Geminga nejsou jen houby s octem

V milánském dialektu znamená „geminga“ něco jako houby s octem, neboli „nic tu není“. Právě tak nazvali astronomové objekt, který v letech 1972-3 rozpoznala umělá družice Země SAS-2 v pásmu záření gama (energie nad 100 keV) a posléze výkonnější družice COS-B, pracující v letech 1975-1982. Ukázalo se, že Geminga je třetím nejintenzivnějším zdrojem tvrdého záření gama na celé obloze; tehdy bylo takových zdrojů rozlišeno jen 25, neboť fotony gama jsou vzácné a je třeba je akumulovat po dlouhou dobu, aby se odlišily zdroje od šumu pozadí. Roku 1983 se zdroj podařilo odhalit také v oboru rentgenového záření, což umožnilo přesněji určit jeho polohu v souhvězdí Blíženců; tak dostal označení 1 E 0630+178, což jsou vlastně zkrácené astronomické souřadnice objektu.

Název Geminga tak slučuje označení souhvězdí (Gemini) a fakt, že objekt silně září v oboru gama. V ostatních oborech spektra je jeho záření zřejmě zcela nepatrné - dodnes se jej nepodařilo nalézt v pásmu rádiových vln, a v optickém oboru září zcela nicotně jako hvězda 25,5. hvězdné velikosti (tj. asi stomilionkrát méně než nejslabší hvězdy viditelné očima - proto ty houby s octem). Poprvé byl opticky ztotožněn r. 1984 teleskopem CFHT na Havajských ostrovech s průměrem primárního zrcadla 3,6 m a polovodičovým detektorem typu CCD.

Kusé údaje o zdroji Geminga až donedávna neumožňovaly vytvořit spolehlivou představu o fyzikální povaze objektu - zdál se ve všech směrech netypický až unikátní. Ke zlomu došlo až r. 1992 zásluhou rentgenové družice ROSAT, pracující v oboru měkkého rentgenového záření s vynikající prostorovou i časovou rozlišovací schopností. Jak oznámili J. Halpern a S. Holt, jeví rentgenová složka záření Gemingy periodické pulzace s periodou 0,237 s - jde tedy o rentgenový pulzar. Na základě objevu se podařilo postupně ukázat, že tato periodická složka je přítomna také v záznamech z družic COS-B a SAS-2; za celá dvě desetiletí se impulzní perioda Gemingy nezměnila. Podobně družice pro gama-obor COMPTON odhalila impulzy záření gama z Gemingy i v letech 1991-93. To vše prakticky znamená, že Geminga je rychle rotující neutronová hvězda s velmi silným magnetickým polem, jež na povrchu dosahuje intenzity 1,6.10⁸ T (v pozemských laboartořích lze na omezenou dobu dosáhnout polí pod 20 T). Obecně platí, že neutronové hvězdy vznikají gravitačním zhroucením a následným výbuchem velmi hmotných hvězd - tyto výbuchy se na dálku projevují jako vzplanutí supernov. Supernova Geminga vzplanula asi před 340 000 lety. To vše se dá vyčíst z nepatrných časových změn impulzní periody pulzaru.

Na přelomu r. 1992 a 1993 oznámili italští astronomové G. Bignami aj., že na loňských snímcích Gemingy je patrný malý úhlový posuv objektu, což v přepočtu znamená vlastní pohyb 0,17" za rok. To je poměrně hodně a svědčí to o tom, že supernova vybuchla relativně blízko, a z místa exploze se za tu dobu zřetelně vzdálila. (Za dalších 500 000 let dokonce opustí souhvězdí Blíženců a vstoupí do souhvězdí Rysa - takže pak to bude Lynga, což už ale není žádná slovní hříčka - jedině snad ve švédštině.) Odtud pak N. Gehrels a W. Chen odhadli, že Geminga byla v době výbuchu vzdálena méně než 100 světelných let od Země a jevila se našim praprapředkům na obloze jako objekt - 13. hvězdné velikosti - byla tedy o něco jasnější než Měsíc v úplňku. Vzniká tak otázka, zda pronikavé záření po výbuchu supernovy nemohlo ohrozit ozonovou vrstvu a tím i život na Zemi; skutečnost, že tu jsme, však nejspíš ukazuje, že úkaz nebyl tak katastrofický. Nebýt měření v oboru rentgenového a gama záření, zcela určitě bychom o tomto pozůstatku supernovy dodnes nic nevěděli, neboť současný optický projev je opravdu nicotný. Člověka tak maně napadá, kolik podobně významných nicot je dosud skryto před zraky pozemšťanů.