Příspěvky k seznání poměrů a květeny útvaru kamenouhelného v Čechách,

(Dodatek z Vesmíru 1, 37, 1871/5)

Nyní zbývá nám ještě promluviti o zachování rostliných otisků zkamenělých. Dle dosavádní zkušenosti lze tu rozeznávati více možných případů, z nichž pak hlavně dva spůsoby udržení zvláště častými ba obyčejnými býti se zdají. Mohouť se totiž rostliny zkamenělé udržeti tak, že původní živá rostlina zahalena byla do bahna nebo do nějaké hmoty, tak že potom ni vzduch ni voda přístupu k ní neměly. Tím ovšem zachráněna zůstala před spráchnivěním a hnilobou a přeměnila se "cestou suchou" v uhlí. Podobného druhu otisky představují nám vzácný velký herbář květeny pravěké, dávno vymřelé.

Jsou to pomníky vlastní druhdy velkosti své, nerozborné katakomby mohutné flory oné, která po tisíciletích tytýž jen v zakrnělých zbytcích se nám dochovala.

Druhý spůsob udržení je jaksi opakem prvějšího. Zde rostliny, zvláště veliké kmeny, vlivem vlhka, vody a vzduchu ztrouchnivěly buď úplně nebo alespoň u větší části, tak že se nám dochovaly jediné otisky, nikoliv ale původní v uhlí přeměněné rostliny. Staloť se asi následovně: Rostlina ležela v nějaké hmotě měkké, která celou ji obalivši jako pouzdro, uvnitř věrný otisk zevnějších jejích forem přijala; když pak ztrouchnivěla anebo úplně vyhnila, vniklo do prázného místa obyčejně bahno a vyplnilo opět všecky mezery, které původní rostlina v pouzdru po sobě zůstavila. Během dob a různou změnou tvoření se vrstev geologických zatvrdla hmota tato co hornina úplně až konečně za dnů nynějších zase objevena přináší nám v horninách otisky - avšak jenom otisky - pravěkého rostlinstva.

Ovšem pozorujeme spůsob tohoto zachování otisků jen při velkých kmenech a mocnějších rostlinách, neboť při listech menších a částkách jemnějších nelze si ani podobný postup domysliti. ¹⁾

Většina otisků rostlinných v útvaru kamenouhelném je nyní juž v tak dokonalých exemplářích poznána, že můžeme podle vylíčených tvarů rostlinných skutečně podobu tehdejších lesů poněkud sobě představiti. Celkem sestávaly pralesy jen ze stromů nekvětoucích, jichž jediná ozdoba vynikala krásnou rýhovanou a jizvami pravidelně posetou kůrou. Nepřesahovalyť sice stromy tehdejší výšku a mohutnost nynějších stromů v pralesích, poněvadž ale náležely vesměs skorem k řádům, jichž zástupci za našich časů tvoří jen nízké, dílem plazivé rostlinky, měly lesy kamenouhelné zvláštní, přírodě nynější naprosto cizí, neznámý ráz.

Hlavní část jich tvořily Sigillarie a Lepidodendron, jež pak vespolně jaksi o přednost závodily. Hojné vrstvy pokácených a odumřelých těchto stromů tvoří vlastní a nejlepší materiál kamenného uhlí. - S těmito zároveň vypínaly se nebetyčné, štíhlé Kalamity, jež nejvíce na pobřežích vod bujněly. Zem, na níž flora útvaru kamenouhelného vyrůstala, byla vesměs vlhká a bahnitá, vzduch okolní rovněž vlhký, výpary přesycený a nebe tehdejší zajisté pokrývalo se ustavičnou mlhou. I podnebí bylo mírnější, stejnější než za dnů našich.

Obraz krajiny takové byl smutný, příšerný, jak vyskytuje se dodnes na některých osamělých ostrovech v moři tropickém.

V celé krajině neruchomé životem, dunící jediné temným dutým praskotem přežilých velikánů rostlinných a opět jemným listím mladšího pokolení rostlinstva šelestící, zříme vlastnosti zpovlovně a tiše ukládajících se vrstev.

Ještě před ukončením ukládání se útvaru kamenouhelného staly se na tehdejší pevnině značné převraty; některé části její vynořily a povznesly se nad hladinu, jiné vyšiny opět sklesly v rokle a údolí a tak přihodilo se, že mnohá ložiska rašeliny tehdejší byvše pod hladinu jezerní ponořena pískem i bahnem se pokryla. Nad rašelinou rostoucí květena zachovala se nám potom v otiscích.

Na mnohých pozůstalých březích opakovalo se později ještě jednou tvoření a vyvinování rašelin, avšak nedosáhlo více té bujnosti, té rozsáhlosti jako dříve, neboť materiál jejich obmezen byl více méně jen na kapradiny.

Objevování se otisků zkamenělin nemá pouze ceny vědecké, nýbrž sahá také hluboko do života a upotřebení praktického. Větší část rostlin, které jsme shora zejmena uváděly a popisovaly, vyskytuje se výhradně jen v útvaru kamenouhelném, (některé ovšem nalezají se též v útvaru permském, - avšak zde vyhynují a ustupují znenáhla v následujících útvarech jiným, pozdějším, dokonalejším rostlinám). Při dolování na uhlí na nějakém místě jsou pak takové rostlinné otisky hlavními, rozhodujícími známkami a vůdci.

Kde při dolování se v horninách objevují, tuť je alespoň tolik jisto, že se nalézáme v útvaru uhelném. Kde jich ale není aneb naopak jiné zbytky cizí flory v otiscích se vyskytují, tam je práce marná a hledání uhlí dokonce zbytečné, neboť jenom naznačené rostliny žily druhdy v takých poměrech, že mohly mohutně vzrůstati a v rašeliny se ukládati, v nichž by později uhlí se utvořilo.