Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Geminga nejsou jen houby s octem

 |  5. 2. 1994
 |  Vesmír 73, 116, 1994/2

V milánském dialektu znamená „geminga“ něco jako houby s octem, neboli „nic tu není“. Právě tak nazvali astronomové objekt, který v letech 1972-3 rozpoznala umělá družice Země SAS-2 v pásmu záření gama (energie nad 100 keV) a posléze výkonnější družice COS-B, pracující v letech 1975-1982. Ukázalo se, že Geminga je třetím nejintenzivnějším zdrojem tvrdého záření gama na celé obloze; tehdy bylo takových zdrojů rozlišeno jen 25, neboť fotony gama jsou vzácné a je třeba je akumulovat po dlouhou dobu, aby se odlišily zdroje od šumu pozadí. Roku 1983 se zdroj podařilo odhalit také v oboru rentgenového záření, což umožnilo přesněji určit jeho polohu v souhvězdí Blíženců; tak dostal označení 1 E 0630+178, což jsou vlastně zkrácené astronomické souřadnice objektu.

Název Geminga tak slučuje označení souhvězdí (Gemini) a fakt, že objekt silně září v oboru gama. V ostatních oborech spektra je jeho záření zřejmě zcela nepatrné - dodnes se jej nepodařilo nalézt v pásmu rádiových vln, a v optickém oboru září zcela nicotně jako hvězda 25,5. hvězdné velikosti (tj. asi stomilionkrát méně než nejslabší hvězdy viditelné očima - proto ty houby s octem). Poprvé byl opticky ztotožněn r. 1984 teleskopem CFHT na Havajských ostrovech s průměrem primárního zrcadla 3,6 m a polovodičovým detektorem typu CCD.

Kusé údaje o zdroji Geminga až donedávna neumožňovaly vytvořit spolehlivou představu o fyzikální povaze objektu - zdál se ve všech směrech netypický až unikátní. Ke zlomu došlo až r. 1992 zásluhou rentgenové družice ROSAT, pracující v oboru měkkého rentgenového záření s vynikající prostorovou i časovou rozlišovací schopností. Jak oznámili J. Halpern a S. Holt, jeví rentgenová složka záření Gemingy periodické pulzace s periodou 0,237 s - jde tedy o rentgenový pulzar. Na základě objevu se podařilo postupně ukázat, že tato periodická složka je přítomna také v záznamech z družic COS-B a SAS-2; za celá dvě desetiletí se impulzní perioda Gemingy nezměnila. Podobně družice pro gama-obor COMPTON odhalila impulzy záření gama z Gemingy i v letech 1991-93. To vše prakticky znamená, že Geminga je rychle rotující neutronová hvězda s velmi silným magnetickým polem, jež na povrchu dosahuje intenzity 1,6.108 T (v pozemských laboartořích lze na omezenou dobu dosáhnout polí pod 20 T). Obecně platí, že neutronové hvězdy vznikají gravitačním zhroucením a následným výbuchem velmi hmotných hvězd - tyto výbuchy se na dálku projevují jako vzplanutí supernov. Supernova Geminga vzplanula asi před 340 000 lety. To vše se dá vyčíst z nepatrných časových změn impulzní periody pulzaru.

Na přelomu r. 1992 a 1993 oznámili italští astronomové G. Bignami aj., že na loňských snímcích Gemingy je patrný malý úhlový posuv objektu, což v přepočtu znamená vlastní pohyb 0,17" za rok. To je poměrně hodně a svědčí to o tom, že supernova vybuchla relativně blízko, a z místa exploze se za tu dobu zřetelně vzdálila. (Za dalších 500 000 let dokonce opustí souhvězdí Blíženců a vstoupí do souhvězdí Rysa - takže pak to bude Lynga, což už ale není žádná slovní hříčka - jedině snad ve švédštině.) Odtud pak N. Gehrels a W. Chen odhadli, že Geminga byla v době výbuchu vzdálena méně než 100 světelných let od Země a jevila se našim praprapředkům na obloze jako objekt - 13. hvězdné velikosti - byla tedy o něco jasnější než Měsíc v úplňku. Vzniká tak otázka, zda pronikavé záření po výbuchu supernovy nemohlo ohrozit ozonovou vrstvu a tím i život na Zemi; skutečnost, že tu jsme, však nejspíš ukazuje, že úkaz nebyl tak katastrofický. Nebýt měření v oboru rentgenového a gama záření, zcela určitě bychom o tomto pozůstatku supernovy dodnes nic nevěděli, neboť současný optický projev je opravdu nicotný. Člověka tak maně napadá, kolik podobně významných nicot je dosud skryto před zraky pozemšťanů.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Astronomie a kosmologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jiří Grygar

RNDr. Jiří Grygar, CSc., (*1936) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně a Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Ve Fyzikálním ústavu AV ČR se věnuje výzkumu interagujících dvojhvězd a astrofyzice vysokých energií. Je zakládajícím členem Učené společnosti ČR.
Grygar Jiří

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné