Co je Web of Science

Ačkoli je věda v očích laiků něčím nadčasovým, pro zasvěcené je až příliš lidská. Nerozvíjí se totiž v nějakém abstraktním prostoru, nýbrž je pevně spjata s vědeckou komunitou. Ta se, jako každá jiná komunita, v průběhu času mění, vyvíjí, a mnohdy je dokonce ovládána i tak lidskými pohnutkami, jako jsou závist a ctižádost. Když si to uvědomíme, může výrok jedné badatelky „Vždycky svým studentů říkám, nestarejte se o to, v jakém časopise budete svou práci publikovat a kolikrát ji budou jiní citovat, důležité je, abyste dělali dobrou vědu“ působit skutečně jako nejvyšší vědecké krédo, jehož dodržování může vědu povznést nad lidské pachtění. Je tu však jeden problém: Podle čeho se ta „dobrá věda“ pozná? Podle vlastního dobrého pocitu? Nebo podle pochvaly nadřízeného či kolegy? S tím ovšem souvisí velmi ošemetná otázka, zda někdo, kdo pracuje v oboru, který je de facto uzavřen, a kdo pouze hromadí další důkazy o platnosti uznávané teorie či hypotézy, může dělat „dobrou vědu“ (byť pracuje s nadšením a zápalem). Zda tedy „dobrá věda“ není spíše ta, která otevírá nové otázky a nové vědní obory. Stručně řečeno, zda „dobrá věda“ nemá přinést něco nového a objevného. Je ovšem patrné, že se pohybujeme v kruhu, neboť stále narážíme na stejný problém, kdo posoudí, že to a to je objev, respektive „dobrá věda“. Protože věda, jak jsme viděli, je pouze lidskou záležitostí, mohou být i kritéria pro její hodnocení pouze lidská, a tudíž nedokonalá či provizorní.

Domníváme se, že zatím nejobjektivnějším kritériem pro hodnocení vědecké práce jsou scientometrické ukazatele, tj. počet citací a impaktové faktory časopisů. Loni jsme napsali do Vesmíru dva články na toto téma (V. Hořejší: „Můžeme měřit kvalitu vědecké práce?“, Vesmír 79, 83, 2000/2, a P. Hobza: „Hodnocení vědy, platová denivelizace a citační index“, Vesmír 79, 125, 2000/3). K prvnímu z článků tehdy redakce připojila tabulku citovanosti našich chemiků ve světovém kontextu. Tato tabulka byla potom oprávněně kritizována, ¹⁾ protože vycházela z dosti nedokonalé databáze – byly do ní zařazeny pouze práce publikované v „chemických“ časopisech – takže byl poškozen ten, kdo měl své nejlepší práce v hraničních (např. biochemických) nebo mezioborových časopisech (Nature či Science). Problém představovala i nedostupnost zdroje citací, a tedy nemožnost zkontrolovat příslušné údaje.

Situace se však změnila – nyní je možno vyhledat si velmi snadno mnohem úplnější publikační a citační údaje. Akademie věd, několik českých univerzit a další instituce společně koupily databázi Web of Science (WOS), založenou na známém Science Citation Indexu (SCI), takže na jejich pracovištích je možno údaje z WOS bez omezení využívat (wos.cesnet.cz/). Databáze zahrnuje publikace a jejich citace od roku 1980 do dneška a je průběžně doplňována o nejnovější publikace a citace. Z oblasti přírodních věd (SCI) obsahuje více než 17 milionů citujících publikací, ale také bibliografické údaje o více než 2,7 milionu prací z věd společenských a více než 2,4 milionu prací z věd humanitních. Většina prací, alespoň těch přírodovědeckých, je uvedena i s abstraktem.

Nyní je tedy poměrně snadné zjistit, kdo má kolik publikací od roku 1980, jak je citována každá z nich a jak všechny souhrnně. Můžete se podívat na sebe, ale též na svého kolegu, nadřízeného, profesora, ředitele či rektora. Můžete také srovnat vlastní výkonnost s výkonností světové vědecké kapacity v příslušném oboru. Je samozřejmé, že WOS nelze používat úplně slepě – pod jménem jako J. Novák nebo G. Schmidt (uvádějí se pouze inicály křestního jména) se ještě skrývá „směs“ několika různých osob. Citace uváděné ve WOS samozřejmě zahrnují také autocitace (viz rámeček). Vybrat si údaje patřící k tomu správnému člověku a eliminovat autocitace musí ten, kdo je snadno rozpozná – nejlépe tedy onen prověřovaný člověk sám.

Myslíme, že by naší vědě velmi prospělo, kdyby se pravidelně, třeba jednou za 2–3 roky, zveřejňovaly seznamy 50–100 nejcitovanějších českých chemiků, fyziků či molekulárních a buněčných biologů a seznamy nejvýznamnějších (z hlediska citovanosti a prestižnosti časopisu) publikací, jejichž autory byli čeští vědci. Zajímavé by bylo občas zjistit, jak jsou na tom nejcitovanější čeští autoři ve světovém srovnání. Zveřejňování (s velkou publicitou) citačních a publikačních úspěchů by mohlo být zvláště pro úspěšné mladé vědce důležitým oceněním jejich práce. Možná by se něčeho takového mohl alespoň z malé části ujmout Vesmír.

Nelze samozřejme ani dost zdůraznit to, o čem jsme už psali loni – že naprosto nelze srovnávat citovanost mezi obory, které se často velmi výrazně liší citačními zvyklostmi, nebo že by bylo pošetilé vyvozovat cokoli z relativně malých rozdílů v počtu citací mezi jednotlivými vědci téhož oboru. Opravdu významné jsou spíše rozdíly řádové. (Pozn. red.: Na téma citovanosti viz též P. Harmanec: „O čem svědčí citovanost prací“, Vesmír 78, 365, 1999/8; I. Boháček: „Věda na národní úrovni“, Vesmír 78, 125, 1999/3; I. Kadlecová: „Web of Science“, Vesmír 79, 185, 2000/4; H. Burda: „Etika spoluautorství a scientometrie“, Vesmír 79, 246, 2000/5 a další.)

Existuje ovšem stále ještě mnoho lidí, kteří se na takové věci, jako jsou počty citací nebo impaktové faktory časopisů, v nichž lidé publikují, dívají s nedůvěrou, ba dokonce jimi opovrhují. Je však prokázáno, že v rámci určitého oboru existuje korelace mezi citovaností a „kvalitou“, tj. důležitostí práce pro ostatní kolegy v oboru. Podobně se ví, že existuje korelace mezi citačním indexem a příslušností k elitnímu klubu nositelů Nobelových cen. Práce, které nikdo necituje, nebyly většinou pro ostatní důležité a podnětné. Mohli bychom opět rozebírat různé výjimky a anomální případy, ale to jsme probrali v našich loňských článcích. Je zkrátka skutečností, že i přes všechny možné námitky je citovanost nejobjektivnějším a nejdůležitějším (i když nikoli jediným) kritériem vědecké práce.