Impakt faktor lepší než stranická legitimace

Nejsa liškou chválící svůj kožich (nejsem placen z grantů, a tedy nejsem na úspěšné či neúspěšné straně), mohu si dovolit vstoupit do diskuse nestranně. Viktor Žárský, nepochybně vynikající biolog, nebyl už dlouho tak „mimo“ jako v tomto dopise. Zamíchal do diskuse o efektivitě grantového systému morální hodnocení uchazečů. Do diskuse o grantovém systému se vloudila antikomunistická agitka.

Nemohu posloužit statistickými daty, ale mám řadu kolegů a kamarádů, kteří přijali červenou knížku jako podmínku služebního postupu ve výzkumu. Ne pro víru, ale aby mohli mít vliv na to, co a jak se bude zkoumat. Nebyli komunisty, ale ředkvičkami. Lze to hodnotit jako morální poklesek, ale také jako zvýšení efektivity. Jaký rozdíl od připsání slavnějšího kolegy na grant nebo do článku, aby se zvýšila pravděpodobnost přijetí nebo publikace?

Nemyslím si, že by grantové agentury měly ambici hodnotit morální profil uchazečů, snaží se jen o efektivitu (aby bylo dosaženo cíle výzkumu) a finanční účinnost (aby se za dané peníze dosáhlo co nejvíce objevů). Dokonce se lze domnívat, že meziváleční vědci navrhující vylepšení lidského kmene sterilizací a vybíjením nekvalitních jedinců by byli grantově úspěšní: měli publikace, byli bráni vážně.

Zpátky k meritu diskuse – efektivitě grantového systému. Je na něm cosi zvráceného: základní výzkum je asi nejúspěšnější, když se co nejvíce poznatků a úvah sdílí co nejsnáze a nejrychleji. Soutěživý grantový systém podporuje utajení (až do publikace) a vede k přemíře publikací. Kdo se tím má brodit, než najde původní myšlenku! A paní Petáková (Vesmír 86, 605, 2007/10) má pravdu v tom, že nezbývá času na jiné, obecnější věci. Nechť se například redakce Vesmíru vyjádří, kolik dobrých autorů na výzvu k napsání popularizačního článku odpoví: píšu grantovou přihlášku. Jako mnoho dalších lidských samoorganizačních výmyslů je grantový systém špatný, ale nejlepší z toho, co jsme vymysleli. Jen je asi třeba být méně chamtivým.