Budoucnost - biologická poušť

Článek Martina Braniše dobře popisuje současný stav poznatků o druhové rozmanitosti života na Zemi a pozorovaném rychlém úbytku biologických druhů a je pro čtenáře Vesmíru jistě velmi poučný.

V článku obsažené tvrzení, že hlavní příčinou ohrožení biologické diverzity na Zemi je exponenciální růst lidské populace, však nepovažuji za správné. V řadě států včetně České republiky se počet obyvatel zvyšuje jen mírně anebo vůbec ne, a přesto i na jejich území lze pozorovat neustále se zrychlující pokles počtu biologických druhů.

Jiní autoři často uvádějí jako hlavní příčiny poškozování biosféry a úbytku biologických druhů kromě zvyšování početnosti lidské populace také kořistnický přístup člověka k využívání přírodních zdrojů, jeho nedostatečnou znalost a nerespektování ekologických pravidel a konstrukční nedokonalost používaných technických zařízení. Avšak ani oni nemají pravdu.

Všechno toto jsou jen důsledky jednoho pozoruhodného evolučního procesu, při němž dochází k postupnému přechodu lidské psychické činnosti z biologických mentálních struktur (lidských bytostí) do abiotických struktur (umělých inteligentních strojů). V důsledku tohoto „stěhování“ lidské psychické činnosti se na jedné straně nesmírně rozvíjí technika dosahující svého vrcholu ve strojích s umělou inteligencí a na druhé straně postupně zaniká biosféra a její obrovské množství rostlinných a živočišných druhů.

Tento evoluční proces začal v okamžiku, kdy pračlověk vyrobil první nástroj, a skončí pravděpodobně již za několik set až několik tisíc let, kdy zanikne i člověk jako biologický druh (lidská psychická činnost, inteligence, vědomí budou dále existovat a vyvíjet se na základě abiotických materiálních struktur). Číselné údaje uváděné ve výše citovaném článku jsou v souhlase s touto předpovědí.

Petr Molík

Autorova odpověď:

S námitkou, že jedinou příčinou ohrožení biologické diverzity na Zemi není jen exponenciální růst lidské populace, souhlasím. Nicméně ve svém článku jsem se nechtěl věnovat jevům dalším, podle mého druhotným. Je evidentní, že tam, kde došlo k demografické revoluci a populace již neroste exponenciálně, dokonce stagnuje, výrazně stoupá křivka lidské materiální spotřeby, tedy i exploatace přírody. Snižuje se tedy i kapacita únosnosti území (carying capacity). Troufám si tvrdit, že vše přichází až po populačním boomu, jako jeho následek.

Hlavní idea dopisu dr. Molíka se však netýká předmětu mého článku. Je zaměřena na osud lidstva v budoucnu. I tam však mohu doplnit několik dalších alternativ, ovšem již jen ve formě spekulací (tak jak by měl nazývat své úvahy i dr. Molík).

Konec lidstva si lze představit též jako výsledek celoplanetárního válečného (nejspíše jaderného) konfliktu, který může valnou část života (včetně člověka) zlikvidovat úplně. Další možnost je prozaičtější. Řada filantropů mě asi přísně odsoudí, ale lidstvo se ve své dlouhé historii chová téměř stejně, jako populace bakterií v Petriho misce s živným médiem. Po počáteční pomalé fázi roste exponenciálně a vyčerpává exponenciálně i živiny (zdroje), které má k dispozici. Navíc lidská společnost (podobně jako bakteriální kultura) znečišťuje své prostředí zplodinami látkové výměny (odpady, polutanty). Celý proces je tak přirozený, že nemá smyslu hovořit o vyčleňování člověka z přírody. Jelikož nic nenasvědčuje tomu, že by uvedené trendy měly zpomalující tendence (jak uvažuje i dr. Molík), můžeme očekávat někdy ve vzdálenější budoucnosti zánik lidské společnosti (populace) na základě jednoduchých pravidel daných vztahem mezi organizmem a omezenými zdroji v jeho prostředí. Nastoupí-li na místo nový druh schopný progresivní evoluce s patřičnou ekologickou valencí, bude to jen dobře. Je však těžko dnes odhadnout, který to bude.

Možná také, že začne člověk s budováním umělé inteligence na základě genových manipulací, tedy na čistě biologickém základě. Ukazuje se, že schopnost uchovat a přenášet informace tímto způsobem je daleko účinnější a méně energeticky náročná.

Uvažovat nebo neuvažovat o budoucnosti člověka na abiotickém základě je podle mého nejen zatím ve sféře spekulací, ale i trochu zavádějící. Jednak vznikal i dnešní život z abiotických prvků a sloučenin (kreacionisté nechť prominou), a pak, pokud přisoudíme „budoucím robotům“ základní atributy života, musíme u nich předpokládat nejen reprodukci (samovýrobu) a výměnu látkovou (transformaci energie), ale i evoluci. Těžko tedy můžeme dnes předvídat, zda si budoucí forma existence hmoty, které se dnes říká živá, zachová lidskou psychickou činnost, lidskou inteligenci, lidské vědomí apod. Dal bych jí šanci vyvíjet se po svém. Bude-li tedy tato forma žít, proč jí říkat abiotická? Bude se muset také nějakým podmínkám přizpůsobovat. Obávám se však nejvíc toho, že tak jak entropie „řádí“ v naší lidské společnosti, kdy na udržení funkčnosti stále komplikovanějšího systému potřebujeme stále více energie a informací, překoná nakonec tato nenasytná potvora (tedy entropie) i roboty. Možná na sklonku své civilizace začnou manipulovat s ryze anorganickou DNA. Bez záměru zlehčovat názor dr. Molíka kladu tedy otázku: Kdo přijde po robotech?

Martin Braniš