou krvácivých chorob a transfuzní službou.

Doporučujeme

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Ondřej Vrtiška  |  12. 10. 2018
Co nám studium zaniklých civilizací může říct o té naší? I tomu se bude věnovat přednáška Učené společnosti ČR, kterou v úterý 16. října přednese...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné