Srpen ve vědě

Srpnová bilance zániku komety Shoemaker-Levy 9

Za rok a půl, co astronomové zjistili, že při příštím přiblížení k Jupiteru dopadne rozdrobená kometa na tuto planetu, se dokázali připravit i vydobýt na svých vládách finanční prostředky potřebné k pozorování. Američané např. získali od své vlády navíc 30 milionů dolarů a rovněž NASA k tomuto účelu uvolnila ze svého ročního rozpočtu jedno procento. Dokonce Rusům se doma podařilo vyprosit 50 milionů rublů.

Mezi 16. až 22. červencem dopadlo tedy na Jupiter více než 20 úlomků. Analýza získaných údajů o výtryscích nad okrajem Jupiterova kotouče, rozsáhlých stop dopadů v atmosféře (o rozměrech až l6 000 km) i zvýšeného záření na různých vlnových délkách potrvá nejméně rok. Prohloubí se poznatky nejen o kometách, ale především o Jupiterově atmosféře. Jednotlivé kusy o rozměrech jeden až dva a půl km se odporem v atmosféře rozpadaly přibližně po 7 sekundách a pronikaly tedy dost hluboko k planetě.

Skvrny po dopadech zůstávaly na povrchu Jupiterovy oblačné vrstvy nečekaně dlouho, například po úlomku A plný týden. Rychlost dopadu 60 km/s způsobila obrovské uvolňování energie. Síla úderu prý měla být desetitisíckrát větší, než by způsobil výbuch veškerého jaderného arzenálu naší Země. Odpovídal explozi 100 miliard hirošimských atomových pum.

Brian Marsden soudí, že Jupiter vlastně slouží jako vynikající obrana naší planety před dopady planetek a komet, protože díky své gravitaci jich k sobě přitahuje značné množství. Lidé prý už řadu takovýchto bombardování zaznamenali, aniž věděli oč jde. Některé skvrny, které mohly vzniknout tímto způsobem, byly pozorovány v letech 1690 – 1872. Zaznamenali je i takoví významní astronomé, jako byli William Herschel a Giovanni Cassini.

Ale o tom všem do Vesmíru napíší kvalifikovaněji naši astronomové, kteří experiment sledovali. Materiálů o této události je nesmírně mnoho, prof. Vladimír Vanýsek uváděl, že v průběhu dopadů dostával elektronickou poštou denně až několik set stránek informací...

Lovci komet ochuzeni?

Na zasedání příslušné komise Mezinárodní astronomické unie v Haagu, která se schází koncem srpna, se má diskutovat o možné změně způsobu pojmenovávání nově objevených komet. (V době dovolených musím tento přehled odevzdat už 19. srpna a to právě prof. Vanýsek teprve odlétá do Holandska, takže o výsledcích jednání ještě nevíme.)

O co jde? Komety dosud byly pojmenovávány po svém objeviteli i ověřovateli správnosti objevu. Odtud tedy i ono „Shoemaker-Levy 9“. Na objevu komety se podíleli astronomka Carolyn Shoemakerová, její manžel geolog David Shoemaker a amatér-astronom David Levy. Tato trojice přehlíží oblohu na Palomarské observatoři a ta devítka dokazuje, jak jsou úspěšní. Celkem mají na svém kontu 13 nových komet, ale možná už nepřibude žádná další tohoto označení – ne vinou jejich lenosti, ale kvůli změně pojmenovávání...

Brian Marsden konstatoval, že astronomové chtějí, aby označení bylo jednoduché – tvořené jediným jménem. Vyhrál by ten první a tak by další komety týmu Shoemakerových a Levyho “oslavovaly“ paní Shoemakerovou... Na ověřování objevu i drah komet se dnes podílí značný počet pracovníků, takže absolutní spravedlivost je nemožná.

Marsden je pro to, aby komety byly nadále pojmenovávány po svých objevitelích, protože to představuje velkou vzpruhu zvláště pro amatéry. Nepovažuje za vhodné, aby se přešlo k praxi užívané při označování planetek – právo navrhnout název má objevitel, ale nenesou jeho jméno. I když astronomie musí být obezřelá – nedávno se řešil návrh týmu, který chtěl „svou“ planetku pojmenovat MrSpock po jakémsi oblíbeném psím mazlíčkovi.

Kleť památce Franka Zappy

Mezinárodní astronomická unie rozhodla, že planetka 3834 ponese jméno zpěváka Franka Zappy, a to konkrétně Zappafrank. Už dvakrát citovaný Brian Marsden, ředitel Centra pro planetky v massachusettské Cambridgi, konstatoval, že dostal na 200 dopisů Zappových ctitelů požadujících, aby byl jejich idol takto uctěn, jak tomu bylo v případě Lennona, McCartneye, Starra a Harrisona.

Planetka byla objevena na Kleti r. 1980 a Marsden po dohovoru s dnešní ředitelkou místní hvězdárny považuje volbu – vzhledem k tomu, že zpěvák byl pro mnoho Čechů symbolem svobody a demokracie – za naprosto správnou.

Záhy na ostrově stability?

Články o pátrání po nových těžkých transuranech v okolí prvků 112 až 118 byly svého času velmi populární. Poslední zprávy naznačují, že tento ostrov opět trvalejších prvků patrně opravdu existuje.

V současné tabulce prvků se uvádí poločas života prvních devíti prvků druhé stovky takto:

(101) mendelevium ²⁵⁸Md 56 dnů, (102) nobelium ²⁵⁹No 58 minut, (103) lawrencium ²⁶⁰Lr 3 minuty, (104) rutherfordium ²⁶¹Rf 65 sekund, (105) hahnium ²⁶²Ha 34 sekund, (106) seaborgium ²⁶³Sg 900 milisekund, seaborgium ²⁶⁶Sg více než 10 sekund, (107) nielsbohrium ²⁶²Ns 100 milisekund, (108) hassium ²⁶⁵Hs 2 milisekundy, (109) meitnerium ²⁶⁶Mt 3 milisekundy.

Zmiňovali jsme se nedávno právě o vytvoření izotopu seaborgia ²⁶⁶Sg, který žije nečekaně dlouho. Izotopy ²⁶⁵Sg a ²⁶⁶Sg se zrodily zásluhou dvou týmů: Jurije Lazareva ze Spojeného ústavu jaderných výzkumů v ruské Dubně a Rona Lougheeda z Lawrencovy Livermorské národní laboratoře v Kalifornii.

²⁶⁵Sg zaniká s poločasem rozpadu 2 – 10 sekund vysláním alfa-částice. ²⁶⁶Sg má poločas rozpadu 10 až 30 sekund. Izotopy byly vyrobeny v Dubně ostřelováním jádry kalifornia ²⁴⁸Cf, která byla dodána z Livermoru, jádry neonu ²²Ne (jeho poločas rozpadu je 890 let, takže je možné ho převážet bez problémů). Při experimentech se během jednoho dne dařilo vytvořit jediný atom ²⁶⁵Sg a ²⁶⁶Sg. Rusové s Američany se soustředili na ²⁶⁶Sg, protože se 160 neutrony je odolnější štěpení.

John Hassard z londýnské Imperial College vyslovil podiv nad tím, jak se tento těžký prvek, složený ze 160 neutronů a 106 protonů, chová podle předpokládaných jednoduchých principů. Věří, že věda bude schopna vyrábět prvky, které ve vesmíru dosud nikdy neexistovaly, a přitom budou mít tak dlouhou dobu života, že je bude možné prakticky využívat.

Opět lepší dny pro americkou vědu?

Rozevře se opět ruka americké vlády štědře vědě své země? Podle prohlášení Clintonova vědeckého poradce Johna Gibbona nechce americká vláda zaostat za Německem a Japonskem, které nyní věnují na civilní výzkum ze svého hrubého národního důchodu 2,5 % a 3 %. V USA je to nyní 1,9 % (společně s prostředky soukromého sektoru 2,6 %).

Bílý dům by chtěl dospět rovněž ke 3 %, aby se USA udržely ve vedení „fronty vědeckého poznání“ a formovaly si „nejlepší vědce a inženýry pro 21. století“.

Úmysly formulované v dokumentu Bílého domu přivítala řada vědců. Např. ředitel Národních ústavů zdraví Harold Varmus hodnotí šíři podpory, to, že se stát nechce omezit na podporu jen několika málo vědních oborů. Ozývají se však i skeptické hlasy a názory, že metr podílu na národním důchodu není při rozdílnosti států příliš spolehlivým měřítkem.

Síra nad Evropou nemusí být navěky

Některé zmínky o naší republice ve světovém tisku nemusí být příliš příjemné. Např. když se ocitneme na seznamu sta nejhorších znečišťujících závodů Evropy. Konkrétně jde o přehled závodů, které jsou podle současného výzkumu největšími znečišťovateli evropského ovzduší oxidy síry.

Vzhledem k minulému politickému vývoji světa nepřekvapí, že nejvíce znečištění evropského domu přichází z tzv. bývalé východní Evropy, i když své přidávají Velká Británie, Španělsko a Turecko. Překvapuje však zjištění, že by se nebe nad Evropany dalo vyčistit snadněji, než jsme si dosud mysleli. 43 % oxidů síry, což je 20 milionů tun ročně, vypouští Evropa z pouhé stovky závodů, 80 – 90 % z jediné tisícovky.

Rekordmanem s 350 000 tunami SO₂ jsou Bulhaři při Marici. Dva z pěti nejhorších znečišťovatelů leží v ruské Arktidě, blízko norských hranic. Každý z těchto závodů vypustí do ovzduší více síry než celé Norsko, Švédsko a Finsko dohromady!

16 z 25 největších viníků znečišťování je v bývalém Sovětském svazu, 5 z toho v Rusku. Zbývajících 9 najdeme v Turecku (6), Španělsku (2) a v Británii. Velká Británie se na stovce nejhorších znečišťovatelů podílí 11 závody.

95 nejvýraznějších znečišťovatelů ze sta jsou elektrárny. Vybavit je odsiřujícím zařízením by prý přišlo na 30 miliard dolarů. Tím by se omezilo znečišťování Evropy o 7,5 milionu tun, tedy o 37 %!

Na mapce je na území bývalé Československé republiky jediný bod, jsou však státy, kde nenalezneme žádný – Francie, Portugalsko, Švýcarsko, Rakousko, Finsko...

Komsomolec hrozí nadále

Atomová ponorka, o které jsme se už několikrát zmiňovali, zůstává stále hrozbou všem oceánům, ač už jsme mohli číst uklidňující zprávy o bezpečném zajištění zdrojů radioaktivních materiálů při poslední expedici ruské flotily k místu havárie.

V srpnu se vrátil účastník čtvrté expedice vedoucí Hlavní správy pro práce na mořích a vodních plochách Ministerstva mimořádných událostí Ruské federace Michail G. Tolokonnikov. Expedice se účastnili nejen ruští odborníci, ale i zástupci Mezinárodní atomové agentury, Norska a Holandska. Tolokonnikov konstatuje: Jaderný reaktor i bojové plutoniové hlavice své okolí dosud neznečišťují. Berylliové kryty hlavic dosud nejsou narušeny mořskou vodou.

Ponorná aparatura MIR 2 z Oceánologického ústavu Ruské akademie věd navzdory silnému proudění utěsnila titanovými ucpávkami otvory pro torpéda, kterými dosud volně pronikala voda. Biologický průzkum prokázal, že uvolňování radioaktivity by mohlo být opravdu velkou katastrofou, radioaktivní prvky by se mohly poměrně snadno a intenzivně dostávat do potravního řetězce.

V příštím roce se bude Rusko snažit zasypat celou loď horninami, které absorbují radioaktivitu. Má být vyzvednuta záchranná kabina. Tolokonnikov je proti tomu, aby se vyzvedla celá ponorka – hrozba jejího rozpadu je příliš velká.

Aids již epidemií?

Tvrdí to Světová zdravotnická organizace na základě posledních dat o šíření nemoci. Ve světě došlo k prudkému nárůstu počtu lidí infikovaných virem HIV. Loni se zvýšil výskyt aidsu o 37 %, což znamená, že na Zemi žije již 985 119 registrovaných nemocných. Skutečný počet nemocných má však být čtyři miliony.

HIV se rozšířil především v Thajsku a v Indii. Je až neuvěřitelné, že ještě před rokem se Asie podílela na počtu infikovaných lidí jedním procentem, nyní však už šesti procenty!

Celkový počet obyvatel naší planety žijících s virem HIV měl dosáhnout 16 milionů dospělých a 1 milionu dětí.

V průmyslových státech však počet nositelů viru zůstává v posledních letech stejný. Podle WHO se v nich počet nových infikovaných osob vyrovnal počtu zemřelých na aids.

Je libo plutonium?

Zprávy o nukleárním podloudnictví se začínají stále častěji dostávat na první stránky našich novin. V Německu v minulých třech letech zaznamenali už na 250 případů jaderné kriminality! Jaderné Rusko se vyprodává... A snaží se na tom patrně úspěšně přiživovat i občané našeho státu.

Rusku samozřejmě není příjemné slyšet nové a nové obavy o tom, že se stane dodavatelem, byť nedobrovolným, materiálů pro teroristické skupiny i státy. Různé vlastní aféry vypukají však už i zde. Z Ruského federálního jaderného centra bylo např. v dubnu ukradeno 5,5 kg uranu ²³⁸U – aktérem byl pracovník Vědeckovýzkumného ústavu technické fyziky. Zatkli ho hned v dubnu a válec uranu byl zajištěn. Ruské orgány se snaží dosah aféry zmenšit: nemělo jít o materiál určený pro teroristy, současně prý dotyčný ukradl i 150 gramů platiny a chtěl jí uran pokovit, aby ho lépe prodal jako cenný kov. Ruské noviny ujišťují, že uran ²³⁸U nemohou teroristé nijak zneužít, proto prý se uchovává v normálním skladu. Nikdo o něj nemá zájem a tak ho prodají nebo darují tomu, kdo by ho chtěl... V Rusku využívali tento izotop uranu od šedesátých let jako přídavek do normálních střel nábojů, aby zvýšili účinnost jejich tříštivé síly. Jenže i tento uran se může zpracovat v jaderném reaktoru na plutonium...

Jediný akt jaderného terorizmu, ke kterému mělo v Rusku opravdu dojít, se udál tak, že někdo někomu zamontoval do křesla v pracovně radioaktivní látku a ta pak působila a působila...

Dodejme, že začátkem léta podepsali ministerský předseda Ruska Viktor Černomyrdin a viceprezident USA Al Gore dohodu, že Ruská federace zastaví do r. 2000 své tři reaktory, které dosud produkují plutonium pro vojenské účely. USA se zavázaly, že provoz svých zařízení na výrobu plutonia neobnoví.

Kapicův „návrat do SSSR“ v dokumentech

V létě – 9. července – tomu bylo sto let, co se narodil laureát Nobelovy ceny Petr Kapica. Při této příležitosti vyšla v Rusku dosud netištěná korespondence, která přibližuje dramatický zlom v Kapicově životě – rok 1934, který se v oficiálních sovětských životopisech opisoval frází „Po návratu do SSSR...“. Připomeňme, že Kapica odjel z Ruska r. 1921 do Cavendishovy laboratoře ve Velké Británii a zde se záhy uplatnilo jeho nadání. V letech 1924 – 1932 byl zástupcem ředitele Cavendishovy laboratoře, profesorem, r. 1929 byl zvolen členem Královské společnosti a r. 1930 získal svou vlastní laboratoř. Kapica si ponechával ruský pas a i když se podruhé oženil (v Rusku mu od 13. 12. 1919 do 8. 1. 1920 postupně umřeli syn, žena i dcera), jezdíval každoročně do vlasti. S ním totiž jezdila i žena, která utekla z Ruska r. 1919, ale sňatkem získala opět sovětský pas. Roku 1934 „spadla klec“, Kapica se nesměl vrátit do své laboratoře, pouze jeho ženě dovolili odjet do Anglie za dvěma syny...

Nechme hovořit dokumenty té doby, která měla zmizet v nepaměti.

Majskij, velvyslanec SSSR v Londýně

E. Rutherfordovi.

Londýn, 30. 10. 1934

Drahý lorde Rutherforde,

systém, který je v platnosti v Sovětském svazu, spočívá v tom, že sovětská vláda plánuje nejen ekonomiku své země, ale i rozdělování pracovních zdrojů, včetně rozmísťování vědeckých pracovníků... Momentálně... v důsledku mimořádného rozvoje národního hospodářství SSSR, který souvisí s úspěšným završením prvního a neméně s energickým plněním druhého pětiletého plánu, je pociťován nedostatek potřebného množství vědeckých pracovníků. Za těchto podmínek považuje sovětská vláda za nezbytné využít pro vnitřní potřeby své země všechny vědce, kteří jako sovětští občané působili v zahraničí. Do této kategorie patří i pan Kapica.

Kapica své ženě. Moskva, 11. 12. 1934

Má nejmilejší,

píšu Ti z Moskvy, kde už třetí den bez jakýchkoli výsledků jenom mluvím, jednám, mluvím a jednám... Píšu ve velkém spěchu, protože mne opět čekají další pohovory. Jde o to, zda bude dán souhlas k zakoupení laboratoře apod.

Bude pochopitelně těžké všechno znovu vybudovat na zelené louce, horší a hlavní je však to, že se mi nevěří a že ani já nemám důvěru pokud jde o to, že mi chtějí opravdu pomoci, a to nejen slovy. Protože kolem mne to jsou jen slova, slova, slova...

E. Rutherford redaktorovi deníku Times,

26. 4. 1935

Sire,

zpráva o tom, že v Rusku zadrželi profesora Kapicu, člena Královské společnosti a ředitele laboratoře, která patří Královské společnosti v Cambridži, krutě otřásla celým vědeckým společenstvím. Aniž bychom hodlali připomínat obecný problém osobních svobod, zadržení profesora Kapici je podnětem k tomu, abychom si položili řadu otázek, které se v prvé řadě vztahují k problému mezinárodních vědeckých styků.

Ačkoli nikdo nezpochybňuje zákonné právo sovětských vládních úřadů na nezbytné služby prof. Kapici, akce, která si bez jakéhokoli předběžného upozornění tímto způsobem činí nárok na zmíněné služby, hluboce otřásla Cambridžskou univerzitou a celým světem vědy.

Věda je mezinárodní a každý vědec doufá, že tomu tak bude i nadále. Jestliže si odmyslíme zmíněný lidský faktor, pak se z hlediska dlouhodobé perspektivy může ukázat bezpodstatným, zda se bádání, které měl Kapica v úmyslu, uskuteční v Rusku, nebo v Anglii. Domnívám se sice, že i toto hraje důležitou roli – především ale je třeba vyhnout se zbytečné ztrátě sil i času, jež bude nutno vynaložit na nová zařízení, která u nás již byla instalována a která si vyžádala několik let práce.

Avšak pro tvůrčí práci má rozhodující význam právě lidský faktor. Proto je zcela přirozené, že prof. Kapica byl hluboce otřesen jak zhroucením celé své práce, tak tím, že se ocitl v konfliktní situaci, kdy musel volit mezi povinností a věrností, do níž ho vehnal postup sovětské vlády. Lidé, kteří jako Kapica mají dar originálního myšlení a imaginace, pro svou tvůrčí práci nezbytně potřebují atmosféru naprosté duševní pohody. Z hlediska světové vědy jako takové bude skutečnou pohromou, jestliže v důsledku nedostatku vstřícnosti nebo pochopení vzniknou podmínky, za nichž Kapica nebude moci dát světu to, co je schopen mu dát.

P. Kapica své ženě.

Moskva, 4. 5. 1935

Včera večer mě přijal V. I. Mežlauk. Nebyl to zrovna příjemný rozhovor. Já jim přece nemohu říci, že je mi tady dobře, když mne zahnali do naprosté izolace. Nemohu jim ani říci, jak jsem k zešílení nešťastný bez své práce. Ale ono je to celé složité. Aničko, moje drahá, opravdu často nevím, co si mám počít...

Zkrátka on pořád mlel, že je mou povinností je poslouchat, protože lid jim svěřil právo vládnout celé zemi. Já na to, že přece poslouchám a plním všechny jejich příkazy. Ovšem některé jejich rozkazy znějí asi tak, jako kdyby si předvolali Beethovena a řekli mu: teď hned nám slož čtvrtou symfonii! Nepochybuji o tom, že Beethoven by byl schopen dirigovat koncert podle jakéhokoli rozkazu, ale asi sotva by byl ochoten napsat na rozkaz symfonii, nebo zaručeně dobrou symfonii.

P. Kapica V. Molotovovi.

Moskva 14. 5. 1935

Vážený Vjačeslave Michajloviči,

přikládám dopis Rutherfordovi a jeho překlad. Sdělte mi, co byste si přál v něm změnit. Podle mého názoru pravdivě charakterizuje nastalou situaci i moje osobní krédo.

Chtěl bych Vám znovu připomenout, že Rutherford je naprosto mimořádný a ojedinělý člověk a že si ho velice vážím a mám ho rád a nikdy neudělám nic, co by ho urazilo nebo co by se ho dotklo.

Pokud jde o příjezd mé ženy, pak bych prosil, aby ji, pokud je to možné, soudruh Majskij ujistil, že bude mít možnost přijet na jeden až dva týdny do Svazu a postarat se tak, jak bude chtít, i o chlapce, aby se prostě nebála.

Neuražte se, prosím, ale sami přece víte, že to, jak vy jednáte s lidmi, způsobuje, že v příštím styku s vámi ztrácejí nervy. Já jsem si moc přál, aby všechno dopadlo k obecné spokojenosti, ale zatím je všechno spíše pořád špatně. Vůbec mi není jasné, proč vlastně o mne stojíte, k čemu Vám mám být dobrý? Vždyť jste se o mně dozvěděl teprve nedávno a do té doby jste se beze mne nádherně obešli. Jestli uvažujete tak, že „je-li Kapica dobrý pro anglickou vědu, pak to znamená, že ho potřebujeme i my“ – není to chyba proti logice?

Říkal jste mi, že tady je spousta Kapiců, zejména mezi mládeží... Jsem přesvědčený o tom, že tady jsou nejen Kapicové, ale i Superkapicové, jenže Vašimi metodami je z těch 160 milionů nikdy nevylovíte...

Já se neurážím za svou ztracenou svobodu, ale bojím se o ty další Kapici. Vidím to naprosto jasně a v zájmu samotného Svazu o tom nemohu mlčet. Jak by to bylo skvělé, kdybyste mi uvěřil a pustil mě na svobodu, hned by se mi spravila nálada a pustil bych se do práce. Vy byste se přestal zlobit a neztrácel drahocenný čas a v okamžiku, kdy by postavili laboratoř na Vrabčích horách, začal bych v ní pracovat – ke slávě Sovětského svazu a ku prospěchu všech lidí.