Aktuální číslo:

2024/11

Téma měsíce:

Strach

Obálka čísla

Podivuhodné umění

 |  12. 11. 2004
 |  Vesmír 83, 603, 2004/11

Rozmýšlel jsem se co říct k tématu, kterým se v tomto čísle Vesmíru přímo či nepřímo zabývají hned čtyři příspěvky (s. 638–652) – totiž ku geneticky modifikovaným organizmům (GMO) a žhavým debatám o tom, zda se to má nebo nemá dělat. Ty žhavé debaty nejsou vlastně ani debaty, často jsou to spíš jen na sobě ne­závislé proklamace protilehlých táborů (tomu jsme se v dnešním čísle snažili vyhnout).

Jak jsem se tak rozmýšlel, napadlo mě, že jsem na tomto místě určitě už jednou o něčem takovém psal. Opravdu, našel jsem to, bylo to (přesně) před devíti lety. 1) Tedy rok před prvním komerčním využitím GMO ve Spojených státech. Neříkám to kvůli sobě, jen chci ukázat, že tok „věda–výzkum–využití“ si razí cestu historií zcela po svém, nedbaje všelikých debat a proklamací (tehdy jsem se odvolával na jednu takovou proklamaci proti genetickému inženýrství podepsanou 25 význačnými molekulárními biology).

V obdobných kontroverzích se zpravidla proti sobě šikuje na jedné straně odborná vědecká komunita a na druhé straně širší laická veřejnost. Avšak v případě GMO prochází hranice mezi tábory někdy dokonce napříč vědeckou obcí (jak je vidět i z našich článků). Ve zmíněné úvaze jsem do jednoho tábora řadil odborníky, kteří si budou zakládat na svých úspěších při manipulaci s geny a kteří svobodu vědeckého bádání budou obhajovat schopností vždy rozlišit, co je lidstvu a přírodě prospěšné a co nikoliv. Dnes bych dodal, snad trochu jízlivě, že jim v tomto rozlišování vydatně pomůže trh.

Z druhého tábora se naopak ozývají ti od­borníci, kteří si domýšlejí, představují a svou odborností stvrzují rozličné, převážně katastrofické možné následky činnosti badatelů tábora prvního. I oni se budou nejspíš tvářit, že dobře vědí, co je lidstvu a přírodě prospěšné a co nikoliv. Jejich myšlení zasahuje do vzdálenější budoucnosti, a (proto) jim trh tolik nepomáhá. Pomáhají veřejné emoce.

Oba tábory dnes existují. Mluvím spíše o tom, jak se prezentují navenek, i když jistě hrají roli všelijaké skryté síly (například finanční toky); ty ale ponechme stranou. Vlastně i pouhá analýza jazyka, který obě strany užívají, by nebyla bez zajímavosti. Jakmile slyšíme citově zbarvené výrazy jako (genetické) „znečištění“, „zamoření“, „únik do přírody“ a následné „šíření“, je jasné, z kterého tábora se varovný hlas ozývá. Opačnému táboru nezbývá než varovat před „snahou zabránit využití vědeckého poznání“ (vše cituji z tohoto čísla).

Onu úvahu před devíti lety jsem uzavřel dle svého zvyku váhavě: co my víme o tom, co je a co bude lidstvu a přírodě prospěšné a co škodlivé? „Pokud se neomezíme jen na ten nejužší horizont kolem nás a před námi,“ napsal jsem tehdy, „nevíme ani, co je to prospěšnost a co škodlivost. Definujte mi někdo, prosím, co je to plevel a co je to škůdce, řekněte mi, zda biodiverzita je prostředek nebo cíl, poučte mě, zda druh, který vytlačuje jiné druhy, je lepší nebo horší. Zda člověk, který vytváří nové druhy, je lepší nebo horší.“

Všichni víme, že zemědělství změnilo přírodu k nepoznání. Tam, kde vládla divoká, dobrodružná a rozrůzněná step, na které se vesele proháněl bezpočet druhů zvěře, malé, větší i největší, přišel člověk a založil půvabná políčka, šumící lesy, čisté rybníky a malebné vesničky. Vyšlechtil rozmanité odrůdy koňů, psů a akvarijních rybiček. Nakonec si ale vyrobil problémy, spory a kontroverze. Je lepší hodně dobrého, nebo méně lepšího? Co škůdci a škodná, komu škodí? Je správné chránit lesy před kůrovcem, anebo kůrovce před lidmi? A vůbec, je lepší hodně lidí, nebo méně lidí?

Jeden kolega mi vytkl, že se v eticky citlivých záležitostech zdráhám prozradit, jaký je můj vlastní názor, do kterého tábora se počítám, na čí straně stojím. Nevím. Nejvíc mě totiž baví hrát si s argumenty kterékoliv strany, překládat si je do slov méně nabitých emocemi a více logikou a zkoušet si, zda a které argumenty bych dovedl v nějaké učené disputaci obhajovat. Pravda, je to jen hra, ale o něčem mne samotného může poučit: o tom, co bych si přál.

Přál bych si třeba, aby se z dovednosti geneticky modifikovat rozličné organizmy, rostliny i živočichy vyvinul podivuhodný nový druh umělecké tvorby. Stromy s nejbizarnějšími tvary listů, pestrobarevné a světélkující variace motýlů a brouků, ptačí druhy s bohatým repertoárem zpěvů a popěvků, ladně tancující ještěrky, hodní lidé.

Poznámky

1) Viz úvodník „Inženýři živých věcí“, Vesmír 74, 603, 1995/11 (přetištěno v mé knize Otevřené oči a zvednuté obočí, 1998, s. 146).

Ke stažení

RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D., (11. 10. 1938 – 25. 4. 2021) po vyloučení z internátní Koleje krále Jiřího pro „buržoazní původ“ dokončil základní školu v Praze a poté se vyučil jemným mechanikem. Později však večerně vystudoval střední školu a večerně také automatizaci a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT (1961–1966). V letech 1969 až 1971 postgraduálně studoval na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde získal doktorát v matematické informatice. Po návratu se v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV zabýval teorií automatů. Z politických důvodů musel ústav v roce 1979 opustit a až do roku 1989 se živil jako programátor v družstvu invalidů META. Nespokojil se však s prací pro obživu. Organizoval bytové semináře, věnoval se samizdatové literatuře. Po sametové revoluci od listopadu 1989 do června 1990 působil v Koordinačním centru Občanského fóra. V polovině roku 1990 se stal spoluzakladatelem a prvním ředitelem transdisciplinárního pracoviště Centra pro teoretická studia UK a AV ČR. Nadále se zabýval kybernetikou, umělou inteligencí a kognitivní vědou, v souvislosti s transdisciplinaritou jej zajímala komplexita, emergentní jevy, vznik vědomí. V roce 1992 se habilitoval v oboru umělá inteligence. Do roku 2018 přednášel na MFF UK. Od srpna 1990 do konce roku 2019 byl šéfredaktorem časopisu Vesmír. Stejně jako v CTS i zde svou zvídavostí i šíří zájmů propojoval vědce, filosofy, umělce. Editoriály, které psal do Vesmíru, daly vznik knihám Otevřené oči a zvednuté obočí, Zvednuté oči a zjitřená myslZjitřená mysl a kouzelný svět. (Soupis významnějších publikací)
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Se štírem na štíru

Se štírem na štíru

Daniel Frynta, Iveta Štolhoferová  |  4. 11. 2024
Člověk každý rok zabije kolem 80 milionů žraloků. Za stejnou dobu žraloci napadnou 80 lidí. Z tohoto srovnání je zřejmé, kdo by se měl koho bát,...
Ustrašená společnost

Ustrašená společnost uzamčeno

Jan Červenka  |  4. 11. 2024
Strach je přirozeným, evolucí vybroušeným obranným sebezáchovným mechanismem. Reagujeme jím na bezprostřední ohrožení, které nás připravuje buď na...
Mláďata na cizí účet

Mláďata na cizí účet uzamčeno

Martin Reichard  |  4. 11. 2024
Parazitismus je mezi živočichy jednou z hlavních strategií získávání zdrojů. Obvyklá představa parazitů jako malých organismů cizopasících na...