Věda na národní úrovni

„Nemáme jinou alternativu než vstoupit do EU a účastnit se jejích výzkumných programů,“ cituje časopis Science prof. R. Zahradníka v souboru článků věnovaných výzkumu ve státech střední a východní Evropy. Rámcový program 5 Evropské unie předpokládá účast 31 evropských států včetně 10 států střední a východní Evropy. Účast v tomto programu spolkne až desetinu částky, kterou tyto státy věnují na výzkum a vývoj. Takže se může stát, že v parlamentech některých z těchto států účast v programu nemusí projít. Obavy totiž vzbuzuje skutečnost, že peníze tohoto programu se přerozdělují podle kvality vědeckých projektů. A to je pro některé vědce i administrátory vědy důvod k oprávněným chmurám. Je to ale také předkolo vstupu do EU! Nahlédněme do připojené tabulky Garfieldova institutu vědeckých informací ve Filadelfii, v níž je porovnáván počet citací na jednu publikovanou práci s procentem HDP věnovaným na výzkum a vývoj (Science 283, 24, 1999). Tabulka věru nepotěší, byť citační statistiky mají své odpůrce a interpretace vyžaduje ještě podrobnější komentář.

Zpráva konzultační firmy Coopers & Lybrand, schválená Evropskou unií, konstatuje, že „ve většině postkomunistických zemí se klade příliš velký důraz na základní výzkum a zaostává aplikovaný (industrial) výzkum“. Rámcový program 5 je orientovaný hlavně na aplikovaný výzkum, jak si postěžoval místopředseda Slovinské akademie Robert Blinc. Jorma Routti, finský fyzik a jeden z vysokých úředníků direktorátu Evropské unie pro výzkum, však říká velmi jednoznačně, že nemá žádný smysl zdvojovat na národní bázi vědecký výzkum. Lze očekávat, že čím bližší bude vstup do EU, tím více psychologických bariér se objeví. A nejen u těch nepřipravených.